Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych jenom velmi stručně zmínil několik poznámek na okraj tohoto hlasování.

Já jsem zde jménem sociální demokracie vystupoval při předcházejícím projednávání tohoto návrhu zákona resp. daňového balíčku, který tady byl připraven. Já myslím, že z hlediska té historie projednávání a té stávající situace vládní koalice se ukazuje ta forma projednávání takovýchto návrhů ve formě balíčků, kdy je to v zásadě postaveno na principu ber nebo neber jako celek, tak se neukazuje jako příliš šťastná. Ale to je na debatu do budoucnosti.

Já už jsem říkal, že my bychom si jako sociální demokraté, kdyby vláda ten návrh nepředložila jako balíček, ale předložila ho po jednotlivých návrzích zákonů, tak bychom si dokonce dokázali představit, že bychom některé z těchto návrhů i podpořili. Prostě proto, že se jedná o demontáž balíčku daňového, který tady prosadila Topolánkova vláda s ministrem financí Miroslavem Kalouskem v roce 2007. Prostě zčásti to demontáž je a já si myslím, že to souvisí s tím, do jaké míry se vlastně osvědčila pravicová daňová politika, která tady byla realizována po roce 2006. To si myslím, že je otázka, na kterou vlastně ještě nikdo neodpověděl. My už tady šest let máme v zásadě pravicové vlády, ty vlády tady realizují odlišnou koncepci daňové politiky, než se tady realizovala před rokem 2006. Ta koncepce je založena na snižování přímých daní a na výrazné zvyšování daně z přidané hodnoty a já si myslím, že by bylo dobře, kdybychom tady kromě politické debaty, kterou mezi sebou vedeme jako pravice a levice, jako vláda a opozice, měli také nějaké studie, které by dokázaly, jestli ty původní předpoklady, se kterými tady pravice začala v roce 2007 měnit daňový systém, jestli se vůbec potvrdily. Já se domnívám, že se nepotvrdily. Ale nemáme tady žádné explicitní studie a možná by to byl i docela zajímavý námět pro Radu vlády NERV, aby se na efektivitu těch daňových změn vůbec podívala. Je to celá řada daňových změn. Bohužel ke změně daňového systému nedošlo naráz v jednom balíčku v roce 2007, ale ten daňový systém se mění permanentně.

Návrhy na změny sazeb přichází téměř každý rok a to si myslím, že je jedna z hlavních nectností těch posledních šesti let, permanentní změna pravidel.

Vlastně už ani specialisté a podnikatelé a další lidé, kteří se zajímají o to, jakou sazbu daně odvádí, tak se ve skutečnosti nevyznají v tom, jaké daně tady platí a jaké daně budou platit příští rok.

Jsem ale přesvědčen, že ta daňová revoluce, ke které došlo v roce 2007 zavedením rovné daně a zvýšením daně z přidané hodnoty, tak na vývoj jak české ekonomiky, tak sociálních poměrů, tak i veřejných rozpočtů neměla pozitivní vliv.

Pokud jde o veřejné rozpočty, i když odhlédneme od vlivu hospodářské krize, tak je přece zřejmé, že Česká republika se dále zadlužila. Ten nárůst veřejného dluhu s méně než 30 % navíc než 40 % hrubého domácího produktu je evidentní. To znamená, daňová reforma realizovaná Topolánkovou vládou v roce 2007 nepomohla ke stabilizaci veřejných rozpočtů.

Stejně tak vývoj hospodářství. Už procházíme druhou recesí v období od roku 2007. Samozřejmě ta první recese byla dána především vývojem v rámci evropské a světové ekonomiky, ale za tuto druhou recesi si do značné míry můžeme sami. Já se domnívám, že podíl na ní má i výrazné zvýšení daně z přidané hodnoty v minulých letech. Jsem tedy přesvědčen, že ten původní předpoklad, se kterým tady pravice zaváděla rovnou daň a zvyšovala DPH, totiž to, že to, co bude ušetřeno na daních, se projeví zvýšenými investicemi v domácí ekonomice a že to vlastně podpoří hospodářský růst, tak to se také ukázalo jako nepravdivý předpoklad.

Čili nepomohlo to veřejným rozpočtům, co udělala pravice v roce 2007, nepomohlo to hospodářskému růstu a rozhodně už to vůbec nepomohlo sociální situaci většiny společnosti a sociální soudržnosti. Protože tak jak se tady začaly měnit daně a jak se snižovalo přímé zdanění, tak k čemu to vedlo. Nevedlo to k tomu, že by firmy ty peníze, které ušetřily na dani z příjmů, že by je daly svým zaměstnancům a zvýšily by jim o to mzdy. To se rozhodně nestalo. Naopak došlo k tomu, že se zvýšil odliv kapitálu z České republiky prostřednictvím dividend, protože nadnárodní společnosti, které tady získaly podíl na trhu, tak ty peníze, které nemusely zaplatit státu na daních, tak si prostě odvedly ve formě dividend. A velmi často ty peníze prošly nejrůznějšími daňovými ráji a Česká republika z nich neviděla vůbec nic.

Když se podíváte na otázku přílivu investic, odvodu dividend, růstu mezd, tak je evidentní, že ty peníze z České republiky odešly a nezvýšily tady životní úroveň ani tady nepomohly k růstu sociální soudržnosti. Nemluvě o tom, že výpadky v přímých daních, tam, kde jste snížili daně pro firmy a kde jste zavedli rovnou daň, kde jste dali daňové úlevy těm nejbohatším, tak to vedlo k tomu, že se narušila sociální soudržnost a zvýšily se sociální rozdíly ve společnosti.

Protože progresivní daň kromě rozpočtové funkce tak plní také roli daně, která má posilovat sociální soudržnost a má zmírňovat ty nejvíce křiklavé sociální rozdíly.

První otázka, kterou jsem položil na začátku svého vystoupení. Čili jestli vůbec byla ta daňová reforma, se kterou pravice přišla v roce 2007, úspěšná, tak já se domnívám, že v celé řadě aspektů úspěšná nebyla. Byla to chyba, byla to slepá ulička, nebo to byla odbočka a konečný argument, že ta reforma úspěšná nebyla, je přesně tento daňový balíček, který tady dnes projednáváme. Protože právě tento daňový balíček řadu opatření, které byly zavedeny v Topolánkově daňové reformě mění nebo ruší. A mění je a ruší ve směru kritiky, kterou na daňový balíček uplatnila tehdy sociální demokracie. To je myslím velmi zajímavý paradox po šesti letech vládnutí pravice. Po šesti letech daňových experimentů se v některých aspektech, jako je třeba ona solidární přirážka, vláda vrací do hlavního proudu daňové politiky. A je to samozřejmě pod tlakem rozpočtové situace, protože je evidentní, že rovnou daň si Česká republika nemohla dovolit, nemohla si ji dovolit ani v roce 2007 a nemůže si ji dovolit ani v roce 2012. To prostě rozpočtově nevychází.

Druhá poznámka k tomu, jak situace je absurdní, čili nejenom že si pravice ruší část vlastních reforem, které tady s velkou slávou zaváděla, ale dostala se do pasti vlastních změn daňových zákonů. Jestliže nebude schválen tento návrh zákona, tak od 1. ledna příštího roku tady platí sjednocená sazba daně z přidané hodnoty, která je, tuším, ve výši 17,5 %, což ale je sazba, kterou prosadila tatáž vládní koalice. Tatáž vládní koalice, vláda Petra Nečase, se dohodla, tehdy se dohodly koaliční strany, myslím, že to byla koalice ODS, TOP-09 a Věcí veřejných - to je skoro stejná koalice, jako je dnes, protože stranu LIDEM nikdo nevolil, čili tu já nepočítám do vládní koalice - ale tehdy se koalice dohodla, tato vláda Petra Nečase se dohodla, že zavede jednu sazbu DPH, která bude platit od 1. ledna příštího roku.

A skoro stejná koalice, ale úplně tentýž ministr financí a tentýž premiér, tady navrhuje další daňovou reformu, která přichází velmi rychle po té první, a už to není jedna sazba 17,5 %, ale jsou to dvě sazby 15 % a 21 %. To znamená, že to je návrh, který jde zase úplně jiným směrem. Já se osobně domnívám, že to je lepší směr než jedna sazba, ale v každém případě je to špatně, protože je to další zvyšování daně z přidané hodnoty.

Velmi krátce po sobě tady tedy stejná vláda udělá dva kroky v daňové politice, které jdou proti sobě. A docela absurdně se teď Nečasova vláda snaží změnit DPH, kterou prosadila v této Sněmovně Nečasova vláda.

My jsme jako sociální demokraté pro 17,5 % nehlasovali, možná si vzpomenete na naše obstrukce, které jsme tady v Poslanecké sněmovně dělali, když jste balíček, těch 17,5 % proti nám prosazovali velmi odhodlaně jako vládní koalice. Otázka je, jestli vaše energie tehdy, kterou jste tady nasadili, abyste nás přehlasovali při zvyšování DPH na 17,5 %, nebyla zbytečná, dámy a pánové, protože vy jste tady bojovali za sjednocení DPH, které platí od 1. ledna příštího roku, a teď tady úplně se stejným odhodláním, no ne, se stejným, s trošku menším, bojujete za to, aby se tato sazba zase změnila a bylo to 15 % a 21 %.

My to možná tak nebereme, protože jsme přece jenom trošku zajatci tohoto prostředí v Poslanecké sněmovně, vnímáme to z hlediska profese poslanců a poslankyň. Ale představte si, že o tom přemýšlejí občané, kteří nejsou přímo angažováni v politice, že o tom přemýšlejí lidé, kteří neznají naše procedury. A teď si to přečtou a říkají si, proboha, kdo to vede tuto zemi? Má vláda vůbec jasnou představu, kam bychom měli směřovat? Má nějakou strategii? Je tady nějaká dlouhodobá daňová politika? To přece není možné, aby jeden rok se prosazoval takový systém daní a druhý rok se prosazoval systém, který je zase výrazným způsobem odlišnější.

Myslím si, že lidé nad tím kroutí hlavou, nejenom opozice, ale myslím si, že občané nad tím kroutí hlavou, co všechno je v naší zemi možné. Ale i taková věc je v naší zemi možná. Tentýž ministr financí, který tady plamenně prosazoval sjednocenou sazbu daně z přidané hodnoty, tentýž ministr financí tady dneska navrhuje, aby se DPH zvedla ze 14 % na 15 % a z 20 % na 21 %. Absurdní situace, ale myslím si, že to ilustruje stav, ve kterém se vládnutí v České republice v posledních letech ocitlo.

V pořadí třetí poznámka. Ačkoliv lidé nestíhají sledovat pohyby daňových sazeb, myslím si, že vnímají zdražování, ke kterému v minulých letech došlo. Lidé prostě posuzují svoji životní situaci podle toho, kolik jim zbyde z výplaty na konci měsíce nebo kolik jim zbyde z důchodu na konci měsíce. To je prostě kritérium, podle kterého lidé hodnotí svoji životní a sociální situaci a hodnotí také své možnosti, jestli si prostě dokáží našetřit na dovolenou, jestli najdou nějaké peníze pro svoje děti nebo pro svoje vnoučata.

Když se lidé podívají na to, jak se vyvíjejí jejich peněženky v posledních letech, tak situace se zhoršuje. A k tomuto zhoršování přispělo i zvyšování daně z přidané hodnoty.

Opět připomínám jednoduchou skutečnost. Když šli lidé v roce 2006, když si šel občan nakoupit potraviny nebo léky, tak zaplatil v roce 2006 státu daň ve výši 5 %. V roce 2006 platila daň z přidané hodnoty ve výši 5 %. Když půjde příští rok a prosadí se tento návrh, tak z každého nákupu potravin odvede státu daň ve výši 15 %! Během šesti let se ztrojnásobila sazba daně z přidané hodnoty. Ztrojnásobila se DPH na věci běžné spotřeby, na léky, potraviny, na dodávky tepla, na pořízení bydlení, na jízdenky v městské hromadné dopravě, když chcete jít do kina, tak platíte třikrát větší daň, než jste platili před šesti lety. To je výrazný nárůst.

Ale já se ptám: Zvedly se třikrát důchody? Samozřejmě se nezvedly třikrát důchody. Zvedly se třikrát platy za šest let? Nezvedly se třikrát platy. Lidé to pocítili na své peněžence, a vaše tendence zvyšování DPH, vaše tendence zdražování přispěla k ekonomické krizi, ve které se v tuto chvíli nacházíme. Máme prostě slabou poptávkovou stranu ekonomiky, spotřeba domácností slábne, lidé neutrácejí peníze, ekonomika se zastavuje. A nepermanentní zvyšování DPH v minulých letech k tomu výrazným způsobem přispělo. Čili na jedné straně 5 % DPH v roce 2006, na druhé straně 15 % DPH v roce 2013.

A představte si, že tohle všechno, tohle obrovské zvyšování daně z přidané hodnoty na potraviny a léky se odehrálo během vlády, která v každých volbách občanům tvrdí, že nechce zvyšovat daně nebo že nebude zvyšovat daně. Opět, co si o tom mají lidé myslet, lidé, kteří vám uvěřili, že nebudete zvyšovat daně, tak co si mají myslet o téhle politice a o tom, co se odehrálo ve zdaňování potravin a léků v oblasti daně z přidané hodnoty. Další podvod na voličích, další ostuda.

Já už nebudu dál mluvit. Chtěl jsem zvýraznit tři aspekty, které mi připadají absurdní, které mi připadají smutné a které v každém případě dokládají absolutní nekoncepčnost vládní, daňové a hospodářské politiky. A důsledkem je tento balíček.

Chci jasně říci, že my jako sociální demokraté pro tento balíček hlasovat nebudeme, budeme hlasovat proti němu. Pokud ho vláda předloží ve stejné podobě znovu, pokud dnes tady neprojde a vláda ho předloží ve stejné podobě znovu, tak tady pro něj znovu nebudeme hlasovat a určitě budeme proti tomuto balíčku hlasovat i v Senátu, pokud by se ještě někdy ocitl v Senátu. Čili v každém případě chci ujistit, že uděláme všechno pro to, aby vládní koalice pro schválení tohoto balíčku potřebovala alespoň 101 hlasů tady v Poslanecké sněmovně. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.