Premiér Petr Nečas svým záporným stanoviskem k fiskální dohodě EU překvapil nejen partnery v EU a zahraniční pozorovatele, ale také českou veřejnost. Nejpozoruhodnější je, že ministerský předseda nedokázal svůj postoj srozumitelně vysvětlit.

Na jednání evropského výboru Sněmovny minulý týden žádné rozhodné nesouhlasné stanovisko nezaznělo. V souvislosti s dohodou učiněnou s ČNB o poskytnutí 39 miliard korun mluvil dokonce premiér o podmíněném souhlasu s finanční dohodou EU. Navíc bylo mnohokrát opakováno, že věcně nemá česká pravicová vláda problém s filozofií rozpočtové kázně a dluhové brzdy. Daleko kritičtější stanovisko zformulovala sociálně demokratická frakce v Evropském parlamentu, která vyžadovala mnohem rozsáhlejší pozornost problematice ekonomického růstu a zaměstnanosti ve státech EU. Také její zásluhou se v dohodě řada ze sociálně demokratických požadavků zrcadlí.

Evropská unie po „ztrátě“ Velké Británie, která má na rozdíl od ČR - coby silné finanční centrum své vlastní ekonomické zájmy, mimořádně stála o jednotné stanovisko všech svých členů a záporný postoj České republiky se nečekal. Náš obraz jako nesrozumitelné země se jím bohužel potvrdil.

V minulých dnech to byly jiné státy EU, které kriticky zvedaly hlas a požadovaly změnu textu evropské dohody Polsko, Švédsko, Dánsko, Finsko. Česká republika se v této debatě prakticky neozvala.

Důvody nesouhlasu, které nyní český premiér uvádí, při bližším zkoumání neobstojí. Premiéru Nečasovi údajně vadí, že nejsme bráni jako rovnocenní partneři a po podpisu dohody se nebudeme moci účastnit summitů eurozóny. Pak je ale záhada, proč jsme nepostupovali po dohodě s Polskem, které vyjednávalo a prosadilo kompromis, že některých summitů se budou moci účastnit i nečlenové eurozóny. Přitom, když dohodu odmítneme, tak nebudeme na žádném summitu eurozóny a zůstaneme zcela přede dveřmi.

Naprosto nepochopitelná je také ta část argumentace premiéra Nečase, ve které tvrdí, že si není jistý ratifikačním procesem, že u nás není shoda a že chybí souhlas prezidenta. Kdyby ale opravdu o podporu Sněmovny stál, měl se o ni pokusit a Sněmovnu před summitem o mandát požádat. Možná by se divil, že by ji získal. Argumentovat postojem prezidenta je pak naprosto zarážející. Nežijeme v prezidentském systému. Prezident musí sice dát souhlas s projednáváním mezinárodní smlouvy, ale pokud se vláda dohodne na stanovisku a parlament je posvětí, potom takové rozhodnutí prezident ratifikovat prostě musí. V parlamentním systému se nemůže prezident stavět nad parlament. Pokud premiér není schopen využít váhy, kterou v ústavním systému má, tak se chová slabošsky. Podobné výmluvy na mezinárodní scéně zní trapně.

Nevadil by nám kritický názor premiéra a vlády na dění v EU, nevadila by nám jakákoli kritika podpořená argumenty, jakýkoli návrh na změnu, o němž by se dalo vyjednávat. Sami máme k fiskální dohodě své výhrady a najdou-li se v budoucnu v EU partneři (například po prezidentských volbách  Francie), kteří ji budou chtít do budoucna vylepšit, podpoříme další jednání. Klíčové ale je být u jednacího stolu.

Nyní to však vypadá, že český premiér dohodu odmítl ne z věcných důvodů, ale jen proto, že to je dohoda evropská. To je pro nás nepřijatelné. Budeme usilovat o otevření debaty ve Sněmovně a budeme žádat změnu stanoviska vlády. Nesouhlas deklarovaný českou vládou dnes neznamená, že bychom mohli zablokovat samotnou finanční dohodu. Znamená to jen, že sami sebe stavíme do autu a že se zbavujeme práva spoluvytvářet podobu Evropské unie, v níž se stejně budeme muset pohybovat a žít.