Evropský parlament těsně (o devět hlasů) zvolil šéfkou Evropské komise dosavadní německou ministryni obrany Ursulu von der Leyen. Než se podíváme na její projev a plány, jak byste ji coby znalec německého prostředí obecně zhodnotil coby političku?

Von der Leyenová je konjunkturalistická politička, která kupříkladu oblažovala generalitu módními přehlídkami pro těhotné vojačky, požadovala, aby Bundeswehr naverboval více handicapovaných a aby se stal sexuálně různorodější. Není proto divu, že se za jejího ministrování bojeschopnost armády dále snížila. 

Von der Leyenová se také umí dobře postarat o svoje oblíbence. Ministerstvo obrany, které řídila, vydávalo na externí poradce s přehledem nejvíce ze všech. Tímto případem se právě zabývá zvláštní parlamentní výbor.

Co od paní Von der Leyen očekávat třeba během budoucích vyjednávání v EU? Dovede být jako vyjednavačka tvrdá, nebo jde o ženu kompromisu?

Von der Leyenová je svéhlavá politička. Ženou kompromisu sice dokáže být velmi přesvědčivě, ale jen když narazí na silnější hráče. Ve své nové funkci bude muset dělat nepříjemné kompromisy častěji než jí bude milo, protože se stále více členských zemí chová podle svých národních zájmů. Navíc všechno nasvědčuje tomu, že EU bude v době jejího regentství jen stěží odvracet rozpad. 

Pokud jde o její kandidátský projev, kterým si nakonec získala těsnou většinu. Hlavní prioritou Komise během příštích pěti let má být boj s klimatickou změnou tak, aby do roku 2050 byla EU uhlíkově neutrální. Tento návrh sklidil jak nadšenou chválu, tak ostrou kritiku. Co o tom soudíte?

Její projev dokládá to, co jsem právě řekl o jejím konjunkturalismu. Von der Leyenová rozumí klimatologii stejně málo jako armádě, takže od ní nelze očekávat nic jiného než moderaci (často) protichůdných zájmů národních států. Na ministerstvu obrany mohla přikazovat, protože němečtí generálové jsou zvyklí poslouchat. Od šéfů evropských vlád ale poslušnost očekávat nemůže. Tak uvidíme.

Pokud jde o klimatickou změnu, tak ta podle mého názoru možná existuje jako jeden z výkyvů dlouhodobých ukazatelů. Ale přesnost a hlavně objektivnost jejich měření je velmi nejistá. Navíc není prokázáno, že klimatickou změnu zavinil hlavně člověk a je zcela vyloučeno, že ji mohou ovlivnit opatření Německa a několika evropských států. V tomto smyslu se jedná o zcela ezoterickou politiku.

Reálný mocenský význam má klimatická změna jednak jako nástroj hysterického alarmismu, který má odvést pozornost od skutečných (a neřešených) problémů. Za druhé má být nástrojem na zvyšování daní a tudíž (morálně zdůvodněné) okrádání občanů.

Máme skutečně věřit, že chce tak razantní změny v oblasti klimatu nová předsedkyně EK prosazovat? Nešlo jen o úlitbu některým frakcím v europarlamentu, třeba socialistům, aby pro ni nakonec zvedli ruku?

Je to ještě horší. Až na opravdu naštvané německé sociální demokraty a pár odvážných jednotlivců se všechny proevropské kluby chtěly podřídit diktátu Francie a Německa. Jen naoko předstíraly kritiku, váhání a grilování von der Leynové. Evropský parlament tak opět dokázal, že není a ani nesmí být kontrolním orgánem, jak by to odpovídalo funkci parlamentu v opravdu demokratickém politickém systému.  

Letošní evropské volby nepřinesly drtivou výhru euroskeptických sil, naopak uspěli Zelení a francouzský prezident Macron. Vrcholné orgány EU obsadili výhradně Západoevropané. Měli bychom se zamyslet nad tím, abychom se přidali k „západu“, přestali kverulovat a přijali euro? Jsme nevděční vůči starým zemím EU, jak někdy slýcháme?

Úspěch Zelených nevidím. Ve Francii dosáhli 12,7 procent, Macronova strana ale 22,4 procent a Le Penova zvítězila nad oběma s více jak 24 procenty. Přesně viděno uspěli jenom němečtí Zelení. Jenom v Německu se zelená politika může opírat o vpravdě klimakteriální hysterii části společnosti. Jinde o zelené politice mluví vládci, média a salonní levice, ale většina společnosti je spíše netečná nebo odmítavá.

Pokud jde o potrestanou neposlušnost Višegrádu, tak bychom si měli uvědomit, že Západoevropané vládli EU, i když měl Polák Tusk vysokou pozici. K němu se ještě vrátím. Takže při nedávném obsazování vrcholných orgánů prostě přestala Francie a Německo, byť i jen předstírat, cosi jako rovnoprávnost východoevropských členů.  

Tu ale stejně západní mocnosti nikdy nemyslely vážně. Také Tusk byl vybrán proto, že v jeho názorech a chování nebylo prakticky nic specificky národního nebo východního. Takže ti Východoevropané, kteří „nekverulují“ a jsou za to odměněni vysokým úřadem, nejsou ani pro své země ani pro východoevropské členy EU nijak užiteční. Jakýpak význam má to, že politik ze střední- a východní Evropy dostane vysokou pozici, když ji poslušně vykonává tak jako by byl Západoevropan. A jestli by mělo být cenou za vysoké posty v EU třeba převzetí eura, tak vám musím říci, že by to nevyrovnala ani pozice evropského císaře.