A ta je jednoduchá: to síly trhu opět začínají vyhrávat nad byrokratickou regulací. Ano, je to opravdu tak, že regulacemi udusíme volnou soutěž na trhu. Ale vždy jen na určitou dobu. Někdy delší (reálný socialismus), jindy kratší. V našem případě bylo toto odvětví zregulováno od roku 1994 úhradovými vyhláškami, sazebníkem výkonů, cenou za bod a nepřetržitým regulováním počtu praktiků a jejich práce. Reakce lékařů v průběhu 22 let byla pro mne, stoupence volného trhu, přirozená. Nových praktiků ubývá (zejména v odlehlých a pohraničních regionech), stávající stárnou. Na straně nabídky (lékařů) dochází k poklesu a na straně poptávky (nemocných občanů) k růstu. Nůžky se rozevírají a strana nabídky si je rázem více vědoma své ceny a je sebevědomější v boji s regulujícím byrokratem. Pozor – ale ne s nemocným občanem!

 

Tato situace nenastala skokem v roce 2016, ale pomalu narůstala po celých 22 let. Nyní se schyluje ke skokovému vyrovnání nabídky a poptávky. Bude-li chtít stát a zdravotní pojišťovny situaci vyřešit, musí skokově přidat. A nejen na kapitační platbě. A také ubrat v administrativní zátěži. Proto držím praktikům při jejich snaze o spravedlivější odměnu palce.