Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, velmi pozorně poslouchám tuto debatu a jenom mimoděk si připomínám, že ve skutečnosti ještě před zhruba hodinou byla obecná rozprava ukončena, aniž se kdokoliv přihlásil. To je, myslím si, docela zajímavá první pikanterie.

Druhá docela zajímavá pikanterie je, a tady bych chtěl téměř požádat všechny své kolegyně a kolegyně z řad vládní koalice, aby již nevystupovali, aby nechali mluvit pouze kolegy ze sociální demokracie, protože z nich to teď leze jak z chlupaté deky! Myslím si, že ještě jedno dvě vystoupení typu pana poslance Ratha, a víme přesně, na čem jsme, co tušíme a bude to od tohoto pultíku zjevné. Sociální demokracie žádnou přímou volbu nechce! *

Hledá jen záminky, na základě kterých by především v Senátu tento ústavní zákon zamítla. Myslím si, že bychom neměli asistovat u této nedůstojné frašky, kterou tady předvádí sociální demokracie, současně tvrdící, jak vytrvá v boji za přímou volbu prezidenta a současně v ten samý okamžik hledající prakticky jakoukoli záminku pro to, aby ji potopila.

Je dobře, že tato vystoupení ze strany sociálně demokratických představitelů tady zazněla. Já jsem rád, že Sněmovna ví, na čem je, ví, o čem se ve skutečnosti hlasuje. Jsem také rád, že to vědí média a jejich prostřednictvím i česká veřejnost.

Co však považuji za nepřijatelné, je, že do toho svého poněkud nechutného pokryteckého takzvaného boje za přímou volbu vtahuje Česká strana sociálně demokratická Českou národní banku. Toto považuji za nesmírně nezodpovědné a nesmírně nebezpečné. Každý, kdo se podívá na hodnocení současné ekonomické situace a jestli je jenom poněkud málo kompetentní - což se i několika sociálním demokratům může stát - tak tam bezesporu najde, že jednou z největších předností této země, díky které čelí poměrně obstojně stávajícím ekonomickým problémům, je renomované postavení České národní banky v čele se stávající bankovní radou a guvernérem.

Já chci také jednoznačně říci, že považuji za neuvěřitelné spojování přímé volby prezidenta a způsob nominace nebo ustanovování bankovní rady České národní banky. Máme v tuto chvíli poměrně krátkou, necelou dvacetiletou tradici fungování České národní banky, mimochodem spojenou s tradicí pouhých dvou prezidentů republiky. Nicméně za celou tu dobu ani v jednom případě jedné jediné nominace do bankovní rady nenajdeme případ, kdy by ten člověk nebyl renomovaným a uznávaným odborníkem.

To, co se tady odehrává po dvacetileté zkušenosti dobrého způsobu generování členů bankovní rady, je prostě neuvěřitelné. A jestliže tady především ze strany pana místopředsedy Zaorálka zaznívají tyto nejapné útoky na guvernéra České národní banky a na bankovní radu, tak mi nezbývá než si jenom v duchu připomenout několik vět z fenomenálního díla známého politologa Alexise de Tocquevilla a jeho fenomenálního díla Demokracie v Americe. Pravda, ta kniha pochází z třicátých let 19. století, ale když tady na adresu České národní banky vystupuje pan Zaorálek, tak jsem si ta slova vybavil. Ta slova jsou tam poměrně ostrá, nicméně podle mého názoru vystihující tuto situaci. Pane poslanče Zaorálku - prostřednictvím paní předsedající - velmi často ten, kdo si myslí, že umí mluvit, jenom prostě neumí mlčet. (Potlesk z pravé strany sálu.)