„Řekl bych, že tak trochu schizofrenně nebo pod vlivem. Někdo vzpomínal, někdo proklínal a někdo se choval tak trochu pod obojí,“ komentuje letošní vzpomínky konce druhé světové války politolog Zdeněk Zbořil. „Typický byl Tomáš Kraus, dnes předseda/ředitel Terezínské iniciativy, který to udělal v duchu výroku Karla Poláčka – já neříkám tak, ani tak, ale na moje slova dojde,“ dodává.

Přesto Zbořil přidává i tento komentář: „Ale protože jsem zaujatý dětský pamětník, který zažil bombardování Nových Vysočan na Květnou neděli 1945, jeden německý tank s posádkou SS-Waffen ještě 6. května, potom vojáky Rudé armády s českým doprovodem toho slavného devátého a někdy v červnu nebo červenci, americké vojáky ve Strakonicích, tak vzpomínám jinak, než někdo, kdo podobnou zkušenost nemá. Poučovat nebo něco vyprávět někomu si proto nedovolím, natož něco vysvětlovat a někoho přemlouvat.“

Česko je připraveno podpořit zákaz dovozu ruské ropy do EU, pokud bude mít odklad do té doby, než bude navýšena kapacita ropovodů, které mohou do ČR ropu dopravit.

„Protože jsem slyšel v TV Prima CNN Petrušku Šustrovou, která prezentovala naléhavou žádost více než jednoho tisíce petentů, aby vláda ČR okamžitě odmítla odebírat ‚ruský plyn‘, předpokládám, že existuje podobná skupina lidí, která si chce zakázat také dovoz ropy. Proto si myslím, že vláda udělala rozhodnutí (nebo jí to někdo poradil), které bych označil ve sportovní terminologii jako side-step, v české lidové poezii  – ‚vlk se nažral a koza zůstala celá‘. Jak budeme za stávajícího stavu národního hospodářství a rozpadajícího se státního rozpočtu ‚navyšovat kapacitu‘, si neumím, díky svým neznalostem tohoto oboru, představit, ale tři roky jsou dlouhá doba a kdo ví, kdo o takové věci bude rozhodovat za rok nebo ještě dříve,“ komentuje Zbořil.

Sledoval jsem debatu ve Slovenské národní radě…

A co v poslední době nejvíce zaujalo doktora Zbořila? „Jak jsem upozorňoval již před dvěma týdny, zaujala mne zejména situace na Slovensku. Výhrůžná formulace zvláštního slovenského státního zástupce mi připomněla dobu dávno minulou a termín zločinné spiknutí natolik v politice použitelný a zneužitelný, že se začínám obávat, aby někdo nepřišel na podobný nápad i u nás doma. A nenechal se inspirovat a nevzpomněl si, zda se něco podobného neodehrálo v posledních třiceti dvou letech i u nás, v České republice,“ připomíná Zbořil. „Sledoval jsem dost dlouho debatu ve Slovenské národní radě a tam padala silná slova i na adresu paní prezidentky Čaputové, předsedy vlády Matoviče a spol., což samo o sobě je varující, i když se to zdá být tak trochu neuměle importované. Protože předpokládám, že mezi stavem justice na Slovensku a v České republice zas tak velký rozdíl není, nezdá se mi, že bychom měli tuto událost s nadhledem jen tak přehlédnout,“ dodává.

Korespondenční hlasování? Nežijeme ve Spojených státech ani na Sibiři

Na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny došlo v uplynulém týdnu mimo jiné i na projednávání korespondenčního hlasování.

„Korespondenční hlasování jsem nepovažoval pro naši zem za odpovídající vážnosti voleb a místní politické kultuře, nejenom jako idealistického svátku demokracie, ale hlavně proto, že cestu k volební urně, nebo její odmítnutí, a odevzdání svého hlasu ve prospěch nebo neprospěch kandidátů považuji za akt projevu vážnosti občana ke státu, a státu k občanovi,“ popisuje politolog. „Navíc má u nás velkou tradici, dokonce větší, než se o tom obyčejně mluví na veřejnosti. Jsou sice lidé, kteří si myslí, že ‚kdyby volby k něčemu byly, dávno by je zakázali‘, ale to je trochu projev nedostatečné občanské způsobilosti. Všímám si, že lidé, kteří přicházejí volit, většinou projevují tomuto aktu úctu, chtějí být přítomni osobně a prokazují svou totožnost voliče a občana. Navíc si myslím, že nežijeme ve Spojených státech nebo na Sibiři, a že nepotřebujeme volit volitele, a každý, kdo se chce, může se ke své odpovědnosti přihlásit, trochu se obtěžovat a nevymlouvat se, že právě tráví svou občanskou dovolenou na Floridě nebo v Oregonu,“ dodává.

