Místo abychom budovali skutečně fungující jednotný trh, evropskou dopravní infrastrukturu a rozvíjeli justiční a policejní spolupráci v boji proti organizovanému zločinu, vysilujeme EU otázkami, koho si podniky smí či nesmí dosadit do dozorčích rad a jaké žárovky se mohou či nemohou prodávat.

Místopředsedkyně EK Redingová připravuje návrh, kterým chce ženami povinně obsadit 40% postů v dozorčích a správních radách veřejně vlastněných podniků (do roku 2018) a podniků obchodovaných na burze (do roku 2020).

Jako zastánce rovných příležitostí jsem logicky odpůrcem kvót. Znamenají totiž jediné: nutně nastane situace, kdy ze dvou kandidátů pro stejnou pozici nebude vybrán muž, ačkoliv je schopnější a vhodnější. Nebude vybrán proto, že je muž. Kvóty tak nutně popírají princip, kterého chtějí dosáhnout, tedy rovnost pohlaví. Kvóty jsou diskriminační.

Celá problematika má jedno pozitivum – většina zastánců kvót je nechce zavést natrvalo, ale jenom jako dočasné opatření, které „nakopne" zastoupení žen ve veřejném životě. Chtějí dočasně diskriminovat jednu skupinu, aby odstranili diskriminaci jako takovou. Jakási obdoba stanného práva, kdy stát dočasně potlačí osobní svobody, aby zajistil své přežití a tudíž jejich dlouhodobou ochranu. I toto zjemnění však nestačí – kvóty jsou zkrátka mylný koncept.

Představa, že lze obejít osvětu a společenský vývoj a vše nadiktovat seshora úředním nařízením, je mi jako liberálovi hluboce cizí. Samozřejmě také chci, aby má mladší sestra dostávala za svou práci stejnou odměnu. Odstraňujme bariéry, podporujme rovné šance a oceňování obou pohlaví. Ale každý člověk si musí vybojovat své místo díky schopnostem. Jeho pohlaví na to nemá mít žádný vliv.