Útok na příjmy obyvatelstva a drastické zvyšování nerovností ve společnosti učiní krizi ještě horší. Kdo chce pohnout s ekonomikou, musí hledat nové zdroje, které by povzbudily nejen export, ale i růst domácí produkce a domácí poptávky. První sadu systematických protikrizových opatření připravili národní socialisté.

Není pochyb o tom, že Evropě, resp. Evropské unii hrozí v příštím roce recese. Otázkou je jenom to, jak bude hluboká. Česká ekonomika by na tom nemusela být tak zle, ale Nečasova vláda spíše navyšuje nejistoty a rizika, než aby připravila nějaký přesvědčivý protikrizový plán.

Pravda, mohlo to být horší, jako v roce 2009, kdy jsme v hlubokém propadu vesele utráceli z bohatýrsky růstového rozpočtu, takže značná část veřejných zdrojů vyletěla zbůhdarma oknem. Teď už je přece jen to lepší. Vláda přiznala, že schválený růstový rozpočet na rok 2012 je jen pro legraci. Je si vědoma toho, že recese bude, jen neví jaká. Lepší čísla, která by měla reagovat na realitu věrněji, chce vytáhnout zkraje příštího roku.

Také NERV už pochopil, že „rovná daň“, která zahájila útok na rozpočtové příjmy, je nadále neudržitelná, a tak na prvním místě jinak dost zmatečního seznamu protikrizových námětů je obnova progresívního zdanění. Konečně, chce se říci. Systematický protikrizový program – nikoliv jen podle názvu, ale věcně, s reálnou nadějí na prorůstové efekty - však ani vláda, ani žádná z velkých stran nemá.

Národní socialisté - levice 21. století v tomto ohledu odvedli podstatně větší úsilí a připravili takový program už jako součást svých sjezdových dokumentů na konci listopadu. Je to proto, že tato země potřebuje zásadní změny i bez otřesů v eurozóně. Vedle bezprostředních opatření, kterými se mobilizují zdroje, a taky zastavuje krvácení z rozpočtu zejména v důsledku všudypřítomné korupce, plán nabízí i strategické prvky, užitečné dlouhodobě.

Národní socialisté navrhují tato opatření:

Projekty:

 Velké investiční akce pochopitelně nelze spustit ze dne na den, ale už v okamžiku, kdy se pro ně rozhodneme, dáváme perspektivu širokému okruhu podniků. Pro ně je to jako sprška živé vody, protože se rázem mění jejich postavení vůči úvěrujícím bankám, odběratelům, dodavatelům a obchodním partnerům v nejširším slova smyslu. Oživují se projekční aktivity, výzkum, poradenské firmy se rozhlížejí po evropských a dalších podporách, lidé neztrácejí naději a neutíkají z oboru. To je hlavní důvod, proč je tak široká podpora pro dostavbu Temelína (i když argumentace proti je také velice silná). Vyhlídka akce špičkové technologické úrovně, obrovského rozsahu a s velice širokým okruhem potenciálních dodavatelů je prostě v tuto chvíli životně důležitá.

 Stejně dobře bychom mohli problém oslovit i alternativně. Lester Brown, zakladatel a šéf Earth Policy Institute „mobilizuje k záchraně civilizace“, k opatřením proti klimatickým změnám, která musí mít stejný strategický rámec a stejné nasazení jako kdysi plán přistání člověka na Měsíci. Musíme změnit skoro všechno oproti „business as usual“, proto Plán B 4.0 (tedy během let značně inovovaný). V Německu má tento „plán B“ podobu odchodu od jádra. V Británii je to „clean tech“, rychlý přesun k budoucnosti bez fosilních paliv, ale bez vyloučení jádra. Ve spojených státech se zrychluje budování alternativ dovážené ropy. Letos se sice zadrhla podpora biotechnologií, zejména biopaliv vyšších generací (z odpadů), kvůli rozpočtovým sporům, ale prezident Obama přesto našel způsob, jak omezení obejít a přitáhl soukromý kapitál.

 Kde na to vzít? Otázce zřejmě musí předcházet projekty, které mají smysl. Málo využívané jsou úvěry od Evropské investiční banky, které přitom patří k těm nejlevnějším vůbec, ale jsou pochopitelně jen na projekty, které mají zřetelný rozvojový význam. Například na dopravní infrastrukturu – ale třeba i onu alternativní energetiku. Zkušenost je s jejich využitím např. na pražské metro. Pro dopravní stavby lze využít projekty ve spolupráci veřejného a privátního sektoru. Dosud byly s projekty PPP v naší zemi jen nevalné zkušenosti hlavně proto, že shoda byla jen na kapitálových podílech, ale neodpovídalo jim jasné rozdělení rizika – kdy kapitál nese zisk, a kdy za ním jde případná ztráta. To je jistě řešitelný problém, podobně jako v celé západní Evropě.

 Veřejná podpora by měla jít tam, kde máme jistotu rychlého výsledku, jako je třeba zateplování domů. Přinese jak okamžité zakázky, tak okamžité úspory energie s přímým dopadem do rodinných účtů. Můžeme je také víc směrovat do regionů s vysokou nezaměstnaností, kde mohou pomoci i investiční pobídky a podpora lokální ekonomiky (energetiky obnovitelných zdrojů, malého průmyslu).