Sněmovní volby by podle dubnového volebního modelu agentury Kantar CZ pro Českou televizi vyhrála koalice Spolu tvořená ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Získala by 33,5 procenta hlasů. Druhé ANO by dostalo 28,5 procenta a koalice Pirátů a STAN 11,5 procenta hlasů.

„Myslím si, že žijeme v době, kdy poslední rozhodnutí Ústavního soudu o úpravě volebního zákona vytvořilo tak velkou nedůvěru k volebnímu systému, a to bez ohledu na to, zda se jedná o volby do Poslanecké sněmovny, Senátu a dokonce i do krajských zastupitelstev, že nemusíme věřit ‚volebním modelům‘ jakékoliv agentury, i když je neúnavně prezentuje ČT. Navíc se zdá, že máme před sebou dobu nejen ekonomicky, ale i politicky a mezinárodně politicky turbulentní, a že vypovídací hodnota respondentů jakékoliv agentury má velmi nízkou úroveň. A konečně, současné politické strany ztrácejí svou důvěryhodnost bez ohledu na své dosavadní úspěchy nebo neúspěchy a můžeme na rozdíl od volebních výzkumníků očekávat jiné předvolební koalice, než jsou voličům vnucovány v zájmu současného politického režimu,“ říká politolog.

Místo konsenzu hledáme nepřítele

Průzkum Asociace neúplných rodin ukázal dopady zvyšující se inflace na většinu domácností, které se začínají ve velkém uskromňovat. V kritické situaci se ocitá nemálo matek samoživitelek. Asi 32 procent z nich nezvládá platit své závazky.

„Nechci strašit, ale podle mého názoru to je jen začátek. Nejde jen o konkrétní skupiny občanů, kteří pociťují, že je rozdíl mezi chudými a bohatými, ale i o politiky vládní koalice, opozici a veřejností, kteří neumějí odlišit důležité od nedůležitého, dobré a špatné a chovají se všichni stejně bezradně. Pokud se nenaučí starou politickou moudrost, že každá obec vzniká za účelem nějakého dobra, nemáme naději, ani kdyby se paní předsedkyni Poslanecké sněmovny a dámám v Evropské komisi podařilo vyhnat Viktora Orbána z Evropy. Zatím se zdá, že místo konsenzu hledáme všichni nějakého nepřítele a on je možná už i v nás,“ říká Zbořil.

Pokud jde o zemní plyn, ztratil stát podle expremiéra Andreje Babiše jakoukoli kontrolu nad touto komoditou v roce 2002, kdy Česko prodalo Transgas. „To jde samozřejmě na vrub ČSSD. Výsledkem je, že nákup, distribuci a prodej plynu v ČR mají pod palcem hlavně německé a maďarské společnosti, jejichž jedinou motivací není dobro našich občanů, ale co nejvyšší zisk,“ podotýká. A co říci k diskusi o zajištění soběstačnosti republiky v otázce plynu?

„Asi by se dalo s tímto názorem souhlasit, ale problém je, že dlouhá léta se ve vládě a okolo ní pohybují jednak lidé nekompetentní, jednak lidé, kterým jde o osobní prospěch na úkor prospěchu obecného. Už ve starém Římě se tomu říkalo korupce nebo kažení mravů, ale možná by stačilo přiznat si všeobecnou nekompetentnost. Ale kdo se k ní dnes sám o sobě přihlásí... Hurvínek říkal, že někdo to neuzná ani tehdy, ‚kdyby ho mokrým hadrem přes ústa mlátil‘. Snad nemusíme chodit daleko do minulosti, abychom věděli, že ‚národohospodáři‘ uměli hospodařit a činili tak ve službě národu či státu,“ komentuje Zbořil. 

„Taktní přiživování se na veřejně prospěšné činnosti se mění v činnost výdělečnou“

Velkou měrou pomáhá Česko Ukrajincům. Statisíce jich ubytovalo a zajistilo pro ně sociální dávky, mnoho organizací a dobrovolníků se jim snaží pomoci. A jak si Češi v tomto ohledu vedou?

„Nechci se nikoho dotknout, ale řekl bych, že až příliš dobromyslně a chaoticky. Dobrá vůle se ztrácí, taktní přiživování se na veřejně prospěšné činnosti se mění v činnost výdělečnou a na Ministerstvu vnitra snad už pochopili, že bylo snadné vysmívat se červenému svetru pana Hamáčka, ale že práce a agenda jejich úřadu vyžaduje i něco jiného než se vybavovat v televizních exhibicích,“ komentuje Zbořil. „Stejně jako dnes už mnozí víme, že nestačí jen mávat modrožlutými praporky nebo slibovat vojenskou a finanční pomoc, ale že je to také obtížná práce organizační a někdy až beznadějně nekonečná,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.