Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, myslím si, že skutečně stojí za to, abychom se vrátili k podstatě tohoto návrhu.

Já jsem si se zájmem poslechl před malou chvílí přestřelku, která se tady, na půdě Poslanecké sněmovny, odehrávala. A myslím si, je možné tady hovořit k historii, vyjadřovat se k chápání jednotlivých historických faktů. Ale to, co je před námi, je úplně jiný úkol. Nás sem občané vyslali, abychom schvalovali zákony. A je zde předložen návrh zákona, který navrhuje, pokud to shrnu velmi stručně, ve skutečnosti převedení poměrně významného množství majetku státu na soukromé osoby, na soukromé církevní osoby a navrhuje poskytnutí poměrně výrazné finanční kompenzace soukromým církevním osobám v České republice.

Ty částky nejsou malé. Pokud jste si udělali ten čas a přečetli si skutečně návrh zákona, tak tam najdete tabulku, která ukazuje rozdělení finančních prostředků pro jednotlivé církve? A v této tabulce je rozděleno 59 miliard korun! 59 miliard korun, které se navrhují rozdělit tímto zákonem. A pokud se podíváte na způsob vydávání majetku a systém vydávání majetku, který založí tento zákon, tak tím kanálem, který má tento zákon vytvořit, má protéci až 75 miliard korun ve formě nemovitého majetku České republiky. Budou to zejména lesy a budou to zejména pozemky. Čili tento zákon má vytvořit koridor, kterým proteče majetek v rozsahu více než 130 miliard korun. 130 miliard korun! A my jsme tady od toho, abychom posoudili, jestli jako poslanci máme souhlasit s návrhem vlády na převod takto rozsáhlého majetku několika církvím v České republice.

Myslím si, že to je vážné a důležité rozhodnutí, a měli bychom mluvit k věci samé. Ona samozřejmě vychází z historického kontextu, ale jde ve skutečnosti o převod velkého množství majetku. Stát se ho zbavuje v situace, kdy řeší velké množství jiných problémů. My jsme tady jenom tento týden debatovali o rozpočtové unii, mluvili jsme tady o katastrofální situaci na úřadech práce, je tady samozřejmě problém s nezaměstnaností, máme tady celou řadu jiných otázek. A velmi často říkáme a slyšíme ze strany vlády: Nejsou peníze, nemáme prostředky, a rádi bychom to zvládli, ale prostě zdroje nejsou. A najednou tady zdroje jsou, a jsou v rozsahu větším než 135 miliard korun. A na nás je, a nikdo jiný to za nás neudělá, abychom rozhodli, jestli zrovna v tuto chvíli v takovémto rozsahu máme církvím převést tyto zdroje a majetky.

Chci jasně konstatovat za české sociální demokraty, že my uznáváme potřebu vyřešení problému majetkových nároků církví a myslíme si, že je potřeba vyřešit otázku dalšího financování církví v České republice, a to formou dlouhodobé dohody mezi státem a církvemi.

Myslím si, že nikdo tady nemůže v Poslanecké sněmovně zpochybňovat fakt, že církve hrají v naší společnosti významnou roli. A nikdo tady nemůže zpochybňovat fakt, že byly po 25. únoru roku 1948 beze vší pochybnosti významně poškozeny minulým totalitním režimem. A myslím si, že jak jsme tady, se také shodneme na tom, že tyto křivdy by mohly být zmírněny a že by tyto křivdy měly být zmírněny.

Jsem přesvědčen o tom, že existují dva důvody, proč řešit problém vztahu mezi státem a církvemi, řešit problém, který tady dvacet let vyřešen nebyl, právě v důsledku toho, že církve uplatňují majetkové nároky, pro které se zatím ve společnosti nikdy nenašla dostatečná vůle k tomu, aby byly jednoznačně vyřešeny.

