Povinný optimismus vlády a provládních publicistů, že hospodářský růst Česka v tomto roce dosáhne až 3%, bude vyprchávat v průběhu roku tak, jako postupně vyprchal vloni. Nebude-li hospodářský růst ekonomiky, vláda ve státním rozpočtu přijde střízlivě o 40 nebo 50 miliard rozpočtových příjmů. K tomu, aby se rozhýbal hrubý domácí produkt, resp. hospodářský růst, potřebuje vláda zejména oživit poptávku po zboží. Toho ovšem dosáhne až příští vláda, které bude veřejnost věřit, že má smysl vytáhnout ze šuplíku či ze štrozoku peníze, které si lidé šetří na horší časy. Neboť u nové vlády bude předpoklad, že se jejich situace opravdu zlepší. Z blbé nálady, která ovládla českou společnost, se lidé mohou dostat do poněkud optimističtějšího módu a to se projeví na zvýšené poptávce po zboží. Společenský optimismus po nástupu nové vlády ovlivní jistě řadu nových investorů, zejména tehdy, pokud tito investoři pochopí, že nová vláda chce něco změnit. A pokud se změna projeví již ve vládním prohlášení, bude to jen dobře a dobrý signál nejen pro spotřebitele nakupující zboží, ale také pro soukromé a možná i zahraniční investory.

V první řadě je potřeba se zabývat cenami elektrické energie. To zajímá jak domácnosti, tak český průmysl. Premiér Fiala téměř před třemi roky, krátce po invazi Ruska na Ukrajinu hovořil o tom, že je potřeba znárodnit 30% akcií ČEZu, které drží ve svých rukou soukromí investoři. Mezi těmito soukromými investory je ovšem také americké fond a jedna velká americká banka. Takže někdo z lobbistů zřejmě premiérovi Fialovi celý dobrý nápad rozmluvil. Logickým krokem by také bylo, odejít  z Lipské energetické burzy, která vyhání prodejní ceny elektřiny do nesmyslné výše. Do výše, která se úplně odtrhla od cen, za které ČEZ elektrickou energii vyrábí.

Vysoké prodejní ceny zaplatí české obyvatelstvo a české firmy. Tomu by nová vláda měla udělat přítrž. Pokud se A. Babiš a vedení ANO nenechá zlobbovat americkým fondem a americkou bankou, měli by neprodleně po volbách začít operaci směřující k výkupu akcií ČEZu od soukromých investorů. Následně oznámit  odchod z Lipské energetické burzy. K  odchodu z Lipské burzy ovšem dojde až po určitém čase daném smluvními dokumenty. Ceny elektřiny pak půjdou výrazně  dolů. 

Ale na trhu s elektrickou energií se vytvoří jiná situace. V každém případě ČEZ může prodávat elektrickou energii poté, co vykoupí minoritní akcionáře a odejde z Lipské burzy, za ceny blížící se výrobním nákladům. Nejméně pětina vyrobené energie může jít ovšem dál přes Lipskou burzu, protože jí spotřebitelé v Česku nezkonzumují. I tak si tedy může ČEZ udržet slušnou rentabilitu.

Po skončení války na Ukrajině a po ukončení nesmyslných sankcí vůči Rusku, bude jistě možné se v krátké době vrátit k nákupu levných ruských surovin. A také k odbytu českého zboží, poptávaného na ruském trhu před ukrajinskou válkou. Konečně, přes všechny sankce vůči Rusku, české pivovary vyvážejí i za této tíživé situace, poměrně významnou část své produkce do Ruska. A po německých pivovarech jsou druhým největším dovozcem piva na ruský trh. Také Maďarsko a Slovensko jistě budou mít snahu velmi rychle normalizovat ekonomické vztahy s Ruskem. Zejména, pokud jde o dovozy energetických surovin. I my máme konec konců volbu dovážet násobně dražší americký plyn LNG, anebo levný ruský plyn. Představitelé současné vlády blouzní o potřebě hledat při stagnaci  německé ekonomiky nové trhy. Nová vláda musí k vývozu českého zboží přistupovat bez ideologických předpojatostí. Toho Fialova vláda není schopna. Perspektivním odbytištěm pro české zboží můžou být země BRICS, ke kterým už dnes např. patří Egypt, který byl od časů První čs.republiky, tradičním dovozcem českých investičních celků typu vodáren. Ale je to např. i Ethiopie, obrovský trh více než stomilionové země. Ale v první řadě, jsou to trh čínský, ruský a indický. Vláda a instituce státu, by také měly vytvořit fungující systém sledování vývoje cen, nákupních a prodejních cen a výši obchodního rozpětí, především u potravinářského zboží v obchodních řetězcích. Ty představují 90% prodeje zboží u nás. Dosud ÚOHS a ČOI vyvíjely v tomto směru minimální aktivitu. A díky jejich pasivitě v průběhu let 2022 a 2023, došlo k nárůstu spotřebních cen v oblasti potravinářského zboží téměř o jednu třetinu. Vláda by měla buď přímo nebo prostřednictvím těchto institucí, vést trvalý dialog s obchodními řetězci tak, jako to dělala francouzská vláda. A ve Francii byl v letech 2022 a 2022 mnohem nižší růst inflace.