Hodně výhrůžně vyznělo prohlášení, jímž německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier upozornil, že pokud země Evropské unie nedodrží dohodu o přerozdělení migrantů, mělo by to pro ně mít právní důsledky. I když šéf německé diplomacie žádné země nejmenoval, zjevně měl na mysli státy střední a východní Evropy včetně České republiky, které s přerozdělením 160 tisíc uprchlíků nesouhlasí. Podle německého ministra zahraničí by v případě zemí, které neplní závazky, měla zasáhnout justice. „Evropa je společenství práva. Jednou dané slovo platí,“ řekl Steinmeier. „Když to nejde jinak, pak je třeba věci řešit předem danou právní cestou,“ dodal.

„Konečně rozhodné slovo! Ačkoli Evropská komise, paní kancléřka Merkelová, vláda Spolkové republiky Německo a samotný ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier jsou viditelně vlečeni událostmi v Evropě už téměř dva roky, neviditelně snad ještě déle, vysílají do různých zemí davům běženců a organizátorům jejich invaze zmatené vzkazy. Sdílení těchto sdělení je téměř nemožné, neustále se mění jejich obsah, ale přesto nám oznámili, jak si tu slavnou evropskou integraci představují. A sice – co je to rozšiřování a prohlubování integračního procesu a konec konců také, kdo v té Evropské unii už dnes poroučí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.

Od šéfa německé diplomacie jde o zastrašování a vyhrožování

Podle něj vyvolávají Steinmeierova slova „Když to nejde jinak, pak…“ ve střední Evropě zlověstné vzpomínky. „Pan ministr si to už nepamatuje, ale v zemích, které byly vysídlovány a osídlovány podle německých právních norem a příkazů Rasse-und Siedlungshauptamt (RuSHA, Hlavního rasového a osidlovacího úřadu), to má jiný zvuk než třeba v Berlíně nebo u Mnichova. Možná také nečetl interview Viktora Orbána v sobotních Lidových novinách, v němž maďarský premiér konstatuje na účet ‚bruselských elit‘ a nepřímo na názory pana Steinmeiera, že jsou ‚jejich výroky mimořádně urážlivé‘ a také hloupé. Upozorňuje i na to, že peníze jen z EU do ‚nových zemí‘ nepřicházejí, ale také odcházejí. Jak přímo, tak i prostřednictvím peněz nadnárodních kapitálových skupin, které už dnes někteří ekonomové a političtí pozorovatelé považují za nástroj kolonizace a vykořisťování,“ připomíná politolog.