Dámy a pánové, já jsem nejdříve vůbec přemýšlel, jestli má nějaký význam, nějakou cenu vystupovat k návrhu státního rozpočtu, který sám předkladatel označil jako chybný, nepravdivý a vlastně virtuální.

Pan ministr financí - a to myslím, že je v historii České republiky snad poprvé, kdy předkladatel určitého zákona, a tak důležitého zákona, jako je státní rozpočet, sem předstupuje před Sněmovnu a říká "hlasujte pro materiál, který je virtuální, vůbec neodpovídá ekonomické realitě ani v Čechách, ani ve světě, já to vím - jako ministr financí - říkám vám to tady a zhruba tak za dva tři měsíce vám přinesu něco jiného".

Připadá vám ta situace absurdní. Mně ano, protože nikdy v minulosti tady žádný ministr financí a žádná vláda nepřišla s rozpočtem, který by označila vlastně za nesmyslný, virtuální, nepravdivý, a s klidem pro něj hlasovala.

V těch minulých rozpočtech aspoň si tato vláda a tento pan ministr financí, tedy pan ministr financí Kalousek, alespoň hráli a předstírali, že to, co sem přinášejí, tak tomu věří. Samozřejmě víme, jaká pak byla realita - vzpomeňme na rozpočet, kdy tady pan ministr financí hřímal o tom, že maximální deficit bude někde kolem 35 miliard, a realita byla asi o sto miliard vyšší. A když jsme mu tady od tohoto pultíku tehdy říkali "pane ministře financí, váš předpokládaný růst, který v tom rozpočtu máte, růst hospodářský, je nereálný, ten bude úplně jiný, čili vy jste si nadhodnotili příjmovou stránku rozpočtu, aby vypadalo dobře, že máte nízký deficit, ten neudržíte", tak on tady od tohoto pultíku hřímal, že prostě to tak bude, a že se všichni na tom shodují a že žádná krize nám nehrozí a žádný propad růstu hospodářství nám nehrozí. Za pár měsíců všichni viděli, jaká je realita.

Ovšem toto nebrání tomu, aby různé instituce dávaly našemu ministru financí různé světové ceny, asi pravděpodobně čím nesmyslnější a nepravdivější rozpočet přinášíte do Sněmovny a schvalujete, tím jste větší kofr (?) v oblasti ministrů financí, protože všude ve světě se ministři financí snaží nějakým způsobem reagovat svým rozpočtem na realitu a s pomocí toho rozpočtu ovlivňovat hospodářství v dané zemi, nikoli však u nás. Tady se něco přinese, co je úplně od reality na hony vzdálené, v horším případě se tváříme, že jsme se posunuli tam, že i sám ministr financí říká, že jsou to nesmyslná čísla, a že přinese za pár měsíců jiná. To je jeden rozměr.

Druhý rozměr je, co vlastně od rozpočtu očekáváme. Kupodivu vláda už méně hovoří o tom, že jsou vládou rozpočtové odpovědnosti. Ono se o tom hovoří těžko, když každý rok vám narůstá státní dluh jako pověstné těsto v pohádce Hrnečku vař. Zjevně tato vláda zapomněla to kouzelné slovíčko "hrnečku dost", aby ten dluh přestal přerůstat jaksi nejenom okraje toho hrnečku, ale valit se do světnice a ze světnice okny ven. Protože skutečně za této vlády, která sama sebe označila vládou rozpočtové odpovědnosti, jako svůj největší úkol si dala boj proti zadlužování České republiky a boj proti dluhům, tak najednou zjišťujeme, že za této vlády se dluhy České republiky extrémně zvyšují.

V době, kdy vláda Českou republiku přebírala, tvořily podstatně menší procento hrubého domácího produktu, než tvoří dnes. Čili dluh České republiky a zadluženost za této vlády a činností této vlády stoupá.

Dámy a pánové, tato vláda neplní druhé své zásadní předsevzetí, nebo možná první své zásadní předsevzetí, že dluhy České republiky nebudou stoupat. Realita je taková, že dluhy stoupají, a to velmi rychle.

A s tímto přichází i tento státní rozpočet. Opět dluh stoupne o více než 100 miliard. Možná ještě více. Teď to vypadá, že možná o nějakých 130, 140 miliard. Možná stoupne nejvíc v historii České republiky. Tato vláda nejvíc zadluží naše občany a jejich děti. Takže neplní to, proč ji občané volili a to, co občanům slíbila. Nechová se rozpočtově zodpovědně.

