„Chtěl bych rád porozumět skutečným důvodům všech možných i nemožných zákazů, jejich centrálně řízenému zavádění, upravování a rušení, ale nedaří se mi to,“ podotýká politolog Zdeněk Zbořil.

Ode dneška mohou opět lidé využívat některé služby, např. kadeřnictví nebo kosmetické salony. Jenže prokázat se musí profesionálně provedeným testem. Řešením může být i použití dokladu od zaměstnavatele nebo případně čestné prohlášení o testu ze školy. Od lidí pak budou poskytovatelé také zjišťovat jméno a telefon k využití pro případné trasování. „Trochu mi to připomíná dobu centrálního řízení a plánování všeho možného, a proto předpokládám, že i v dnešní době budou lidé reagovat podobně jako tehdy. Tedy, formálně akceptovat, ale pokud to půjde nedodržovat, obcházet a trochu fixlovat. Taková praxe má u nás tradici a někdy se mi zdá, že se tím lidé docela baví,“ dodává politolog.

Kde je to možné, lidé už stejně pijí pivo na zahrádkách, kadeřnice chodí za klienty domů a další přátelské služby běží bez ohledu na nařízení. A není potřeba brilantní dedukce na to, aby bylo jasné, že obcházet se budou i testy. „Mám individuální zkušenost z domova. V poslední době dva testy a před cestou do zahraničí ještě třetí, ten už asi za 1700 Kč. Zřejmě to ale i v zahraničí nebude nijak příjemné, k cestě do Švýcarska přes Rakousko nebo přes Německo se to také mění během posledního měsíce tak, že to člověk nestačí sledovat. A tak se hledají cesty, po kterých lze houštinou měnících se nařízení a gejzíry mediálních nesmyslů proniknout. „Přátelské služby“ u nás už dlouho existují a s nimi je zřejmě vyřešena i diskuse okolo EET a některé politické strany budou muset jeho zrušení jako předvolební argument oželet,“ komentuje Zbořil.

Než rozhodnou soudy, bude po epidemii…

Způsob rozvolňování je podle Podnikatelských odborů naprosto skandální a diskriminační. Vyzvaly dokonce k projevům občanské neposlušnosti. „Podnikatelské odbory vyzývají české podnikatele a živnostníky, aby ignorovali vládní opatření, jako vláda ignoruje rozhodnutí soudu, a aby dne 3. 5. 2021 obnovili své podnikání,“ psali v prohlášení. Vyzývaly také podnikatele a živnostníky, aby „odmítli plnit roli ‚policajtů‘ a udavačů, aby nelustrovali své zákazníky a nepředávali jejich seznamy státní správě“. Podotýkají, že občanská neposlušnost je v jurisdikci ČR legální. „Odpor v tomto případě směřuje k ochraně práv, hodnot a principů, které jsou zaručeny normami nadzákonné právní síly, tedy Listinou práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy ČR.“

„Stojíte-li o můj laický názor, pak si myslím, že tato právnická formulace výzvy k občanské neposlušnosti zní sice věrohodně, ale také ze své zkušenosti vím, že odvolávání se na listinu, která je součástí ústavního pořádku ČR, bylo mnohokrát a opakovaně oslabeno tím, že různá ustanovení listiny „mohou být omezena jen zákonem.“ Takže mohlo by to zase dojít až k nějakým soudům, a nakonec k tomu neblaze proslulému ústavnímu, a ty, jak víme, pracují takovým tempem, že než budeme moci být poslušní nebo neposlušní bude dávno po epidemii,“ říká politolog.

Prouza má často velmi originální „podnikatelské“ názory

Debata se vede také o možném otevření zahrádek hospod. „Vždy platilo, že interiéry restaurací byly brány jako více rizikové. Chybí mi ale jasná pravidla, jak otevřít zahrádky,“ uvedl na Primě Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu. Exministr Roman Prymula by zahrádky otevřel rovnou. „Je nutné projít si města a podívat se, co se děje. Povolili jsme okénka, kde se lidé shlukují, a zahrádky by podle mě byly lépe organizované. Samozřejmě bych nepouštěl vnitřní prostory restaurací,“ řekl také na Primě.

„Pan Tomáš Prouza má často velmi originální ‚podnikatelské‘ názory, ale já bych věřil spíše panu Prymulovi. Ale ani ten nemusí být obeznámen s každou konkrétní situací, a tak si myslím, že rozhodovací pravomoci a odpovědnost za jejich účinnost měly být dávno předány do kompetencí nejen státní správy, ale i samosprávy měst a obcí, které mají blíž ke každému kiosku nebo do každé hospody než nějací státní úředníci,“ komentuje Zbořil.

Ode dneška se vrací do lavic žáci druhého stupně, zatím rotačně. Otevírají galerie a muzea. Zatímco někteří volají po rychlejším rozvolňování, další varují před opakováním stejných chyb. S rozvolňováním, i přes klesající čísla nově nakažených koronavirem, by byl tedy opatrný např. předseda České lékařské komory Milan Kubek. Vracet by se podle něj měly děti a studenti do škol a to ostatní by mělo počkat. Navíc odborníci varují před indickou mutací viru.