Za prvé je tady velký důvod v tom, že řada obcí nemůže využít pro svůj rozvoj státní půdu, která už je dvacet let blokována pro případné církevní restituce. Ten druhý důvod, který pokládám také za důležitý: myslím si, že bude jenom dobře, pokud se v rámci politické debaty definitivně uzavře problém restitucí otevřený změnou společenských problémů v roce 1989. To jsou ve skutečnosti dva důležité důvody z reálného života a dva důležité právní a politické důvody, proč se musíme touto otázkou zabývat.

Návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, který předložila vláda Petra Nečase, je však pro sociální demokracii z řady vážných důvodů nepřijatelný. Jsme přesvědčeni o tom, že navrhovaný zákon vybočuje z filozofie restituční legislativy, která byla přijímána po roce 1989. Zákon vnáší do našeho právního řádu výraznou nerovnost před zákonem mezi restitucí církví v porovnání s restitucí fyzických osob. Fyzickým osobám byly po roce 1989 navráceny pouze některé majetky a poskytnuto částečné odškodnění na základě konkrétně prokázaných skutečností. Při stanovení hodnoty majetku církví, tak jak je zde navrženo v tomto zákoně, byly účelově použity ceny zemědělské půdy a ceny lesů, které neodpovídají současné tržní realitě. Kdyby vláda, kdyby česká vláda zacházela v tomto návrhu s církvemi jako s průměrným restituentem v 90. letech, měly by církve nárok na cca 17 mld. korun.

Zbylých 42 mld. korun finanční kompenzace, která je navrhována vládou, znamená přilepšení mimo veškerou spravedlnost a rovný přístup. Je zde vážný problém tohoto rozdílu a této nerovnosti a tuto nerovnost můžeme konkrétně vyčíslit - 42 mld. korun.

Obáváme se také, tak jak je tento návrh konstruován, že dojde k novému kolu restitučních soudních sporů, které by koneckonců ve svém výsledku mohly prolomit restituční hranici 25. února 1948 a potenciálně narušit ty majetkové poměry, které byly dány dekrety prezidenta Beneše.

V rámci naturální restituce, se kterou se počítá v rozsahu 75 mld. korun, je navrhován převod majetku, který církve před 25. únorem 1948 plně nevlastnily nebo o něj dokonce přišly díky pozemkové reformě Masaryka a Švehly z roku 1919 a její revize, ke které došlo v roce 1948. Zdá se, že v některých případech vláda navrhuje kompenzovat křivdy způsobené nejen minulým totalitním komunistickým režimem, ale také křivdy způsobené císařem Josefem II. a první Československou republikou. Církevní majetek byl v této části střední Evropy od josefínských reforem považován za veřejný majetek sloužící k zabezpečení činnosti církví a bylo u něj omezeno dispoziční právo. Je určitě legitimní debatovat návrhy na zmírnění křivd způsobené církvím totalitním režimem, nedává to ale žádný smysl tam, kde se jednalo o majetkové zásahy z dob první Československé republiky nebo dokonce rakouského císařství.

