Česká republika na ně posílá 133 reprezentantů, což znamená, že je 22. nejpočetnější výpravou ze všech 205 zúčastněných zemí. To je ukázka vysoké sportovní kvality, neboť cesta na nejgigantičtější sportovní akci planety vede pouze přes splnění náročných limitů a kvalifikačních kritérií. Bohužel tomu vůbec neodpovídá podpora, které se našim olympionikům ze strany státu dostává.

Nepovažuji za důstojné, aby si devítinásobná mistryně republiky, maratonkyně Ivana Sekyrová, která učí na sokolovském gymnáziu občanskou výchovu a tělocvik, musela kupovat ze svého i běžecké boty. O financování přípravy včetně předolympijského soustředění ani nemluvě. Přitom se svými časy může reálně pomýšlet na umístění v první polovině startovního pole. Za těchto podmínek je její čas 2:34,23 z dubnového maratonu v Rotterdamu obdivuhodným výkonem.

Jen pro zajímavost, v české výpravě naleznete i instalatéra či zaměstnance kamenolomu, kteří si na reprezentaci naší země na olympiádě museli vzít dovolenou.

Podmínky pro olympijskou přípravu našich sportovců vystihl gymnasta Martin Konečný. Ten byl úplně prvním reprezentantem, který vstoupil do gymnastické haly, což zahraničním televizním štábům zdůvodnil tím, že potřebuje trénovat a doma je to o zdraví, neboť tělocvičny včetně nářadí jsou v dezolátním stavu. V zemi, která dala světu Věru Čáslavskou tristní situace.

Neustále se snižující finanční podpora sportu ze strany státu se již negativně projevuje. Jasným ukazatelem je např. sestupná křivka zisku medailí samostatné ČR na Olympijských hrách. V Atlantě 1996 jsme získali 11 cenných kovů (včetně 4 zlatých), v Sydney 8, v Aténách 8, ale jen jednu zlatou a v na posledních Hrách v Pekingu už jen 6 medailí. Jestli se nechceme v budoucnu dostat na nulu, je třeba otočit hrůzný trend státního financování sportu. Dávno už to pochopily nejen vyspělé země, jako je Francie či Kanada. Primárně totiž nejde o počty olympijských medailí, ale o ekonomiku a zdraví obyvatel celé země. Investované peníze do sportu se jim totiž mnohonásobně vrací.

Na začátku srpna se vydám do Londýna osobně podpořit české sportovce. Jelikož jsem sám startoval na dvou olympiádách, vím, jakou předstartovní nervozitu nyní všichni naši reprezentanti prožívají. Je mi jasné, že ne všichni si budou moci vychutnat slastné pocity ze zisku medaile, které jsem zažil v bronzové podobě v roce 1992 v Albertville a dokonce ve zlaté v roce 1998 v Naganu. Přesto věřím, že bude naše londýnská mise úspěšná.

Všem 133 nominovaným českým sportovcům bez výjimky přeji olympijský úspěch, potřebnou dávku štěstí a hlavně, ať se domů vrátí zdraví.

Jiří Šlégr, místopředseda NS-LEV 21 a kandidát do Senátu na Litoměřicku a Slánsku