„Instituce, která víc než 20 let zajišťovala služby zaměstnanosti a od roku 2004 i agendu státní sociální podpory, je naprosto v troskách,“ informují o reformním díle ministra Jaromíra Drábka.

„Žádáme, aby byl z důvodu neudržitelné situace na pracovištích zajištěn jak antikonfliktní tým pro klienty, tak psychologická pomoc pro zaměstnance, kteří jsou na pokraji psychického zhroucení,“ píší v tiskové zprávě, která navzdory snaze vlády umlčet všechny kritiky z řad státních zaměstnanců vyšla i se jmény a kontakty autorů.

Kolik ti úředníci berou? Moc asi ne, vláda rozpočtové odpovědnosti snižovala objemy mzdových prostředků pro státní správu. Příkazem dne je šetřit, šetřit a zase šetřit. Často se platy zachraňovaly vyhazováním lidí, a když se k tomu připočte řádění kulového blesku, který je generován na ministerstvech, nelze se divit, že se lidé i klienti hroutí.

Víc však víme o odměnách nejbližších ministrových spolupracovníků, loni to mělo být deset miliónů korun, z toho skoro třetina jen pro náměstky. Pokud však jde o vedení ministerstev, spíše vzniká dojem, že tam je příkazem dne šetřit se, šetřit se, šetřit se. „Jsou podávány informace, které jsou vzápětí měněny, na spoustu dotazů nedostáváme odpovědi vůbec a odpovědi typu “toto se ještě řeší´ jsou již pověstné,“ popisují odboráři stav centra, které nejspíš ani neví, co kde nakoupilo.

Od chvíle, kdy si novináři začali všímat neuvěřitelných ministerských odměn za dveřmi pracoven, ve kterých se vymýšlejí hesla o šetření, nestačíme se divit. Občané, na které ta hesla tvrdě doléhají svými reálnými důsledky, se dozvěděli, že premiérova tajemnice brala za loňský březen 273 tisíc. Premiér je pochopitelně pobouřen. Tedy, že to prasklo.

Ale šéfka kabinetu ministra školství dostala roku 2010 mimořádnou odměnu 110 tisíc korun za první měsíc práce. Šéfka sekretariátu ministerstva spravedlnosti dostala za první čtyři měsíce roku 2009 přes půl miliónu korun. Na ministerstvu životního prostředí loni dostal náměstek mimořádnou odměnu 150 tisíc za dva a půl měsíce práce a kterýsi náměstek ministra vnitra dostává dokonce čtvrt miliónu měsíčně. To jsou útržky, které se dostaly novinářům do rukou. Jaký je celý obraz?

Když premiér Petr Nečas zkoušel před novináři nemravnou úroveň platu své úřednice obhájit, prozradil, že na úřadu vlády bralo takové odměny dalších 20 lidí. Ta kritizovaná prý byla druhá nejnižší…

Nahoře se bezstarostně rozdává, zatímco reformy dole kdekoho odírají a k tomu se topí v nesmyslech. Ve varu nejsou jenom lidé na úřadech práce. Také akademici se bouří, protože předření spolupracovníci ministra školství vyplodili paskvil, jehož nedostatky musí podle jednoho z profesorů okamžitě poznat student druhého nebo třetího ročníku. Na ministerstvu spravedlnosti se většina odborné práce zadává někomu venku a tam se zřejmě vymyslelo, že exekutoři už by neměli být pod kontrolou soudu.

Za co tedy ty peníze jsou? Základní manažerské pravidlo říká – neměň, co funguje. Teď se však prosazuje jiná zásada – měň jen to, co funguje, a strč tam nějakého prostředníka. Třeba to bude fungovat dál a peníze potečou přes prostředníky ven.

Penzijní systém fungoval, tak se trochu podtrhly příjmy a vytvořila se příležitost, aby se připojily soukromé fondy. Náklady vzrostou, důchody znejistí, ale prostředníci mají své jisté. Oslabí se Všeobecná zdravotní pojišťovna a vsunou se do systému privatizátoři. Oslabí se veřejné školství a zprostředkující banky budou půjčovat na školné.

Co práce muselo dát na plzeňských právech vymýšlení církevních restitucí a zejména jejich proudu finančních náhrad, pro které se jistě najdou snaživí správci. Tento výnos snad nahradí vyhlédnutých šedesát miliard korun, které měly podle některých odhadů přebývat v první verzi ekologického supertendru, tedy tendru na likvidaci starých zátěží. Pochopitelně prostřednictvím zastřešujícího prostředníka.

Nelze se divit lidem nahoře, že se jim z toho dělá špatně. Pouze velké peníze je přimějí, že překonají svůj odpor a dřou a dřou. Dřou, aby to stihli, než je někdo odkloní z oken, a k tomu ještě dřou lidi z kůže.

To nejmenší, co s tím ČSSD chce udělat, je zavedení nekonečně odkládaného zákona o státní službě, zákona s jasným kariérním řádem, který zaručí slušný život kvalifikovaných úředníků a nedovolí, aby se během týdnů vyšvihli nahoru političtí zlatokopové, kteří za poskytnutý groš klidně rozvrátí republiku. A také zavedení limitu pro maximální odměny zaměstnanců ve státní správě, neboť platovému komunismu ministerských oblíbenců je nutno učinit přítrž. Nejen z důvodu šetrnosti.

Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD

Vyšlo v Právu