"Slováci, kteří byli jako národ dvanáct staletí vždy pod někým nebo s někým, dokázali tímto dokumentem vyjádřit svou touhu - vytvořit svůj vlastní stát," uvedl v prohlášení prezident Ivan Gašparovič, jenž byl v době schválení deklarace předsedou národního parlamentu.

V době, kdy se východní Evropě více či méně mírovou cestou podařilo strhnout železnou oponu. V době, kdy bývalé východní a západní Německo opět utvořilo jeden stát. V době, kdy Evropa začala bořit hranice. Dva národy v srdci Evropy tehdy bez použití zbraní dohodly, že půjde každý svou vlastní cestou. Že stát, který v roce 1918 s velkou radostí zakládaly, nyní rozdělí. Rozdělení Československa jsem tehdy nepovažoval za správné a ani dnes nejsem přesvědčen o tom, že to byla cesta správným směrem.

Vím, že je lepší být dobrým sousedem, než špatným manželem. Vím, že setrvávání v původním svazku mohlo přinášet větší či menší spory. Ale byli bychom bývali mnohem silnější 15 milionový stát uprostřed Evropské unie a náš hlas by byl slyšet mnohem hlasitěji. Je jistě skvělé,  že se za dvacet let z obou nově vzniklých republik staly samostatné, suverénní a vyspělé státy. Ale smutek z toho, že jsme se rozdělili v době, kdy se Evropa začala sjednocovat, mne nějak přemáhá. Možná i proto, že mnohdy slyším dnešní školáky, jak vůbec nerozumí řeči svého nejbližšího souseda. Ale to je život. Ať se ti daří, Slovensko!    

Jiří Zimola, jihočeský hejtman