Dobře. Když máte rozpočet, který tvoří dluh a je rozpočtově nezodpovědný, to lze i obhájit, pokud třeba pomáháte hospodářskému růstu. Nicméně, dámy a pánové, tento rozpočet nedělá ani tuto druhou klíčovou věc. On nejenže nepomáhá hospodářskému růstu, on ho ještě podvazuje. Řečeno srozumitelně, on žene Českou republiku do další ještě hlubší krize než ve které se nalézáme.

Já bych zde rád slyšel odpověď od pana premiéra a od pana ministra financí, jak si vysvětlují, že všechny ekonomiky okolo nás dnes rostou. Roste německá ekonomika, roste rakouská ekonomika, ale i takové ekonomiky, jako Polsko. Dámy a pánové, jak je možné, že sousední země jako Polsko ekonomicky roste a my už několik let ekonomicky stagnujeme.

Vysvětlení je jednoduché. Všechny rozpočty předkládané touto vládou jsou v podstatě protirůstové. Prostě ekonomiku dusí. Hrubý domácí důchod je tvořen, zjednodušeně řečeno, třemi pilíři. První pilíř je vlastně to, co utratí vláda, tedy spotřeba vlády, jakési vládní investice, chcete-li, dále je to spotřeba domácností, tedy to, co utratí všichni lidé, a třetí je bilance zahraničního obchodu.

Podívejme se, co dělá vláda dlouhodobě ve svých rozpočtech s těmito pilíři. Takže lidem snižujeme příjmy, neustále je masírujeme tím, že bude hůř a bude ještě hůř, že mají šetřit, spořit, připravit se na horší časy, pokud možno zalézt doma pod peřinu, vypnout topení, vypnout světlo a modlit se, aby bylo lépe. Tímhle samozřejmě ekonomice moc nepomůžeme. Logicky tím klesá spotřeba veřejnosti. A spotřeba veřejnosti je jednou z klíčových věcí, která pomáhá roztáčet ekonomiku.

Jak chcete, aby prosperoval stát, když po lidech chcete, aby si nejlépe zalezli doma pod peřinu, vypnuli topení, vypnuli světlo, nikam nechodili? Tak nebudou chodit do divadel, nebudou chodit do kin, nebudou chodit do restaurací, nebudou si nic kupovat na sebe, protože budou spořit. To se okamžitě přelévá dál.
Dnes vidíte, že jsou na pokraji krachu mnohé restaurace, zavírají se kina, divadla, živoří. To jsou spojené nádoby.

Co dělá vláda a tento rozpočet? No, v tomto rozpočtu opět přichází se stejnou písničkou, to znamená - lidé, dostanete méně, musíte víc šetřit, nesmíte tolik utrácet. Čili opět podříznutí toho pilíře spotřeby obyvatel.

Druhá věc - spotřeba vlastní vlády, tedy investice vlády. Prosím vás, v takhle zoufalé situaci snad investiční politika vlády nebyla nikdy. Ale přelévá se to dál. Těmi škrty se to přelévá do měst, přelévá se to do krajů. Běžte se zeptat firem, co si o tom myslí.

Prostě se na nás řítí kolaps celého sektoru, který se jmenuje stavebnictví. Podřízli jste stavebnictví v dopravě, takže se jenom hovoří o tom, co se zastavilo, co se zastaví, co se zastavuje. Nestaví se dál dálnice, rychlostní silnice, další koridory, důležité silniční trasy. Prostě nestačíte z těch peněz ani opravovat rozpadající se silnice. Počet děr v silnicích prudce stoupá proti počtu těch, které jsme stačili zalátat. Prostě proto, že tam ty peníze nedáváte.

Ale nejde jen o silnice. Neinvestuje se do nemocnic, do škol, do kultury. Podívejte se, kolik zámků, kostelů, cenných kulturních památek se nám doslova rozpadá před očima. Co dělá vláda? Snaží se hledat prostředky, aby naše nemocnice byly lepší, aby poskytovaly pacientům a zaměstnancům lepší komfort, aby školy vypadaly lépe, aby kulturní památky byly v důstojném stavu? Ne. Opět škrty, škrty, škrty.

