Nesmyslných a fakticky nepodložených odsudků o morálce národa zdevastované socialistickým rovnostářstvím jsme si mohli po "listopadu" vyslechnout na tisíce. Když tyto zmíněné, upoceně a bez rozmyslu sesumírované "jedovaté sliny" létaly směrem ke k levicovým stranám z úst exponentů nových pořádků, lačnících zejména po majetku a individuálním blahobytu, ani jsem se moc nedivil. Vždyť antisociální aspekt, společně s nezbytným kastováním lidí zejména podle výše majetku, bývají obsaženy snad již v "genetické výbavě" každého pravicově zmotivovaného jedince. Co mě však zaráží je to, že mnohým mým spoluobčanům, snažícím se třeba „jen“ o prostý, ale slušně vedený život, často trvá zbytečně dlouhou dobu, než proniknou do médii kamuflované mocenské hry s občany a všeho toho marasmu ideových, ale i dějinných falsifikací, rozkrádání a podvodů, nezřídka spojených s parazitováním na státu.  A přitom volby a s nimi spojené aktivní volební právo vedoucí ke změně se nám všem nabízejí relativně často!   

Ale zpět k té společenské morálce! Po více než dvaceti letech se její „kvalitativní nárůst“ skutečně dostavil.  A tak zcela „demokraticky a svobodně“, adekvátně k  „sociální a hospodářské prosperitě státu“, můžeme všichni s otevřenými ústy jen čekat, čeho všeho „dobrého“ se nám v kapitalistickém myšlenkovém a hodnotovém pojetí, dostává a nejspíše ještě dostane.     

Soudní proces se "Škárkou a Bártou" v hlavních rolích nabízí prakticky vše, co může náročný divák od absurdního dramatu dneška v opěvovaném „Havlově střihu“ očekávat. V prapodivné, ale veskrze reálné „hře o vině a trestu“ tu a tam zaznívá pláč obžalovaného, jindy pro změnu obtížně zastíraný smích soudce. Neobeznámený žasne, ale i obeznámený se stále ještě diví! Obžalovaní protagonisté, první pro přijetí, druhý pro poskytnutí úplatku, zkouší vše možné i nemožné, aby přesvědčili ve svůj prospěch soudce i veřejnost. Ale proč navíc ještě v tomto případě i tu, na první pohled „nepotřebnou“, veřejnost? Pánové, bývalí kolegové v předvolební zbrani, jsou shodou, pro stát velice nešťastných okolností, stále ještě poslanci českého parlamentu, tedy našimi „úctyhodnými“ zákonodárci. S trochou odlehčení lze dodat, že naštěstí pro nás je tato úcta jaksi nevynutitelná a to ani mocenskou silou či koalici nakloněnými médii.     První z pánů ještě nedávno spoluřídil, druhý sice neoficiálně, ale stále a bez jakýchkoliv servítek či výčitek svědomí, řídí parlamentní a dokonce vládní politickou stranu. Oba nerozdílně se potom v parlamentu podílí na zásadních rozhodnutích ovlivňujících život každého jednoho občana ČR.    

Nyní se ale oba sokové, dříve přede všemi tak morálně čistí a spravedliví, nekompromisní bojovníci proti všemu socialistickému a komunistickému, trumfují v soudní síni informacemi jeden o druhém. Využívají vlastních zkušeností a získaných poznatků, ze kterých až mrazí.     

Bártova soukromá firma, podle Škárky, odposlouchávala, sledovala, vydírala a diskreditovala významné hráče na politické šachovnici, ale shromažďovala i na další osoby kompromitující materiály pro využití v budoucnu. Samotný Bárta, jako neomezený firemní boss, takto zručně vytvářel předivo závazků a protislužeb. Využíval prý často i značně vysoké, ale hlavně nevratné, finanční „půjčky“. A od přijetí tohoto druhu peněz je již jen malý krůček k zavazující povinné loajalitě třeba v parlamentu. Když prý docházelo k předávání peněz v Bártově residenci, ten vždy otevřel naplno vodovodní kohoutky tak, aby nebylo slyšet, o čem se v místnosti hovoří. A dělal asi pro něj dobře, neboť tehdy jeho blízký spolupracovník Škárka přišel ke kamarádovi vybaven již spuštěným záznamovým zařízením. A takto se elita Věcí Veřejných špiclovala, podle dostupných informací, mezi sebou nikoliv výjimečně.     Podle Bárty, jeho manželky tj. místopředsedkyně českého parlamentu, ale i místopředsedkyně vlády Peake, je však viník v této kauze pouze jediný, a tím je právě Škárka. Přijal ochotně v tíživé životní situaci finanční půjčku ve výši několika set tisíc korun a teď toto dobrodiní, jako zneuznaný stranický funkcionář, otáčí proti samotnému věřiteli. A emoce opět planou a slzy kanou!     

Ale co na tento osudový příběh, teď říká samotná hlava českého státu Václav Klaus, po jehož devítiletém působení na hradě, jsou takovéto a podobné morální excesy v naší společnosti již pomalu běžné a na denním pořádku? „Je to absurdní reality show, která škodí české politice.“ A „myje si tak ruce“, což by asi ale neměl. Celá kauza má totiž i své výhonky směřující k jeho mateřské ODS. Věci Veřejné vznikly díky finanční injekci 200 mil. Kč od pražských lobbistů napojených na ODS Hrdličky a Janouška, kterým mělo být po vítězných volbách vráceno dvakrát tolik, jenže ve formě získaných veřejných zakázek, sdělil jako bonus ohromeným účastníkům procesu Škárka.     

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.