Finanční kompenzaci ve výši 59 mld. korun pokládáme za nepřiměřenou. Je nepřiměřená jak vzhledem k aktuální ekonomické situaci našeho státu, tak k potřebě snižovat deficit veřejných rozpočtů, o které se tady neustále ze strany vlády hovoří. V době, kdy náš stát zápasí s rekordními schodky veřejných rozpočtů, které v loňském roce - státní rozpočet, jeho schodek přesáhl 140 mld. korun, kdy se dlouhodobě nedaří srazit schodek státního rozpočtu pod 100 mld. korun ročně, v době, kdy se škrtají peníze určené těm nejpotřebnějším, včetně škrtů, které poškodí nemocné, škrtů, které poškodí invalidy, poškodí rodiny s dětmi, tak není možné tvrdit, že jsme schopni zajistit 59 mld. korun pro finanční odškodnění, aniž by to vedlo k dalším škrtům, aniž by to prohloubilo tlak na deficitní hospodaření země, aniž by se kvůli tomu musely zvedat daně. Ten návrh je z tohoto hlediska velmi pokrytecký, protože neříká, kde stát vezme finanční prostředky určené na finanční kompenzaci. Ano, říká se - stát předá formou daru 75 mld. korun v majetku, který dnes vlastní. Ale současně se říká, že stát vyplatí 59 mld. korun během příštích třiceti let, ale neříká, na úkor čeho k tomuto výdaji dojde. A přitom všichni víme, že tato země se zavázala v konvergenčním programu, že bude nadále snižovat deficit veřejných rozpočtů. Přitom všichni víme, že nás nečeká období nějakého prudkého ekonomického růstu a letos budeme rádi, pokud česká ekonomika se bude pohybovat těsně nad stagnací. Přitom všichni víme, že nás čeká problém financování důchodové reformy počínaje příštím rokem. A byla to tato vláda, která zvolila rozpočtově hazardní formu důchodové reformy. Je tady odložený zákon o daňové reformě, který připraví stát ročně o dalších 20 až 30 mld. korun. A do této situace přichází vláda s návrhem na vyplacení 59 mld. korun hotovostní kompenzace z veřejných rozpočtů.

My jsme jako sociální demokraté přesvědčeni o tom, že v době zpomalování hospodářského růstu, v době ekonomické nejistoty v Evropě, v době, kdy tady u nás doma stagnují reálné mzdy, přetrvává vysoká nezaměstnanost, by vláda měla upřednostnit jiné výdajové priority než takto masivní přesun veřejných prostředků a veřejného majetku v rámci navrhovaného narovnání s církvemi.

Navíc, kolegové a kolegyně, zvolený způsob narovnání s církvemi nezaručuje, že církve o majetek v příštích letech nepřijdou, např. v důsledku některých špatných ekonomických rozhodnutí, jaká jsme již zažili v několika případech prohospodaření církevního majetku navráceného po roce 1989. Na začátku 90. let se církvím, řádům, vrátila část nemovitého majetku, vracely se zejména kostely, fary, pozemky s nimi spojené. Bohužel i za této situace, kdy byla restituce naturální formou velmi omezená, tak došlo k tomu, že některé denominace církví, některé řády, nezvládly vlastnickou roli a o tento majetek v dalších letech přišly v důsledku neuváženého podnikání. Nemáme žádnou garanci, že k takovémuto nakládání s majetkem nedojde i v této situaci.

Jako sociální demokraté odmítáme splátkový kalendář, který zvýší každoroční mandatorní výdaje státního rozpočtu o 2 až 3 mld. ročně po dobu třiceti let.

Pokládáme to za nezodpovědnou snahu současné vlády přenést negativní rozpočtové důsledky současných politických rozhodnutí na bedra příštích generací. Já myslím, že je velmi důležité konstatovat, že vládní návrh byl připraven bez dohody či konzultace s opozicí a nezajišťuje tak dlouhodobě stabilní řešení, které překračuje rámec tohoto volebního období.

Vláda se v tomto volebním období dokonce ani nepokusila o tomto návrhu s opozicí jednat. Neproběhlo jedno jediné jednání, ke kterému by opozice byla přizvána, aby řekla svůj názor, aby řekla své stanovisko.

Co je také velmi důležité, je uvědomit si, že vláda Petra Nečase pro tento záměr obrovského majetkového a finančního transferu v žádném případě nemá podporu veřejnosti. Návrh zákona, který dnes projednáváme, odmítá stabilně 70 až 80 procent občanů naší země. Pravicová koalice také odmítla návrh na to, aby o platnosti tohoto řešení, o platnosti tohoto zákona, mohli rozhodnout občané v celostátním referendu. Myslím, že to ukazuje na jednu jedinou skutečnost. Vláda se v této otázce takto navrženého narovnání s církvemi evidentně panicky obává názoru vlastních občanů.

