Vážená paní předsedající, dámy a pánové, přeji pěkný podvečer. Vzhledem k pokročilému času a vzhledem k množství argumentů, které tady zazněly, tak se pokusím svůj příspěvek co nejvíce zredukovat. Vrátil bych se do konce loňského roku, kdy tady probíhaly obstrukce, kdy sociální demokracie se prostřednictvím obstrukcí snažila zabránit nejhoršímu a tehdy jsem tady zaznamenal výroky, myslím, že to bylo z úst pana předsedy Gazdíka, o tom, že jsou nám vlastně koaliční poslanci vděčni, jako sociální demokracii, že jsme je stmelili a že opět jsou přátelé. Já jsem na to tehdy poznamenal, že to nebude trvat dlouho a opět tady nastane nějaká hádka. Netušil jsem, jak rychle budu mít pravdu. Ovšem to barvité představení, které se tady událo během posledních týdnů zdaleka předčilo moje očekávání.

Když pátrám v paměti nebo historii této vlády, která tady roky vládne, nevládne a hledám nějaký delší souvislý úsek, který opravdu vládla, kdy se neodvolával ministr, nebo nebyl ministr v demisi, nebo se neprovalil nějaký skandál, nebo neprobíhal nějaký obvyklý mezikoaliční boj, tak takovýto dlouhý úsek nenalézám. Skoro by se dalo říct, že tato vláda více času věnovala svým sporům v koalici než práci pro tuto zemi.

Co k tomu dodat. Má smysl takovouto vládu dále podporovat? Já si myslím, že ne, a proto ji ani v tomto hlasování nepodpořím.

Na závěr, abych tak nějak zhodnotil současnou situaci, bych si dovolil parafrázovat jeden výrok ze známého českého filmu Postřižiny. Dámy a pánové z koalice, především ti, co jste byli zvoleni za Věci veřejné. Toto bylo celkem vážené shromáždění, ale vy jste z toho udělali grotesku jako Chaplin nebo Lupino Lane. Děkuji za pozornost.