„To je podobné rozhodování jako v předcházejícím případě. Také zde je třeba uvažovat nad mírou odpovědnosti a kompetencemi učitelů, žáků a jejich rodičů, vysokoškolských studentů a akademických institucí, a samozřejmě i hygieniků a epidemiologů, a vyvarovat se, aby do toho moc nemluvili politologové, žurnalisté a lidé ‚odevšad‘,“ uvedl Zbořil. „Panu doktoru Kubkovi mohu a nemusím věřit, protože vím, že i vysokoškolští profesoři různých lékařských oborů se už jednou fatálně zmýlili, a dosud to ještě nepřiznali, ale to ještě neznamená, že si myslím, že tomu rozumím lépe než oni,“ dodal.

Slova Okamury k manželství stejnopohlavních párů. „Mimořádná hysterie“

Diskuse k zákonu o manželství pro stejnopohlavní páry byla v uplynulém týdnu poměrně vyhrocená. O rozruch se postaral i šéf SPD Tomio Okamura „Můžu vám říci, že kdyby mě jako malého kluka, který se nemůže bránit a nikdo neposlouchá jeho názor, adoptoval stejnopohlavní pár, tak radši skočím z okna,“ uvedl ve Sněmovně a následovala vlna reakcí.

„Patřím ke generaci, která ještě znala osud Oscara Wilda v pokrytecké viktoriánské Anglii. Také umím knihu eserky hraběnky Kolontajové Leť, okřídlený Érote –  byla považována tamtéž za příklad bolševické perverze. Už v obecné škole jsme se učili, že Němci, dnešní naši spojenci v EU, posílali v letech druhé světové války osoby označené růžovým trojúhelníkem do koncentračních táborů a do plynu. V poválečné ČSR byla homosexualita stíhaná podle trestního zákona až do konce padesátých let a ve většině evropských zemí tomu bylo podobně nebo dokonce mnohem později,“ uvedl Zbořil. „Katolická církev, islám a různé asijské kultury mají k tomuto problému podobně rozporuplné vztahy, ale většinou se ke změně právní kultury přistupuje opatrně, nikoliv revolučně. V Japonsku, jak všichni víme, je vztah mezi mužem a ženou definován jednak podřízeností, jednak harmonií dvou principů života,“ dodal.

Nad poznámkou pana Okamury se podle Zbořila může vzrušovat jen někdo, kdo o těchto věcech nic neví, „anebo si myslí, že evropská a americká sexuální revoluce šedesátých let 20. stol. byla něčím mimořádným a jakoby, jak si dosud v Arizoně myslí, teprve s ní začínaly světové dějiny. Mimořádná je jen ta hysterie a mediální exaltace, okolo které se opatrně pohybují různé autority a o které kdysi zajímavě psal v jedné ze svých prací Tomáš Halík,“ komentuje Zbořil.

Okamura od té doby čelí nenávistným komentářům a výhrůžkám smrtí. Nechápe, že je mu vyhrožováno jen proto, že klasickou rodinu podle něj tvoří žena a muž. „Výhrůžky smrtí – jen z důvodu, že jsem na základě své osobní zkušenosti, kdy jsem v dětství vyrůstal v dětském domově, řekl v souvislosti s navrhovanými adopcemi dětí z dětských domovů homosexuálními páry, že já, coby takové dítě, jsem vždy toužil mít maminku a tatínka, a použil při tom vůči sobě expresivnější vyjádření,“ napsal a připojil příspěvky uživatelů, kteří píší o zastřelení či odpálení. Zopakoval svá slova, že nemá nic proti homosexuálům. „I můj mladší bratr je gay a je to skvělý člověk,“ podotkl. Také nemá nic proti registrovanému partnerství. „I tento týden ve Sněmovně jsem navrhoval, že v rámci novely zákona o registrovaném partnerství práva homosexuálních párů můžeme rozšířit o ty návrhy, které jsou rozumným řešením jejich problémů a potřeb,“ připomněl. Vlna, která se proti němu ze strany homosexuálů nyní vzedmula, mu však začíná připomínat hnutí Black Lives Matter či rasismus z fotbalového prostředí.

„Od prvního okamžiku, kdy stoupenci české radikální demokracie kreslili na svých transparentech šibenice, na které chtěli věšet sobě nesympatického politika, to bylo asi tak před deseti patnácti léty, a kdy poprvé soudní moc toto považovala za projev zábavné demonstrace politických názorů, se touha po vyhrožováním smrtí leckomu stala součástí české politické kultury. Smrtí se hrozilo prezidentovi, předsedovi vlády a jeho rodině a dnes je to tak daleko, že se musíme bát zveřejnění svého názoru,“ uvedl Zbořil.

„Když radní Lipovská, zvolená Poslaneckou sněmovnou, nejvyšším zákonodárným orgánem ČR, je označena vulgárním hulvátem za ‚špinavou čubku‘, nezajímá to ani ředitele ČT, který by se jí  alespoň mohl za člověka, který je v jeho TV citován, omluvit. Naopak jeho redaktoři věnují nadbytečnou pozornost hlavě státu, která upozorní redaktorku, že ‚si sedí na uších‘. 
Pak se nemůžeme divit, že jsou některé TV považovány za ‚krysí hnízda‘. A to už dávno není jen zjemnělý název sbírky veršů Miloslava Topinky. Uvědomme si, prosím, že už nejde jen o obecnou neslušnost a sprostá slova, ale také o výchovu, vzdělávání a šíření záští a nenávisti, o které se ‚papíroví právníci‘ nezajímají. A pan Okamura se mýlí, když si myslí, že se stačí těm fanaticky nenávidějícím omlouvat,“ dodal.