Ovšem to, co slyšíme dnes, překonává vše. Jeden kandidát bohorovně tvrdí, že Tálibán působí v Libyi, další nazývá prezidenta Obamu socialistou. Navzájem se častují opravdu líbeznými slovy, jeden má být zaprodanec, protože si dovolil přijmout funkci velvyslance v Číně, další je (celkem oprávněně) označen za žvanila, neboť řeční o tom, jak nebyl spjat s politikou a na prvním místě je pro něj rodina, ačkoli o politické funkce ve skutečnosti neusiluje poprvé. Jedním z témat kampaně se stal i boj proti potratům – to jistě hodně zemi pomůže při řešení ekonomické krize a vysoké nezaměstnanosti. Korunu všemu ovšem nasadil Rick Perry, který pro USA "vykoledoval" dokonce tvrdou nótu z Turecka, když trval na tom, že
 
Turecko vedou teroristé. USA by podle něj mělo Turecku přestat poskytovat pomoc a NATO by mělo zvážit, zda si ponechá takového člena. Není divu, že turecké ministerstvo zahraničí ve své reakci mimo jiné uvedlo, že »Spojené státy by neměly ztrácet čas s takovým kandidátem, který ani neví, kdo jsou američtí spojenci«. A aby nebylo všem dnům konec, na nejžhavějšího kandidáta Romneye se podařilo protivníkům vyhrabat daleko citlivější skandál – on, který je z kandidujících nejbohatší, platí zřejmě jen 15% daň, protože většinu příjmů má z investic. To se jistě velmi »líbí« zejména těm Američanům, kteří přišli kvůli krizi o práci. Vzhledem k tomu, že daňové přiznání se mu zveřejnit nechce, asi nepůjde ani o žádnou novinářskou kachnu.
 
Nejsem žádným příznivcem prezidenta Obamy, zejména v zahraniční politice si počínají všichni prezidenti USA prakticky stejně, s arogancí typickou pro zemi, která si myslí, že má plné právo, ba dokonce svatou povinnost, se plést do vnitřních věcí kteréhokoli státu. Výsledkem jsou obvykle rozvrácené země, tisíce mrtvých a daleko vážnější ohniska napětí pro budoucí vývoj, než tomu bylo před americkým angažmá. Ale ve srovnání s tmářstvím, ignorancí, ba dokonce i hloupostí, kterými hýří republikánské primárky letos, si říkám, že může být mnohem hůř.
 
A když se podívám na naši domácí politickou scénu, tak mi vedle toho připadá téměř idylická. Ovšem zdání klame. Čeští občané mají přece jen větší rozhled než běžný Američan a asi by je moc nezaujal politik či politička, kteří ani nevědí, že Libye je v Africe. Ovšem ani oni nejsou chráněni před arogancí a lží, zaobalenou do líbivých předvolebních slibů.

I my jsme v situaci, kdy nám diktují politici, kterým už většina lidí nevěří. Drží se u moci jen díky většině v jedné komoře parlamentu a s bezbřehou arogancí dál prosazují zákony, jimiž víc a víc zhoršují život většiny českých občanů.

Věra Žežulková, vedoucí mediálního úseku ÚV KSČM