Myslíte si, že když škrtnete všechny investice do těchto věcí, že v České republice bude lépe, že tady půjde nahoru, aspoň krůček po krůčku životní úroveň? Ne. Nejenže budou přibývat díry v silnicích a padající mosty, ale budou nám padat další a další kostely, další a další kulturní památky, budou nám pustnout zámky, na které nemáme peníze, rozpadat se nemocnice, rozpadat se některé školy. To je cesta? To je cesta do Chudákova a ne do Evropy. Pan ministr financí Kalousek s panem Nečasem nás vedou skutečně rovnou cestou někam do Chudákova, protože jinak to prostě dojít nemůže.

To, když podříznete investice vlády, tak nejenže je to hned vidět, ale okamžitě se to přelije i do zaměstnanosti. Myslíte si, že stavební firmy a všechny na ně navázané firmy budou schopny lidi zaměstnávat a vyplácet jim platy? Z čeho?

To je další pilíř, který si vláda sama podsekává.

Nebudou se stavět nemocnice, a nejde jen o stavbu. Tam máte spoustu návazných činností. Vy tam musíte koupit postele, umyvadla, sprchy, sprchové baterie. Spoustu věcí. To se okamžitě přelévá do firem, které to vyrábějí a dodávají. Jak chcete v těchto firmách udržet zaměstnanost? Jak chcete tyto firmy udržet při životě, když jim nedáte práci?

Tato vláda jde politikou, že odmítá dávat práci českým lidem. Firmy čekají ještě těžší časy, než které zažívají dnes. Vy se proškrtáte do naprostého zmaru.
Takovou hospodářskou politiku nemá v našem okolí nikdo. Proto také nikdo na tom není tak špatně jako my.

Takže rozpočet nás zadlužuje, dluhy nám rostou a budeme je muset platit. Nevíme z čeho, ekonomika nám stagnuje, nebo dokonce bude klesat. Toto je rozpočet a politika současné vlády.

Já bych se chtěl zeptat pana premiéra a pana ministra financí, co ošklivého, co zlého vám udělali lidé v naší zemi, že je takto trestáte.

Když se podíváte všude okolo, jak jsem říkal, ve všech okolních zemích ekonomika roste. Jedině tady se propadáme, a to nejenom do dluhů, do neprosperity, ale samozřejmě v podstatě i do deprese, protože mezi občany logicky roste naštvanost, ale i deprese. Nemají naději. Nevidí naději, že tato vláda přináší něco nového, má recept, jak je z té neprosperity vyvést. Naopak, ta vláda přichází s recepty, jak nás do ještě větší neprosperity uvrhnout.

Čili dámy a pánové, pro tento rozpočet se nedá zvednou ruka. Nejenom pro ty důvody, které jsem tady vyjmenoval, ale i pro ty důvody, které s ním úzce souvisí, tzn. s rozpočty měst a s rozpočty krajů. Jak my v krajích máme udržet například služby v oblasti sociální péče. Vláda nám opět škrtla desítky, stovky milionů příspěvků na chody domovů seniorů. Už nám je škrtla vloni, nějak jsme to vydrželi, všichni se uskromnili. To se máme uskromňovat dál? Kam až? To máme těm seniorům přestat topit, svítit, přestat jim dávat najíst? Protože my nemáme už kam ustupovat. Už jsme zmrazili platy, šetříme, kde se dá. Anebo máme ty domovy důchodců začít zavírat a seniory přivést panu ministru Kalouskovi na Ministerstvo financí, ať nám tedy ukáže, jak se bez peněz o máme postarat.

Pan ministr financí tady není, jeho to zjevně nezajímá. Možná kdybychom mu navezli těch několik tisíc seniorů z těch zavřených domovů, tak najednou ho to bude zajímat.

Totéž ale se týká zdravotnictví. Jak máme udržet chod nemocnic a nezadlužovat je, když nám posíláte stále méně a méně peněz? Jak máme udržet školství? Já, když dnes jezdím navštěvovat naše školy, tak když se zmíním o vytápění, tak se všichni smějí. Mně chvilku nedocházelo, proč se studenti smějí, a pak mi to došlo. Protože samozřejmě už ta první vlna škrtů peněz do provozu škol prošla a tudíž to znamená, že školy daleko víc začaly šetřit i třeba na vytápění. Ano, za chvilku budeme dělat jako za komunismu uhelné prázdniny. Tentokrát to nebudou uhelné, ale Kalouskovy prázdniny. Prostě abychom měli a udrželi finance na chod škol, tak budeme muset pravděpodobně na měsíc, na dva ty školy zavřít, abychom na zbytek roku prostě měli. Takže když uhodí mrazy, tak my ve středních Čechách a v dalších krajích pravděpodobně budeme muset zavírat školy a říct dětem "zůstaňte doma pod peřinou, protože my nemáme peníze na to, abychom vám v té škole zatopili, protože díky panu Nečasovi a Kalouskovi ty peníze prostě nepřišly".

