Mezinárodní dohoda o úzké spolupráci na konvergenci regulačních požadavků v oblasti elektromobilů může být právě tím klíčovým rozhodnutím, které do budoucna zvýší potenciál této technologie a zaručí potřebný společný přístup v této oblasti.

Generálním ředitelstvím pro energii a dopravu (DG TREN), které se jednání za EU účastnilo, tak dle očekávání naplňuje strategii EK v oblasti elektromobility, kterou si stanovila v tzv. Bílé knize dopravy. Bílá kniha dopravy mimo jiné počítá se snížením počtu automobilů s klasickým benzínovým nebo naftovým pohonem o 50 % do roku 2030 a ve městě od roku 2050 nepočítá dokonce ani s jediným vozidlem se spalovacím motorem.

Jak jsem ve svém nedávném vystoupení v EP k otázce globálního oteplování zdůraznil, město a městská centra představují potenciál pro dosažení kritické masy, na kterou jsme doteď čekali. Díky koncentraci všech negativních jevů spojených s rostoucí hustotou dopravy, zde nasazení vozidel s elektropohonem představuje více než vhodné řešení. A to ani ne z důvodů otázky snížení emisí CO2, ale zejména kvůli snížení hluku, prachu a NOx. Nehledě na rozumné dojezdové vzdálenosti, kde lze provoz elektrovozidel snadněji plánovat. Opomíjeným, ale důležitým benefitem elektromobility je také stabilní odběr elektřiny, což v energetické koncepci s jadernými elektrárnami v čele, znamená vítanou vzájemnou synergii. Stabilní zdroj a pravidelní odběratelé v nočních hodinách - kombinace, která je vhodná i pro regulaci rozvodné sítě.

V tomto světle je potřeba vyzdvihnout snahu města New York, které razantním krokem mění tradiční žluté taxíky za elektrovozy. Přestože jsem si vědom toho, že současná technologie vykazuje celou řadu závažných nedostatků a ani výrobní cena elektromobilu dnes nemůže konkurovat cenám vozů s klasickým pohonem, dovedu si za 15 – 20 let podobnou situaci představit i tady v Evropě - v nejlidnatějších částech velkých měst. Omezení pro vjezd by ale muselo platit pro všechny vozy se spalovacím motorem bez rozdílu, tedy rezidenty, návštěvníky i státní sféru a živnostníky.

Jedinou komplikaci v nástupu nové technologie může paradoxně představovat sama EU, která by mohla v zápalu zeleného mámení, podobně jako u tradičních žárovek, nařídit, či jinak napřímo dotovat tento způsob dopravy. Osobně bych raději ocenil podporu směřující do společného výzkumu a sjednocení technologie na celosvětové úrovni. Nechme trh, aby si sám určil, jaký druh dopravy chce a bude ve výsledku preferovat. Sami tím můžeme jen získat, nejen zlepšením životního prostředí ve městech, ale také geopolitickou bezpečnost a snížení závislosti na Středním východě. Elektromobily jsou tedy výzvou nejen pro výrobce automobilů.

Generálním ředitelstvím pro energii a dopravu (DG TREN), které se jednání za EU účastnilo, tak dle očekávání naplňuje strategii EK v oblasti elektromobility, kterou si stanovila v tzv. Bílé knize dopravy. Bílá kniha dopravy mimo jiné počítá se snížením počtu automobilů s klasickým benzínovým nebo naftovým pohonem o 50 % do roku 2030 a ve městě od roku 2050 nepočítá dokonce ani s jediným vozidlem se spalovacím motorem.

Jak jsem ve svém nedávném vystoupení v EP k otázce globálního oteplování zdůraznil, město a městská centra představují potenciál pro dosažení kritické masy, na kterou jsme doteď čekali. Díky koncentraci všech negativních jevů spojených s rostoucí hustotou dopravy, zde nasazení vozidel s elektropohonem představuje více než vhodné řešení. A to ani ne z důvodů otázky snížení emisí CO2, ale zejména kvůli snížení hluku, prachu a NOx. Nehledě na rozumné dojezdové vzdálenosti, kde lze provoz elektrovozidel snadněji plánovat. Opomíjeným, ale důležitým benefitem elektromobility je také stabilní odběr elektřiny, což v energetické koncepci s jadernými elektrárnami v čele, znamená vítanou vzájemnou synergii. Stabilní zdroj a pravidelní odběratelé v nočních hodinách - kombinace, která je vhodná i pro regulaci rozvodné sítě.

V tomto světle je potřeba vyzdvihnout snahu města New York, které razantním krokem mění tradiční žluté taxíky za elektrovozy. Přestože jsem si vědom toho, že současná technologie vykazuje celou řadu závažných nedostatků a ani výrobní cena elektromobilu dnes nemůže konkurovat cenám vozů s klasickým pohonem, dovedu si za 15 – 20 let podobnou situaci představit i tady v Evropě - v nejlidnatějších částech velkých měst. Omezení pro vjezd by ale muselo platit pro všechny vozy se spalovacím motorem bez rozdílu, tedy rezidenty, návštěvníky i státní sféru a živnostníky.

Jedinou komplikaci v nástupu nové technologie může paradoxně představovat sama EU, která by mohla v zápalu zeleného mámení, podobně jako u tradičních žárovek, nařídit, či jinak napřímo dotovat tento způsob dopravy. Osobně bych raději ocenil podporu směřující do společného výzkumu a sjednocení technologie na celosvětové úrovni. Nechme trh, aby si sám určil, jaký druh dopravy chce a bude ve výsledku preferovat. Sami tím můžeme jen získat, nejen zlepšením životního prostředí ve městech, ale také geopolitickou bezpečnost a snížení závislosti na Středním východě. Elektromobily jsou tedy výzvou nejen pro výrobce automobilů.