Kniha Murphyho zákony by se měla stát součástí m.j. povinné literatury na fakultách jaderného inženýrství. Každý, kdo pracuje v oborech, spojených s rizikem pro lidské zdraví a životní prostředí, MUSÍ pamatovat na první Murphyho zákon a jeho důsledky: „Může-li se něco pokazit, pokazí se to“.

Tolik pro odlehčení, ale vážně. Jednou z příčin toho, že na japonské jaderné elektrárně Fukušima došlo k havárii takového rozsahu (například že na dvou blocích vybuchl vodík), byla skutečnost, že personál nebyl instruován, jak jednat v takových případech.  Američtí (na JE Fukušima jsou reaktory společnosti General Electric) a japonští odborníci si nepřipouštěli, že na jejich elektrárně může k něčemu takovému dojít. Žádné instrukce proto nepotřebovali.

Zpátky k Arevě

Její vyloučení je pro nás v určitém ohledu zprávou spíše smutnou. Je pravda, že reaktor EPR, který společnost nabízela, byl pro Českou republiku příliš výkonný a předimenzovaný. Je také pravdou, že všude v Evropě, kde jej Areva staví, tedy ve Francii a ve Finsku, se potýká s vážnými problémy, které vyústily ve velmi výrazné prodražení a zpoždění oproti původním plánům. Nicméně tento reaktor vyniká velmi vysokou úrovní zabezpečení, která by se dnes po Fukušimě měla stát standardem. Projektanti EPR přidali nový prvek ke stávajícím bezpečnostním systémům: „core-catcher“, česky past na jádrovou zónu nebo lapač aktivní zony. Je to de facto koš, který v případě, že se palivové články v reaktoru vlivem nadměrného vylučování tepla roztaví, zachytí taveninu. Taková situace je sice velmi nepravděpodobná, nicméně havárie na Fukušimě znovu ukázala platnost prvního Murphyho zákona – pokud se něco může pokazit, pokazí se to. Palivo na fukušimských reaktorech se rozžhavilo natolik, že se na něm začala rozkládat voda (což zapříčinilo výbuchy vodíku) a pokud by personál elektrárny nezačal články včas zalévat vodou z hasicích přístrojů, mohly se skutečně roztavit.

Francouzi a Rusové past na jádro ve svých reaktorech mají

Jejich koše mají různou konstrukci, ale obě zajišťují bezpečné zachycení taveniny v případě, že dojde k nejhoršímu. Teď již Francouzi z tendru o dostavbu Temelína vypadli a Rusové jsou prý „hrozbou“ pro národní bezpečnost. Dobrá, zůstávají Američané. Ti past na jádro nemají a velmi by mě zajímalo, jakým způsobem jsou chráněny jejich reaktory pro ten nejzažší případ, kdy bude Murphyho první zákon fungovat naplno a dojde na situaci, která „se nemůže stát“.

Fukušima ukázala, že jsme je ani zdaleka nevyčerpali.