Prostě vracíme se někam do mého dětství, kdy nám vyhlásili tehdy uhelné prázdniny a měsíc jsme seděli doma. Školy zavřeli a vypnuli topení, protože nebyly peníze. Takto po dvaceti letech budování reálného kapitalismu jsme se dostali, že se vracíme o nějakých padesát let zpátky. Jestli to takto povedete, tak za chvilku budeme v poválečných letech, kdy budou zavedeny potravinové lístky.

Dámy a pánové, samozřejmě přijde taková ta otázka, ten Rath jenom kritizuje a ukazuje, co nejde, jak se zadlužujeme, jak neprosperujeme. Tak kudy, když nejsou peníze? Vem' ten chlup na dlani, když tam není. Tomu přece každý rozumí. Můžeme přece utratit jenom to, co vyděláme. No tak za prvé tato vláda utrácí mnohem víc, než vydělá. A za druhé tato vláda v oblasti svých výdělků se chová jako extrémní lenoch Venca. (Zašumnění nalevo a otázka: cože?) Extrémní lenoch proto, že každý chce a přemýšlí o tom, jak by si vydělal víc. Spousta občanů naší země už má dvě povolání nebo 1,5 povolání, protože z jednoho povolání si často nevydělá na slušný životní standard. To znamená, každý člověk, každá rodina přemýšlí o tom, jak si vydělat víc peněz. Víc pracuje, víc se snaží. Jenom buď člověk, který nemůže, nebo je velmi líný, se nesnaží zvýšit si své příjmy. A je mu to jedno. Lehne si třeba na hromadu hnoje, chytá lelky a říká "nějak bylo, nějak bude".

Takhle se chová naše vláda. Leží na hromadě hnoje a chytá lelky. (Smích zleva.) Co tím myslím? Myslím tím to, že si dlouhodobě promyšleně snižuje své příjmy. Chová se tedy jako člověk, který místo, aby přemýšlel, jak víc vydělat, tak se snaží vydělávat méně. Začalo to za pana Topolánka, který začal spolu s panem Kalouskem seškrtávat daňové příjmy. To byly ty vaše báječné rovné daně. Šup, mínus 30 miliard. Snížení daní firmám, které nebylo vůbec potřeba, protože firmy už tehdy u nás platily méně než třeba v Německu a v dalších zemích. Šup, tak jsme jim snížili, proč bychom jim to nedali? To je těm bankám, čezům a dalším molochům, které vydělávají obrovské peníze, tak proč by musely platit daně, tak jim je snížíme. Takže šup, těm jsme dali 40 nebo 50 miliard. Všechny mizí z republiky, protože je vlastní zahraniční vlastníci. Proč bychom jim nedopřáli lepší život? Oni ty peníze utratí v tom zahraničí a my se tady uskromníme. Vždyť to má přece logiku. Oni si v zahraničí užijí a my si utáhneme opasky. To je přece logické.

To myslím, že je konzistentní politika této vlády. Tady rok od roku v podstatě tato vláda a její předchůdkyně vymýšlí kroky, aby státní rozpočet dostal méně, vydělal méně. A ty peníze - dneska už souhrnně jde možná o 80, sto miliard. Samozřejmě můžeme se dohadovat, kde je to přesné číslo, jestli je to těch sedmdesát nebo sto deset. Ale zhruba o takovouto částku ročně se připravily pravicové vlády zcela promyšleně cílevědomě s podporou svých poslanců. A přesně tak to je. Leží tedy na hnoji, škrtli si ty peníze, které jim mohly vylepšit tu pozici a říkají "nemáme, nemůžeme dát, je nám líto".

