Nejlepší světová tenistka roku 2011 vyšperkovala fantastickou sezónu třemi triumfy - ve Wimbledonu, na Turnaji mistryň a se svými spoluhráčkami i ve Fed cupu. Blahopřeji pochopitelně nejen Petře, ale všem oceněným v rámci tradiční ankety Sportovec roku. Zároveň si však kladu otázku, jak dlouho se ještě budeme moci radovat z úspěchů našich reprezentantů, když jejich podpora ze strany státu rok od roku klesá a nyní se dostává na kritickou hranici?!

Poslanci koalice (v drtivé většině hlasující pro senátní verzi) a ČSSD (všichni přítomní se alibisticky k hlasování nepřihlásili, čímž snížili kvórum potřebné pro přijetí senátní verze a tím jí de facto nepřímo podpořili) uštědřili v předvečer slavnostního vyhlášení Sportovce roku 2011 nejen našim úspěšným reprezentantům, ale všem českým sportovcům tvrdý direkt hodný Mikea Tysona. Peníze ze zdanění hazardu poputují do rozpočtů obcí a je jen na jejich libovůli, kolik z nich se dostane na podporu sportu. V době krize, kdy starostové převrací každou korunu, se tak klidně může stát, že nejen amatérští, ale i profesionální sportovci, zůstanou v jednotlivých regionech jednoduše na holičkách.

Pro konkrétní příklad není třeba chodit daleko. Házenkářky Veselí nad Moravou jsou několikanásobnými mistryněmi České republiky. Letos úspěšně startovaly, jako vůbec první celek v české historii, v Lize mistryň. Kolik takových týmů má naše země k dispozici? Daly by se spočítat na prstech jedné ruky. Ovšem jak nám napsal mluvčí tohoto jihomoravského oddílu, děvčata dlouhodobě reprezentují za naprostého finančního nezájmu zdejší radnice.

Radnice ve Veselí nad Moravou vynakládá v posledních deseti letech na veškerý sport v dvanáctitisícovém městě pouze 1,5 – 2,1 procenta rozpočtu. Házenkářskému klubu, který je absolutní elitou ve svém oboru, přispívá zhruba 80 tisíci korunami ročně, devadesát tisíc korun si ale od klubu zpětně vyinkasuje za „pronájem“ městské haly, do které nikdo dvacet let neinvestoval ani haléř. Veselí nad Moravou proto muselo hrát LM v 30 km vzdáleném Hodoníně. Toto se děje prakticky po celou dobu existence klubu – ať jsou na radnici u moci pravé, levé nebo středové strany.

Nejen ve Veselí nad Moravou, ale i v ostatních koutech naší země mohou sportovci jen tiše závidět, když se podívají, jaké podpory se dostává jejich kolegům ve Francii. Nedávno to konstatoval dlouholetý kapitán české házenkářské reprezentace a zároveň opora mistrovského Chambéry Karel Nocar. Země galského kohouta doslova nalévá hektolitry eur do svých hvězd, ale rovněž i do dětí a mládeže. U juniorů mají napříč všemi sporty profesionální kouče. To u nás trénují děti v drtivé většině případů rodiče nebo trenéři za bídných platových podmínek.

A čtyřiatřicetiletý  Nocar k tomu dodává: „Podmínky vám výsledky automaticky negarantují, ale Francouzi je mají napříč skoro všemi sporty, takže to nemůžou dělat špatně. Proto doufám, že se v Česku podaří podporu sportu zvednout obecně, nejen pro házenou. Jedním z cílů by mělo být, aby nevyšly vniveč zkušenosti, které nasbírala v Evropě a ve světě současná generace sportovců. Aby se dostaly zpátky do českého sportu.“
Francie je na absolutní špičce, co se týče podpory sportovních aktivit v rámci zemí EU (ČR je bohužel naopak na chvostu, konkrétně třetí od konce, když ještě více macešsky se ke svým sportovcům v rámci evropské „27“ chová jen Bulharsko a Kypr).

Hodně se na tom podílejí i jedn. města a regiony. Např. v Chambéry tvoří podpora ze strany města zhruba 40 procent rozpočtu házenkářského klubu. Řeknete si, že radní jsou zde zřejmě nadšenými sportovními fanatiky. Omyl! Chambéry má nejnižší podporu města z celé francouzské ligy. U nejdotovanějších soupeřů se jedná až o dvojnásobek, tedy neuvěřitelných 80 procent rozpočtu klubu.

To se poté jinak reprezentuje v rámci prestižní Ligy mistrů i dalších soutěží.

Navrhuji, abychom si místo arogantního rétorického mistrování ve stylu vábení Sirén a slézání z hrušky, jak to v úterý ve Sněmovně předváděl ministr financí Miroslav Kalousek, raději vzali příklad ze zemí, kde je podpora sportu na potřebné úrovni. Ony si totiž zatraceně dobře uvědomují, že se jim každé investované euro mnohonásobně vrátí. Medaile těch největších hvězd se dokonale starají o propagaci státu a zároveň motivují mladé sportovní adepty k následování. Ti poté méně vysedávají před počítačem, neinklinují k alkoholu, cigaretám či drogám, a byť nejvyšších příček dosáhne jen zlomek z nich, zdravý životní styl založený na pravidelném pohybu je nejlepší prevencí před chorobami, které kosí současnou společnost. To má i významný finanční efekt především v rozpočtové kapitole zdravotnického resortu.

Někteří naši politici by si pak stejně jako fotbalisté na začátku 90. let minulého století měli zakázat „malou domů“ a přejít od slov k činům. O podpoře sportu totiž nestačí pouze mluvit, ale s ohledem na události posledních dnů je nutné konat.

Hrozící výpadek ve výši 1,2 mld. korun je natolik závažným, že nemalé množství sportovních oddílů či federací může poslat do zóny klinické smrti. Byl bych velmi nerad, kdyby si fanoušci připomínali triumfy Kvitové, Kulhavého, Sáblíkové a spol. pouze pohledem do archivu, protože jejich následovníci by kvůli mizerným finančním podmínkám na mezinárodním fóru jen paběrkovali. Čeští reprezentanti, včetně těch juniorských i handicapovaných, přivezli v letošním roce z různých mezinárodních soutěží a šampionátů na 130 medailí. To by myslím mělo být pro představitele státu dostatečným závazkem, aby přípravu našich sportovců pro další sezóny podpořili v dostatečném finančním objemu.

Národní socialisté – levice 21. století budou nadále v souladu se svou programovou koncepcí podpory sportu usilovat o zlepšení podmínek pro naše sportovce na všech výkonnostních úrovních.

Jiří Šlégr, poslanec a místopředseda NS-LEV 21