Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, mám důvodné obavy, že letošní podzim se do koaliční historie zapíše svou legislativní smrští. A co hůře, smrští zákonů, které jsou sice hrdě označovány za nezbytné reformní kroky, ale ve své podstatě jsou jen škrty a restrikcemi výdajů. Každá reforma by měla změnit nefunkční systém, posunout jej a zlepšit současný stav. Předkládané návrhy zákonů však jen bourají a tvrdě zasahují do osvědčených funkčních systémů, a nejsou schopny je nahradit systémy novými, lepšími, strukturálně a koncepčně provázanými.

Uvedu jeden z mnoha příkladů špatné koordinace a nekoncepčnosti legislativních úprav. Ministerstvo financí se v připravované daňové reformě chystá zrušit zhruba čtvrtinu ze současné stovky tzv. daňových výjimek. S plným vědomím a souhlasem MPSV je jednou z rušených výjimek i sleva na daních z příjmu zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením. Ruší se tak velmi jednoduchý, efektivní a po dvě desetiletí účinný nástroj podpory zaměstnávání těchto osob.

Ve stejné době, v září 2011, stejné ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo k připomínkování úvodní zprávu ČR o opatřeních, přijatých k plnění závazků podle úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

Na straně 69 uvádí: V neposlední řadě jsou k zaměstnávání osob se zdravotním postižením na volném trhu práce zaměstnavatelé motivováni prostřednictvím slev na daních z příjmů. Kde je tedy pravda? Jen o několik řádků níže stejné ministerstvo hovoří o podpoře zaměstnávání osob s těžším zdravotním postižením prostřednictvím příspěvku na zřízení chráněných pracovních míst a chráněných pracovních dílen.

Ale v letošním roce tento systém funguje jen na papíře. Proč? Důvodem je nedostatek finančních prostředků a vysoké náklady na reformu úřadu práce. Z čeho podporovat vznik nových chráněných míst, když je třeba podporovat vznik nových úřadů. A bylo by možné pokračovat.

V našem státě žije celkem 1 015 500 osob se zdravotním postižením, což představuje téměř 10 % populace. Z nich je více než půl milionu lidí v pracovně aktivním věku do 60 let a necelých 450 000 osob se základním vzděláním nebo vůbec bez vzdělání. Lidé, kteří po celý život vykonávají jen pomocné a jednoduché manuální práce, kteří jen velmi obtížně nacházejí pracovní uplatnění. Lidé, pro které je např. práce v chráněných dílnách jednou z mála jistot. Navrhovaná novela jim pracovní uplatnění značnou měrou ztěžuje.

Tato novela vychází z principu vymezení chráněných pracovních míst. Bezdůvodně ruší tzv. chráněné pracovní dílny. Jedním ze stále se opakujících argumentů je zamezení zneužívání státní podpory k zaměstnávání osob se zdravotním postižením. A jak tato změna zamezí případnému zneužívání? Autoři této úpravy si dostatečně neuvědomují, že většina těchto lidí potřebuje k výkonu svého povolání speciální podmínky. Režimová opatření. Ergonomické pomůcky apod. V době, kdy zaměstnavatelé snižují náklady na výrobu a provoz svých firem, aby byli schopni obstát v současné ekonomicky náročné době, nebudou investovat do nezbytných nevýrobních prostředků, které potřebuje zaměstnanec se zdravotním postiženém.

Novela sice ponechává možnost příspěvku na zřízení chráněného pracovního místa, ale podmínky výrazně ztěžuje. Žadatel musí zajistit jeho udržitelnost na dobu dlouhých 3 let, aniž by předem věděl, zda nový pracovník bude schopen dlouhodobě svěřenou práci vykonávat.

Zásadně nesouhlasím se zrušením kategorie osob se zdravotním znevýhodněním. Jedná se snad o nejvíce ohroženou skupinu populace na volném trhu práce, která je zcela závislá na vlastních příjmech z pracovní činnosti bez jakékoli jiné dávky či podpory. Do této kategorie od roku 2009, kdy vešla v platnost vyhláška č. 359, tzv. spadlo i tisíce lidí, kterým byla překvalifikována míra invalidity a odebrán částečný invalidní důchod. Mimochodem díky této vyhlášce došlo k zázračnému uzdravení či zlepšení zdravotního stavu u téměř 17 tisíc osob se zdravotním postižením. Přitom podpora zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním byla pro mnohé zaměstnavatele tím jediným motivačním prvkem k tomu, aby udrželi stávající pracovní místa pro tuto skupinu pracovníků.