Dámy a pánové, je potřeba, aby veřejnost vzala rozum do hrsti a začala přemýšlet selským rozumem a začala dekódovat ta klišé, ty fráze, které prostě na nás z úst pravicových politiků od pana Topolánka a Kalouska počínaje až doteď přes pana Nečase a zase Kalouska na nás neustále dopadají. Víte, takto se skutečně do prosperity nedostaneme. Takto se skutečně dluhu nezbavíme. Takto bude jen a jen hůř.

Myslím, že v tomto jsme pro svět ojedinělým experimentem. Myslím si, že podobně nesmyslná, hloupá, neprozíravá politika není snad aplikována nikde. Prosím, možná že najdete nějakou zemi, nechci se dotýkat některých afrických zemí, kde to je ještě horší. Možná že si pan premiér Nečas a pan ministr Kalousek třeba řekli, že chtějí z České republiky mít něco jako Somálsko. Nevím, možná je to nějaká jejich skrytá ambice, že je tak čeští občané tak štvou, že si říkají "počkejte, my vás vyučíme, to ještě uvidíte, jak se žije v Somálsku". Možná že je to promyšlený plán.

Na druhou stranu mě to uráží. Já jsem Čech, jsem vlastenec a chci, aby naše země prosperovala. Chci, aby se našim občanům žilo minimálně stejně, jak se žije třeba rakouským občanům. Není jediný důvod, proč by průměrný Čech se měl mít hůř než průměrný Rakušan. Před dvaceti lety, když padal minulý režim, tak se říkalo "dusili nás tady komunisti, teď se odrazíme ode dna a za pět, za šest let, za deset nejpozději doženeme Rakousko". Možná si všichni na ty debaty vzpomínáte. Ono uběhlo dvacet let a pořád ten průměrný Čech ani nevidí záda průměrného Rakušana v životní úrovni.

A zvláště v posledních letech byly etapy, kdy jsme je doháněli. Byly etapy, kdy jsme doháněli, a překvapivě shodou okolností to byly etapy, kdy vládla sociální demokracie. Zatímco v okamžiku, kdy nastoupila pravice s panemTopolánkem v čele, tak jste zařadili zpátečku a šlápli na plyn.

Prostě mně to připadá, že se panovi Nečasovi a Kalouskovi vlastně stýská po těch letech před listopadem 89, kdy jsme závistivě koukali přes hranice a říkali si, no, ti si žijí. Prostě jestli je to tím, že pan Kalousek byl tehdy členem Národní fronty a podporoval politiku Komunistické strany Československa, jako její pevná hráz a pevný soudruh ze spřátelené strany, tak jestli se mu potom stýská a dnes chce jít v těch šlépějích, nevím. Nedovedu si to jinak vysvětlit.

Konečně musím říct, že pan Nečas mně čím dál tím víc připomíná Gustáva Husáka v jeho mladších letech. Ta rétorika a vystupování je velmi podobné.

Soudruzi, spořme, soudruzi, šetřeme! Soudruzi, utáhněme si opasky, ať pak máme ten náskok a ten Západ dobře doženeme. Jako kdybych to slyšel. Mám pocit, že se vracím do dětství, když slyším slova pánů Nečase a pana Kalouska.

Já bych rád tady od nich slyšel vysvětlení, jestli si skutečně myslí tím, že jste zařadili tu zpátečku a šlapete na plyn a z naší země děláte čím dál tím chudší a chudší zemi, která čím dál tím víc neprosperuje, tak jestli si tím myslíte, že ty naše sousedy doženete.

Víte, nikdy bych nemyslel, že skoro celý život prožiju v režimech, které jsou neustále důsledkem druhé světové války. Nejdřív kvůli ní jsme spadli do toho východního sektoru a ze země, která byla na tom hospodářsky lépe než Rakousko, s kterým jsme sdíleli několik set let historie, jak v první republice, tak i v padesátých letech jsme měli hospodářský náskok a propadli jsme se, tak jsem nikdy nevěřil, že po roce 1989 prostě budeme zažívat zase takovouto ostudu a reminiscenci, kdy prostě tady bude vládní politika z nás dělat zase chudší a chudší a méně prosperující zemi, než je třeba Rakousko.

Čili teď nemáme na stole nic jiného, než zase kus papíru, který sám ministr financí označuje jako virtuální, nepravdivý, nesmyslný rozpočet, že přijde ještě s horším za pár měsíců a který nás ještě uvrhává do větších ekonomických problémů.