„Je horko, někde velké, někde malé bouřky. Titulky mají na Seznamu také připravené. Den po těch skoro záplavách v různých koutech světa hned vyjeli s ‚vařícími se oceány‘ a ‚roztavenými auty‘ na Havaji, hořícími lesy v Britské Kolumbii, v Kanadě nebo někde na západním pobřeží Spojených států. Ty události bývají častěji, než se o nich dovídáme. Dramatické scenérie, jako by za těmi požáry a pohromami ani nebyli lidé. A tak v jednom dni varování: bouře, záplavy, kroupy… A titulky ‚ČR se ohřívá dvakrát rychleji než zbytek Evropy‘, a zejména panu ministrovi životního prostředí milé ‚Klimatická změna je tady‘!“ uvedl k předpovědím meteorologů na začátek Zbořil.  

„Ale pan ministr životního prostředí Petr Hladík má v popisu práce ‚katastrofovat‘. ‎Ať už to pan ministr řekl, nebo je to z pera a hlavy některého věrného, zaujalo to přispěvatele do všeho možného a stalo se to apelativním sdělením na úrovni poplašné zprávy. Pan MŽP si může blahopřát, jeho vstup do veřejného prostoru (prostřednictvím Prima CNN) byl impozantní a vyvolal téměř řetězovou reakci. Chladné noci, horké dny, hromy, blesky a hořící stodoly, v podání pana ministra zaujaly nejen exprezidenta Václava Klause, který se mu snažil připomenout diskuse, alespoň ty nejdivočejší, z přelomu posledních dvou století, ale i všech, kteří se mu snažili vysvětlit, jak to v tom ‚životním prostředí‘ chodí,“ konstatoval s tím, že lidé jsou velkým nebezpečím pro jeho devastaci.

„Mimo jiné i proto, že mu škodí často zcela záměrně. To by pak nebylo možné dát do souvislosti s obavami pana ministra o sinice v rybnících a vodních nádržích, o lokální sucho nebo přívalové deště, ale také o požáry, které zavinil svou zlodějnou rukou konkrétní člověk. O tom, že se tak dálo a děje v dobách likvidace podnikatelsky neúspěšných projektů,“ poznamenal.

„Že si lidé vzpomněli na úder blesku do morového sloupu na horním Malostranském náměstí v Praze, v blízkosti areálu Parlamentu ČR a jeho Poslanecké sněmovny, a naopak nedotčenou zůstala plocha pro umístění sochy dnes velebeného Josefa V. Radeckého z Radče, a viděli v tom varovně vztyčený prst boží, je jen přidanou hodnotou ministerskému alarmu, kterému přiznejme hodnotu expresivní, nikoliv však apelativní,“ zdůraznil.

Zbořil: V maďarském listu Magyar Nemzet (Maďarský národ)

„Podobně, také jako blesk z čistého nebe, se objevila zpráva v maďarském listu Magyar Nemzet (Maďarský národ), že maďarští vojáci v kontingentu invazních vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, měli, ale neučinili tak, obsadit „na základě historického práva“ území Horních Uher za Dunajem, kde tehdy byli vítání jako ‚osvoboditelé‘. Podle našeho názoru tomu mohlo být i jinak, ale víme, že Trianonská úprava hranic je dodnes chápána, a nejen v Budapešti, jako bezpráví způsobené vítěznými velmocemi po první světové válce. V době, kdy tyto velmoci přestávají být světové a jejich politická důvěryhodnost je otřesena skoro všude, kam jejich armády kdysi ‚vítězně‘ vstupovaly, a kdy je možné hledat garanta úpravy hranic ve střední a východní Evropě také mimo Evropskou unii, je to sice jen mediální výstřel do neznáma, ale možná, že za současné situace na Ukrajině jde třeba i průzkum bojem v předvečer diplomatické války. A proto by nás to mohlo zajímat,“ zmínil.

„Přidáme-li k tomu neúplné zpravodajství o předvolební situaci na Slovensku, zatýkání a vyšetřování autorit slovenských zpravodajských a dalších ‚silových složek‘, nenajdeme v této situaci jen zdánlivé odkazy na veleslavnou Kubiceho zprávu z roku 2004 v ČR. Ale můžeme v tom hledat také širší kontext, ve kterém oslabení Smeru a útoky na bývalého předsedu vlády Fica jsou trochu folklorním, i když nezbytným přídavkem k úpravě či ‚narovnání‘ maďarsko-slovenských vztahů. Podle našeho názoru nejde jenom o nadcházející volby na Slovensku a o změnu vlády, ale v cizím zájmu jde o definitivní likvidaci V4, a dokonce i o pohled ze Slovenska a Maďarska východním směrem,“ dodal.