Budoucnost sportu: Muži a bývalí muži

Olympijské hnutí ustoupilo politické korektnosti a umožnilo spolu se ženami soutěžit i bývalému muži. Vůči ženám je to samozřejmě nefér, a co hůř do budoucna, může to zcela zničit ženský sport.

Ženské sportovkyně se na olympijských hrách poprvé objevily velmi záhy. Už na druhé novodobé olympiádě v roce 1900 v Paříži ženy soutěžily v jachtingu, golfu, tenisu a také v dnes polozapomenutém kroketu. Ale na plnohodnotné zapojení do olympijského zápolení si ženy musely několik dekád počkat.

Přes 10 % sportovců tvořily ženy teprve na olympiádě v roce 1952 v Helsinkách a přes 30% laťku se přehouply teprve v Atlantě roku 1996. Prostě ženy a milovníci ženského sportu neměli na růžích ustláno.

A můžeme se bavit o tom, jestli je to dobře, nebo špatně, ale prostě je to tak. A teď to celé půjde do kytek, protože se olympijský výbor prostě rozhodl dovolit soutěžit bývalému muži Laurel Hubbard spolu se ženami ve vzpírání. 

Je to nefér vůči ženám

Nechci nijak zlehčovat míru neštěstí, stresu a utrpení, jimiž musejí ve svých životech procházet lidé, kteří trpí psychickými poruchami. Být mužem, který touží být ženou, nebo ženou, která touží být mužem, to není žádná legrace.

Tihle lidé si nezaslouží posměšky, jsou to pořád lidské bytosti a je lidské a správné je tolerovat a umožnit jim žít pokud možno plnohodnotný život. To ovšem neznamená, že je správné a spravedlivé vytvářet mnohem větší nespravedlnost. 

A právě proto říkám „pokud možno“. Tolerance vůči lidem s psychickými poruchami totiž nemůže a nesmí jít na úkor všech ostatních. Pokud si někdo myslí, že je letadlo, tak ho přece taky jen tak nepustíme na Ruzyň, aby tam pobíhal po ranveji a pokoušel se vzlétnout. A stejně tak bychom měli postupovat ve sportu.

Klidně se bavme o tom, že se pro transmuže a transženy vytvoří speciální kategorie. Ostatně existují i paralympijské hry, které umožňují sportovně zápolit i tělesně postiženým. A je to dobře. Stejně jako není fér, aby v běhu na 400 metrů překážek soutěžili zdraví sportovci s lidmi bez nohou, není fér, aby se společně utkávaly ženy s muži.

Rozdíl mezi muži a ženami je jasný

Mužská i ženská těla jsou totiž rozdílná. A teď nemyslím druhotné pohlavní znaky, ale obecně stavbu a velikost těla. Říkejme tomu třeba Bůh, matka příroda nebo několik miliard let evoluce, výsledkem a současným stavem je, že těla samců a samiček se fyzicky liší.

A pro náš živočišný druh se to má tak, že zkrátka muži jsou větší a silnější. A právě velikost a síla jsou vcelku zásadní v drtivé většině sportovních disciplín, a vytvářejí tak mezi ženami a muži zásadní výkonnostní rozdíl.

A tenhle rozdíl nesmažeme tím, že někoho úředně prohlásíme za ženu nebo za muže. A nesmažeme ho ani tím, když dotyčného nebo dotyčnou přeoperujeme a narveme ho nebo ji několika paletami hormonů.