Nedostatek vajec na pultech je možná dočasný a trochu ho přiživuje spotřebitelská panika, ale základní problém je jednoznačný – potravinová soběstačnost České republiky se prudce snížila.

Příčinou je jednostranná orientace na cenovou konkurenceschopnost, která zredukovala většinu zemědělských oborů a zavedla zemi do slepé uličky výroby úzkého sortimentu levných komodit, jako je řepka a kukuřice. Prakticky také zlikvidovala živočišnou výrobu, kde jsme z hlediska výrobních nákladů naprosto bez šancí.

Prasat je v Česku nejméně za posledních 90 let, protože náklady chovatelů jsou o třetinu vyšší než v Německu. Stavy skotu byly zdecimovány už předtím, nyní je 40 procent mlékárenských výrobků z dovozu.

Obrovsky narostly také dovozy zeleniny, zatímco produkce zeleniny v nejvýznamnější oblasti na Znojemsku zaniká. Loni se do Česka dovezly produkty za rekordních 155,5 miliard korun, což je nejvíce v historii. Schodek zemědělského obchodu činil 35 miliard korun.

Ztráta potravinové soběstačnosti a obrovský schodek zemědělského obchodu nejsou úplnou cenou, kterou za tyto „závody ke dnu“ platíme. Je jí také vylidňování venkova a marginalizace rozsáhlých oblastí se slavnou zemědělskou minulostí.

Honba za cenou se odehrává na úkor kvality a udržitelnosti. Například investice do půdy nikoho nezajímají, protože 80 procent produkce se odehrává na pronajatých plochách.

Zemědělské dotace by měly být přesměrovány na produkci zboží s vyšší přidanou hodnotou, na „vertikální zemědělství“, které se neorientuje na komodity, ale na kvalitní produkty.

Chceme-li se vyhnout tomu, že nás globalizace převálcuje, musíme umět vytvářet podmínky pro rozvoj lokální ekonomiky, lokálního cyklu, kde je zájem na zpracování produkce místních farmářů a na prodeji čerstvých potravin.

Bylo by nesmyslné pohlížet na různé formy družstevní spolupráce jen přes prizma zkušeností bývalého režimu. Ve světě je do družstev různého druhu zapojena miliarda lidí, jak je často připomínáno v letošním Roce družstevnictví (OSN).

Vláda Petra Nečase navíc chystá další ránu našim, zemědělcům. Zrušení tzv. zelené nafty. Liberální ekonomové nám namlouvali, že pokud je zemědělská produkce v zahraničí dotována, jsme jako spotřebitelé subvencováni zahraničními daňovými poplatníky a čistými příjemci daní placenými v zahraničí. A že se nám to vyplatí a nemáme mít strach.

Jaké jsou důsledky? V zemědělství aktuálně podnikají převážně „rizikové“ subjekty, u kterých je vyšší míra rizika nesplácení úvěrů a existuje zde vysoké nebezpečí prodlení při plnění závazků. Podle metodiky ČEKIA Stability Ratingu je v ratingovém stupni „rizikové“, CCC až C, hodnoceno 48,8 % společností, což je o 123 % více než v rámci ČR celkově. Navíc je v sektoru vysoký podíl extrémně rizikových i vysoce rizikových subjektů   s ratingem C (26,7 %) resp. CC (15,2 %).

Naopak „vynikajících“ společností s ratingem AAA až A v zemědělství působí jen 13,7 %, což je v relativním srovnání o 37 % méně oproti tuzemské podnikatelské základně jako celku. V ratingovém stupni „úpadek“ je hodnoceno 0,74 % firem. V odvětví působí 36,7 % „dobrých“ společností s ratingem v intervalu BBB až B, což je o 28,6 % méně než v rámci tuzemské populace firem.

Zdeněk Rybář, vedoucí odborných mluvčích NS-LEV 21