Banky:

 Důraznější regulace bankovního sektoru by měla zahrnovat i strop pro úroky půjček a zvláštní daň za nízký podíl úvěrování ve výnosech banky. Toto opatření vrátí banky k jejich primární roli distributora kapitálu a sníží přitažlivost finančních spekulací a poplatkového businessu. Nezbytné je také podpořit ČNB v jejím úsilí zabránit odlivu kapitálu (zdrojů pro úvěrování firem) z českých dceřiných bank do mateřských bank, tedy do zahraničních bankovních domů.

Evropské fondy:

 Uplatnit krizový management čerpání peněz z fondů EU do konce současné evropské finanční perspektivy v roce 2013. Týká se to zejména dopravní infrastruktury, kde jsme díky neschopnosti (nebo spíš schopnosti všeho) ministra Řebíčka přišli o 20 miliard korun. Obrovské problémy jsou v některých regionálních operačních programech, v životním prostředí (zděšení Bruselu z úvah o „mimorozpočtovém financování“ kariéry ministra Drobila) a jinde. Pouze v letošním roce se jedná o skluz cca 40 mld. Kč. Cílem musí být co nejvyšší čerpání ze 763 mld. Kč, které jsou pro léta 2007 - 2013 k dispozici.

Export:

 Posílit exportní pojišťovny a banky s účastí státu a napomáhat zahraniční politikou státu k diverzifikaci zahraničního obchodu. Investoři z EU či USA a Kanady jsou vítáni, ale měli bychom přilákat i nové partnery, investory ze zemí BRIC, Japonska a dalších.

Nezaměstnaní:

 Rekvalifikace za evropské peníze, dotovaná absolventská místa, ČMZRB jako státní rozvojová banka i pro rozvoj obcí a inovací, kurzarbeit, to všechno je snaha o využití již v západní Evropě vyzkoušených nástrojů. Současně je třeba odbourávat bariéry lokální ekonomiky. Zvláště potřebná je legislativa umožňující obcím a krajům vytvářet sociální podniky, ve kterých by nezaměstnaní udržovali získané pracovní návyky (dlouhodobě nezaměstnaní by si je obnovovali). Tyto podniky by pracovaly především ve veřejném zájmu, včetně zaměření svého výrobního sortimentu.

Deficit:

 Skoncovat s rovnou daní a superhrubými nesmysly a obnovit progresivní zdanění. Vyšší sazbu daně je třeba uplatnit i pro největší firmy, tedy firmy s velkou tržní silou a největšími počty pracovníků. Větší podíl majetkových daní. Peníze ze státních podniků (Lesy ČR, ČEPRO) nesmí ležet ladem jako dosud a musí sloužit k podpoře státní investiční politiky, např. státních programů k podpoře výstavby komunálních bytů. Tyto prostředky by bylo možné uplatnit i prostřednictvím státní rozvojové ČMZRB.

 Vystupovat rozhodněji proti daňovým únikům a vyvádění zisku za hranice vnitropodnikovými cenovými manipulacemi. Zakázat švarcsystém a důsledně postihovat i práci na černo. Vytvořit centrum pro společná výběrová řízení ministerstev a centrálních institucí u větších zakázek. Náklady velkých investic podrobovat státní expertíze. Proti korupci je třeba postupovat opravdu tvrdě, u veřejných činitelů uplatňovat presumpci viny, obnovit finanční policii.

 Krátce – peníze vybrat a vybrané nevyhodit. Ať dají ti, co je mají. Škrtit nelze na podprůměrných mzdách většiny pracovníků veřejného sektoru. Odírat nelze penzisty, matky s dětmi, nemocné a bezmocné.

Sociální:

 Zákon proti lichvě, regulace nákladů exekuce, státní podpora při náhlých problémech s hypotékou a nájemným, to je jeden okruh opatření, který má zabrzdit pirátské kousky lichvářského a exekučního bratrstva. Mírnit by se měl i stát – je třeba zavést nulovou sazbu DPH pro dětské oblečení, obuv, pleny a další potřeby pro děti a učební pomůcky. Matky samoživitelky, mladé rodiny s dětmi a studující potřebují výraznější podporu. Ceny energií vyžadují důraznější regulaci. Nástup do práce za minimální mzdu usnadní státní příspěvek zaměstnanci. Celkově je třeba posílit fondy politiky zaměstnanosti a provést revizi podmínek poskytování státní podpory nezaměstnaným.

Mezinárodně:

 Podnítit v EU jednání, které by vedlo ke zrušení daňových rájů, z počátku aspoň na evropském území. Orientovat zemi na eurozónu, usilovat o sbližování daňových sazeb a složených daňových kvót s hospodářsky vyspělejšími zeměmi. Jinými slovy – opustit závody ke dnu, a umožnit to i druhým.

Nakonec úkoly státu, vlády, parlamentu:

 Požadovat od vlády urychlené vypracování základního strategického dokumentu na příštích 15 let, jako podkladu pro jednání o příští finanční perspektivě EU na léta 2014 – 2020. Stop privatizacím při nízké ceně. Ministerská koordinace investic krajů do infrastruktury (MMR).