Největší hrozbu světové bezpečnosti představují podle vás nekvalifikované politické elity, které odmítají „přijmout zákonnost změn, jež probíhají“, řekl jste v minulém rozhovoru. Vidíte v tomto směru nějaké změny, ať už k lepšímu, nebo horšímu?

Obávám se, že změny k lepšímu může přinést až výměna generací, a to nejen pokud jde o nejvyšší představitele většiny západních států, ale i v takzvané strategické vrstvě výkonného aparátu, kde se připravují analýzy a stanoviska k jednotlivým problémům. Není tolik nebezpečné, když ke zlomu dojde v důsledku zřejmého selhání elit – největší nebezpečí se skrývá v pomalém, málo viditelném selhávání, tedy v postupném zahnívaní, které následně znemožní obrození. Zatím je pohled na úroveň některých eurokomisařů/eurokomisařek a českých ministrů/ministryň vskutku depresivní…

Více než polovina ruského zahraničního obchodu se uskutečňuje v národních měnách, tedy mimo dolar a euro. Čína a Rusko by mohly prohloubit měnovou spolupráci. Myslíte si, že bude dál pokračovat orientace Ruska na východ a jih?

Rusko nemá jinou volbu. Západ se před ním uzavírá od války v Jugoslávii a zdá se, že si Moskva zvykla na tuto situaci. Ostatně, není to poprvé v dějinách. Druhým důvodem prioritní orientace na východ a na jih je fakt, že v tomto zeměpisném směru lze nalézt užitečné partnery, solventní kupce – a že se východ a jih mění na mimořádně významné inovační ohnisko. Čínské výdaje na výzkum a vývoj činily loni 456 miliard dolarů. Podle Světové organizace duševního vlastnictví bylo v minulém roce nejvíce patentů přihlášeno v Číně, tedy víc než v USA či Japonsku; pokud jde o patenty podané jednotlivými firmami, i nadále daleko nejvíce úspěchů dosáhla společnost Huawei. Podle společnosti BloombergNEF, sídlící v Londýně, Čína vloni vydala na obnovitelné energie 546 miliard dolarů, Evropská unie 180 miliard a USA 141 miliard dolarů. V minulém roce bylo v Číně uvedeno do provozu více než čtyři tisíce kilometrů nových železničních drah, z toho více než dva tisíce kilometrů vysokorychlostních tratí. A tak by bylo možné pokračovat ještě dlouho.

Novými moderními zbraněmi a zpravodajskými prostředky disponují obě strany. Rusko má vlastní, Ukrajina díky dodávkám ze Západu. Znemožňují překvapivé velké průlomy fronty. Zatím to vypadá, že Rusko využívá svoji převahu k tlaku po celé linii bojů a hledá slabší místo. Co si o nastavené strategii myslíte vy?

Více než dodávky zbraní na Ukrajinu průběh války ovlivnily a ovlivňují zpravodajské informace, které Západ, tedy především USA, dodávají ukrajinské armádě. Právě ty umožnily přeměnu bojů na zákopovou válku, kde dělostřelectvo znamená – alespoň zatím – víc než dodávané tanky či letadla. Pokud jde o další výdoj, Rusko má velké rezervy a není jasné, zda čeká na okno, které se otevře pro směr hlavního úderu, nebo usiluje o vyčerpání Ukrajiny.

Rusko minulý víkend oznámilo, že po dohodě s Běloruskem rozmístí na jeho území taktické jaderné zbraně. Váš komentář? O čem to svědčí?

Je to velmi špatná zpráva. Zvýšily se válečné sázky. Ukrajině chybí kvalifikovaní vojáci, objevují se návrhy vyslat „dobrovolníky“ ze zemí NATO. Rusko si jistě ponechává konvenční rezervy na případnou přímou konfrontaci se Severoatlantickou aliancí, jaderné zbraně by mohly část z nich nahradit. Nemluvě o tom, že po přijetí Finska do NATO jistě dojde k redislokaci části ruských ozbrojených sil.

Řeči o tom, že nás ruské jaderné zbraně v Bělorusku neohrožují, jsou nebezpečným nesmyslem. Není vůbec jasné, kam z Běloruska poletí – nemusí to přece být jen na Ukrajinu!  Kolik jich bude, jaká bude explozivní síla nálože, jakým směrem půjde po výbuchu vítr…

Ministryni obrany Janě Černochové by nevadilo, kdyby konec bojů na Ukrajině zprostředkovala Čína. Za klíčové považuje, aby konflikt skončil co nejdříve, řekla ministryně v nedělních Otázkách Václava Moravce. Váš názor?

Paní ministryně touto tezí překvapila. Obdobný názor sdílím i já. Čína si udržuje postavení, které umožňuje vyjednávat se všemi stranami konfliktu. Což je pozice, kterou Česko ztratilo dávno. A vzdaluje se jí čím dál víc. Pro doplnění: minulý týden byl v Číně španělský premiér, teď se na třídenní návštěvu Říše středu vydal francouzský prezident a chystá se tam předsedkyně Evropské komise. Ovšem nechápu, proč cestují tak daleko, vždyť nejlépe všechno o Ukrajině vědí v České televizi.  

Mediální ozvěny návštěvy čínského vůdce Si Ťin-pchinga v Moskvě ještě neodezněly. Komentáře z velké většiny spadají do dvou kategorií: Podle jedné Rusko definitivně upadlo do vazalské závislosti na Číně. Podle druhé na východě vzniklo silné strategické protizápadní spojenectví. Realita je jako obvykle výrazně složitější, že?

Bylo to jednání partnerů, kteří si vzájemně kryjí záda. Žádná asymetrická hierarchie v tom není. Svět v podobě, jakou jsme znali po ukončení studené války, se štěpí – vznikají dva odlišné paralelní světy, jeden s jádrem v USA, kolem kterých se jako soustředné kruhy seskupily nejdříve ostatní anglosaské státy, další okruh obsadily ty velké jako Německo a Francie, vnější okruh byl zaplněn těmi doplňujícími. Souběžně se formuje jiný svět, který nezná hierarchii vojenských aliancí typu NATO a byrokratické instituce, jaké vládnou v Evropské unii. Je to fungující a stále se rozrůstající společenství zemí s podobnými zájmy, které rozumí požadavkům svých partnerů. Sem patří Čína, Indie, Rusko, Pákistán, ale i Írán, Saúdská Arábie… Na tento svět nelze uplatňovat kritéria, jež se formovala v dobách koloniální nadvlády Západu a která předpokládají existenci hegemona.
Rusko a Čína nevytvářejí vojenský pakt. Jsou to vztahy nového typu. Podstatně významnější než v médiích diskutované dodávky munice jeví se dohody o obchodě v národních měnách a o užívání čínské měny i v obchodě s třetími zeměmi.