Aby bylo jasno, nic proti ochraně duševního vlastnictví. Koneckonců je to přece demokratická hodnota stanovovat důsledně význam chráněného zájmu nejen plné peněžence, i když tady je to poněkud spojeno, ale to je už jiná mísa šošovice.

Ovšem hleďme co to vyvolalo ve světě i u nás! Uživatelé internetu, a nejen „pirátští straníci“ nebo „anonymusové“, nastoupili tak razantně, že už 6. února pan premiér Nečas s vážnou tváří hovoří o pozastavení ratifikace. To je mi pěkná vládní praxe – pokoutně, utajeně a bez jakékoli veřejné diskuse (doufám, že alespoň po jakési diskusi ve vlastních řadách) pověří velvyslance v Japonsku, aby dohodu ACTA podepsal. A následně, po splnění tohoto kroku, ji přestane ratifikovat. Pěkně děkuji za takovou „koncepčnost“.

Po tanečcích kolem otázky podpisu paktu rozpočtové stability v Bruselu je to další příklad chaotického postupu našich představitelů. Mezinárodní smlouva, jíž jsme stranou, se přece stává pramenem našeho „domácího“ pozitivního práva, takže přísné dodržování legislativních postupů je zcela na místě. A nikoli dobrodružné odvolávky, že velké státy ACTA přijaly také, tak to přece musí být v pořádku, jak děl téhož dne poněkud neústavně místopředseda senátu Sobotka u pana Veselovského ve večerních Událostech a komentářích na ČT.

A aby toho nebylo dost, tak dr. Sobotka, asi ve snaze situaci zlehčit, tvrdil, že takové smlouvy jsou vždy obecné. Správně by bylo, že jsou vždy závazné potud, kam až sahají volní projevy jejich signatářů. Mohou být ve prospěch vyjednaného kompromisu obecnější, ale nakonec i velmi konkrétní, ale to snad není třeba ani laskavému čtenáři zdůrazňovat.

Pan místopředseda byl vůbec „ve formě“. Očividně mu nesvědčila přítomnost diskutujícího Ivana Bartoše, takto předsedy pirátské strany, který se zřetelně bavil nad Sobotkovými nadčasovými snahami přiblížit se IT žargonu, když opakovaně užíval termín „heknout a hekat“ poněkud mimo jeho zaužívaný význam – až se ho dredy ozdobený přímo zeptal, co to je? Asi jako mjr. Terezky zkoprnělého Kefalína – čo rozumítě pod slovom absurdný? A než by ho nechal se dál trápit, obsah pojmu druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli lapidárně vyložil.

Celý sled událostí kolem dohody ACTA potvrdil ještě jednu, už dávno odhalenou a známou věc. Ochrana elektronických dat je žalostná. Netrápí mě zveřejněná data členů ODS. Moje osobní také visí na netu tak jako data většiny kandidátů, co kdy usilovali o zvolení do zastupitelských sborů. Podstatou obavy již obecně sdílené je vrtkavost ubezpečení správců všech možných evidencí, že data jsou dokonale chráněna. Není tomu tak, protože nejsou. Rakousko-uherský přístup k jejich ochraně, jakkoli byl po staletí dokonalý, už prostě nestačí.

JUDr. Drahoslav Oulehla, zastupitel Kraje Vysočina za KSČM