Novela zákona obsahuje i další změny, které negativně ovlivní životy uchazečů o zaměstnání, a dokonce hrubě zneužívají existenční tíseň lidí v hmotné nouzi. Jedním z nich je nařízená veřejná služba v rozsahu 20 hodin týdně již po 2 měsících registrace na úřadu práce. Ustanovení je rozšířeno o nejasný okruh institucí, u kterých bude možné veřejnou službu vykonávat. Nevymezení těchto dalších subjektů tak může vést ke zvýhodňování soukromých firem i k případnému zneužívání vykořisťování lidí v tíživé životní situaci. Jinými slovy, stát nařizuje neplacenou práci lidem v nepříznivé sociální situaci, která bude podmínkou nejen pro přiznání pomoci v hmotné nouzi, ale i pro samotnou evidenci osob na úřadech práce, i v případě, kdy nebudou podbírat žádnou podporu od státu. Stát si tak vynucuje neplacenou práci od osob, které žijí na pokraji sociálního vyloučení, a přímo je vhání do švarc systému, který na druhé straně chce tato novela znemožnit.

Nesouhlasím s problémovou změnou v definici vhodného zaměstnání, kdy pro uchazeče napříště bude vhodné každé zaměstnání, které mu dovolí vykonávat jeho zdravotní stav. Bez ohledu na dosaženou kvalifikaci, odboru i pracovní erudici. Nesouhlasím se skrytou privatizací celé oblasti zprostředkování zaměstnání. Nákup zprostředkovatelských služeb od soukromých agentur v žádném případě nepovede k úsporám vynaložených prostředků, ale k jejich enormnímu navýšení. Pokud stát bude hradit agentuře až 6750,- korun za jedno zprostředkované pracovní místo, budou náklady této činnosti několikanásobně vyšší než v současnosti. Na úřadu práce jistě zůstanou zachována pracovní místa na oddělení zprostředkování, protože někdo musí uchazeči zprostředkovat kontakty na pracovní agentury.

Snaha vytvořit alespoň dojem nějakého opodstatnění této privatizace byla snad jediným důvodem k zrušení povinnosti zaměstnavatelů, hlásit volná pracovní místa na úřady práce.

Každý člověk je zodpovědný sám za sebe a my jsme zodpovědní i za chod této společnosti. V souladu s parlamentní demokracií nás lidé zvolili do zákonodárných orgánů, které určují jejich životy. Očekávají od nás, že vytvoříme a schválíme takové zákony, které vytvoří pevný, bezpečný a stabilní rámec pro jejich běžný život. Předkládané změny současnou vládou však zatěžují především nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, snižují životní úroveň lidí, kteří již dnes žijí na hranici chudoby, enormně zatěžují střední vrstvu obyvatel, ohrožují již tak obtížnou existenci malých firem a podnikatelů. Reformy nejsou reformami, ale pouhými škrty výdajů, které ohrožují samostatnost a soběstačnost lidí v nepříznivé sociální či zdravotní situaci. Ohrožují také funkčnost mladých rodin s dětmi. Existenční status lidí bez práce a v hmotné nouzi. Výrazně zhoršují sociálně ekonomickou situaci většiny občanů České republiky.

Nelze se pak divit, že v poslední době dochází k nárůstu společenského napětí a mimořádné eskalaci násilí. Zatím mezi etnickými skupinami obyvatel, ale existenční nejistota, chudoba a pocit ohrožení mohou vést k celospolečenskému zvýšení kriminality, nesnášenlivosti, napětí a celkové krizi. Je třeba, abychom těmto jevům zabránili. Jedním z prostředků je i neschválení špatných legislativních změn. A z tohoto důvodu dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Více:
Ministr Drábek: Nelegální práce budou lépe prokazatelné

##PROFIL 76##

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE