Není to první, a v případě téhle koalice, bohužel, zřejmě ani poslední případ. Zase jde, jako obvykle, „o peníze až v první řadě“. Když se tak brodíme bahnem koaličních a koaličněopozičních podrazů, narazíme na spoustu dnes již takřka zapomenutých jmen. Dlouhá řada podrazů ve vládách Stanislava Grosse, Vladimírka Špidly, Jiřího Paroubka a dvou vládách Mirka Topolánka….. Podrazy a nedržení slova dovedlo až k dnešnímu vrcholu.

Při delším pohledu do minulosti však vidíme, že řada podrazů, nedodržování slova a korupčních afér, která tehdy vyvrcholila „sarajevským atentátem“, byla přerušena Tošovského úřednickou vládou. Ale tehdy to pomohlo, alespoň na chvíli a politici si přece jen vzali ponaučení.

Po volbách vznikla dosud jediná česká „jednobarevná“ vláda, která jako jediná vydržela ve funkci celé období. Přestože vláda Miloše Zemana byla vládou menšinovou, nalezla odvahu vládnout bez podrazů nabízejících se koalic.

Miloš Zeman tehdy uvěřil svému „opozičnímu“ partnerovi a nezmýlil se. Václav Klaus své slovo dodržel. Přesně jak se na chlapa sluší. Zemanova vláda se odmítla spoléhat na loajalitu případných koaličních partnerů a převzala odpovědnost sama, s rizikem, že jí to při příštích volbách občané jako jediné spočítají. Nespočítali.

Krátce na to však oba muži aktivní politiku opustili. Václav Klaus odešel po volbě plné podrazů a zrady na Hrad. Přišla však doba Humlů, Škarků a Kristýn Kočích, kteří by jistě byli také dávno zapomenuti. Kdyby ovšem nezačal ten soud.

Zdeněk Štengl, 1. místopředseda SPOZ