Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, vážení hosté. Já bych k tomu, co tady bylo řečeno, jenom doplnil, že škola v malé obci má samozřejmě i funkci společenskou a všichni víme, že spolužáci se scházejí na svých abiturientských srazech třeba i po třiceti, čtyřiceti, padesáti, šedesáti letech a přinášejí tak zpětně i v průběhu svého života, pokud se náhle odstěhují, další hodnoty do místa, ke kterému bytostně patří. Na druhou stranu hospodářský vývoj je v mnoha ohledech neúprosný, dochází ke koncentraci výrobních prostředků a český venkov se někdy vylidňuje právě z toho důvodu, že tam je nedostatek pracovních příležitostí.

Přesto si myslím, že měřítkem spokojenosti člověka není suchá cifra růstu HDP, ale i právě prostředí, kde žijeme a společnost, ve které žijeme a proto obdivují a podporuji úsilí těch, kteří jdou jakoby proti proudu za zachování těch staletých tradic českého venkova.

Bylo zde řečeno něco o tom, že bychom se měli poučit z chyb, a řekla to i paní místopředsedkyně Gajdůšková v narážce na referáty školství a kultury v Benešově. Já si vzpomínám, protože už jsem v komunální politice přes 20 let, jak ještě v roce 1999 stačilo s nějakým problémem zajet na okresní referát školství a kultury, kde seděl Jiří Hřebíček, který jednou do roka svolal kolegium škol a dorovnal procenta u tehdejších normativů. Dnes se to dělá velmi kostrbatě. On měl tenkrát do nejvzdálenější školy 30 kilometrů a těch škol měl zhruba na starosti sto, takže o každé měl dokonalý přehled.

Opuštěním tohoto systému a zřízením krajů navalili jsme na krajského náměstka 1 233 škol, do nejvzdálenější má 80 kilometrů a logicky nemůže reagovat zcela s odpovídající znalostí věci na problémy, které se na něj valí.

Máme před krajskými volbami, možná, že až se bude ustavovat nová krajská zastupitelstva, měli bychom myslet i na to, aby nový řád a nová organizace školské problematiky v kraji měla jistou logiku právě s přihlédnutím ke znalosti místních poměrů, které jsou v rozměru jednoho okresu poměrně jednotné, kdežto v rozměru kraje se diametrálně liší. Říká se třeba o Středočeském kraji, že je rozdělen na bohatý sever a chudý jih.

Také jsem zažil projektování školských vzdělávacích programů, abychom potom zase jakýmisi normativy šli proti duchu kurikulární reformy. Ale v současné době, a v tomto okamžiku mě těší, že všichni co jsme tady, nalézáme společnou řeč a i když máme třeba rozdílné názory, máme myslím společnou vůli, a to jak my, tak petenti, tak pan ministr a myslím si, že to je jakési blýskání na lepší časy. Děkuji vám za pozornost.