Sociální demokracie upřednostňuje realizovat narovnání s církvemi formou převodu dotčeného majetku do veřejnoprávního fondu spravovaného církvemi. Domníváme se, že pokud jasně říkáme, že odmítáme takovýto způsob majetkového a finančního transferu, je naší povinností, abychom řekli, jakou vidíme reálnou alternativu. Tu reálnou alternativu vidíme v naturální kompenzaci, která by byla realizována formou převodu nárokovaného majetku do veřejnoprávního fondu. Výnosy z tohoto fondu by pak plně podporovaly činnost církví a aktivity v sociální, zdravotní či kulturní oblasti.

Jak už jsem řekl, majetkové vyrovnání ve formě převodu na fond, by proběhlo výhradně naturálně. Stát by fondu za účelem narovnání s církvemi neposkytoval žádné finanční plnění. Nedošlo by tedy k nárokům na výdaje veřejného rozpočtu. Pro určení majetku, který by se převáděl na takovýto veřejnoprávní fond, by se důsledně dodržovala časová hranice 25. února 2948. Na fond by se převáděly výhradně nemovitosti odňaté církvím po tomto datu. Vyloučili bychom tak jakékoliv pochybnosti o tom, že se zde mohou vyvolat nové restituční spory nebo že by mohly být ohroženy majetkové poměry dané dekrety prezidenta Beneše. Na správě tohoto fondu by se podílely zejména církve a náboženské společnosti. Stát by si zachoval pouze kontrolní roli. Užití výnosu tohoto fondu by bylo účelově vázáno na duchovní činnost, sociální, zdravotní, vzdělávací aktivity církví a také údržbu a zachování kulturního dědictví a památek v majetku církví a podporu kulturních aktivit.

Jsme také přesvědčeni o tom, že církevní zařízení v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, sociálních služeb i kultury by měly mít nadále přístup k financování z veřejných rozpočtů za stejných podmínek jako obdobná zařízení, která jsou zřizována jinými soukromými subjekty dnes. Pokládáme za možné, že by stát ještě po dobu několika let poskytoval církvím finanční plnění spojené zejména s prostředky na platy duchovních.

Vážené kolegyně a kolegové, narovnání s církvemi je třeba v naší zemi dokončit, ale spravedlivým způsobem, který nepoškodí české daňové poplatníky, neprolomí restituční hranici 25. února 1948 a především nevyvolá další kolo restitučních sporů. Narovnání by mělo proběhnout výhradně v naturální podobě. Finanční kompenzaci ve výši 59 mld. si naše země nemůže dovolit. Nelze přenášet takové dodatečné rozpočtové břemeno na bedra současné produktivní aktivní generace, která koneckonců nemá s proviněními komunistického režimu vůbec nic společného. Stejně tak není možné toto břemeno přenášet na bedra našich dětí, které by ho měly financovat v příštích třiceti letech tak, jak je navržen splátkový kalendář.

Jsme přesvědčeni o tom, že činnost církví může plně a stabilně zajistit veřejnoprávní fond, do nějž by se převedl církvemi nárokovaný majetek. Takový způsob narovnání s církvemi je sociální demokracie připravena v Poslanecké sněmovně i Senátu podpořit, ale to, co navrhuje Nečasova vláda, to je řešení, které je riskantní, je rozpočtově nezodpovědné a je to řešení, které je nespravedlivé. Jde o obrovský převod peněz majetku, který chce koalice ODS, Věcí veřejných a TOP 09 prosadit nejen proti vůli opozice, ale i přes nesouhlas velké většiny občanů v naší zemi.

Chci jasně říci, že naši podporu, náš souhlas, takovýto zákon v žádném případě tady v Poslanecké sněmovně ani v Senátu nezíská. (Potlesk ČSSD a KSČM.) Děkuji.