Důvodem k mému odchodu je dlouhodobá nespokojenost se směřováním strany a zejména pak situace, do které dospěla ODS v regionech.

Tato má nespokojenost není stará dny či týdny, trvá již poměrně dlouho. Během posledních let ODS mnohokrát jednala v rozporu se svými principy, v rozporu s mým přesvědčením. Nechtěl jsem však jednat zbrkle a odcházet uraženě. Proto tak závažný krok činím s odstupem, ale zároveň dostatečně dlouho před vyhlášením vnitrostranických primárek – to abych předešel některým dalším spekulacím o důvodech mého odchodu.

Byl jsem velmi roztrpčen, když se ODS rozhodujícím způsobem zasadila o přijetí Lisabonské smlouvy. Nejde jen o smlouvu samotnou, jde o obrat, který tehdy ODS učinila. Nelze nejprve s velkou pompou odsouhlasit na Kongresu zákaz přesunu dalších pravomocí do Bruselu a při nejbližší příležitosti udělat pravý opak. Takto zásadní změna postoje vedla u velké části členů ODS k rezignaci na aktivitu a oslabila jejich identifikaci s ODS.

Dalším příkladem pro mne nepřijatelného názorového veletoče bylo, že mezi zákonodárci ODS byli tací, kteří hlasovali pro zvýšení podílu biosložek v pohonných hmotách proto, že to slíbili jedné zájmové skupině. S tím se nemohu smířit stejně jako s tím, že daňové změny se pomalu přeměňují v pouhé zvyšování daní. Některé zásady je prý třeba trochu ohnout, když máme tu krizi. Ale zásady jsou podstatné právě proto, že se nemění, že se nepřizpůsobují okolnostem.

Kdysi velmi živé, na intenzivní debatě založené propojení místních organizací ODS a vedení strany je pryč. Regionální, oblastní, místní svět si žije sám pro sebe. Hledá si důvody, pro které je třeba udržet moc. Nemohu se smířit s tím, že místní buňky ODS jsou často jakýmisi zprivatizovanými sektami fungujícími s dost podezřelými cíli. Jsou města, kde měla ve volbách ODS prakticky monopol na vítězství a kde z popsaných důvodů loni utrpěla neuvěřitelný debakl. Evidentně to ale není důvod k žádné personální změně, protože ODS už o ty nejlepší nestojí.

Realita místních sdružení ODS je často taková, že aktivita se trestá, omezuje, zakazuje. Zažil jsem to na Náchodsku sám. Když jsem se snažil obnovit poněkud upadající diskuzi, povzbudit iniciativu, která v našich řadových členech podřimuje, na debatní setkání bylo některým zakazováno přijít. Ano, zakazováno. Místopředseda pro vnitřní chod strany nefunguje, a nikdo si s tím nedělá těžkou hlavu. Že se situace neustále zhoršuje, dokazuje nekonečná řada schopných a inteligentních lidí, kteří řady ODS opustili přede mnou. Trápí mě odchod mnohých slušných členů ODS na Náchodsku, ale velmi lituji i nedávného odchodu Michala Doktora.

Základem našeho programu by mělo být svobodné soutěžení, vítězství nejlepšího v otevřené konkurenci, ale uvnitř samotné strany jsou tyto principy již několik let systematicky zabíjeny. Bylo mi velkou ctí zakládat v mém regionu ODS. Kvůli principům, na nichž byla postavena a kvůli lidem ochotným se roztrhat, aby udělali dobrou věc. Teď je mi stydno být s některými ve stejné straně.

Nechci být a nebudu ze dne na den „anitodéésák“. Nebudu přestupovat do jiné strany, nebo dokonce dělat vládě či ODS naschvály. Zůstávám senátorem zvoleným za ODS. Své názory neměním, mosty nepálím. Opouštím ODS, ale zůstávám občanským demokratem.