„Nejdůležitější poznatek z dosavadní situace je v tom, že centrum džihádistů nebo centrum teroristické sítě ve světě je strategicky promyšlené. Oni považují běženeckou vlnu za něco, s čím si Evropa neporadí. A když si s tím neporadí, budou hledat způsoby, jak vlny utečenců do Evropy zesílit. Je jasné, že tyto vlny jsou záměrně cíleny a dávkovány. Všechno teď záleží na tom, jak seženou peníze na řízenou emigraci, a je zcela jasné, že poté, co se Turecko dostalo do nynější situace, je veškerá tíha na sponzorech ze Saúdské Arábie,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Jan Petránek.

V každém případě podle něho všechny úvahy evropských politiků, že migrační vlna utichá nebo že skončila, jsou hádáním z kávové sedliny. „To není založeno na zdravé analýze toho, že tzv. Islámský stát, teroristé či džihádisté mají strategická centra, která jsou dvě nebo tři. Jedno je asijské, druhé je arabské a třetí africké. Ta spolu komunikují, a protože komunikace pro ně nebývá zcela snadná, může nějakou dobu trvat, než uvidíme, na čem se dohodla. Určitě se ovšem dohodla na tom, že vlny emigrantů jsou nesmírně účinnou zbraní proti Evropě a bude to pokračovat. Jak a v jakých dávkách to bude pokračovat, to nakonec poznáme na vlastní kůži,“ je přesvědčen zkušený novinář.

Je únosné mít Turecko jako člena NATO? To by se mělo řešit

Petránek zároveň částečně mírní obavy z možné turecké hrozby. „Nepřeceňujte situaci Turecka. Erdogan teď vypadá jako ten, kdo vyhrál, ale jeho pozice může být velice křehká. Nechci prorokovat, že zítra Erdogan padne, protože on dlouhodobě posiluje svoji moc a dlouhodobě hledá určité struktury toho, čemu se eufemisticky říká umírněný islám. To je skutečně něco, co umírněné není, ale bere to v úvahu evropskou konotaci,“ podotýká znalecky.

„Před hodinou jsem sledoval Erdoganův projev a tam říkal něco strašného. Pokud bude prý většina Turků pro trest smrti, on neví, jak by se měl postavit proti tomu a bude s tím muset souhlasit. To je jeden veliký strašák. Ale znamená to, že pro Evropu už Erdogan není přijatelný partner. Přitom je to člen Severoatlantické aliance. Za takové situace by se nejvyšší politici, jejichž země jsou v atlantickém paktu, snad měli sejít a říct, jestli je únosné, aby NATO mělo takového člena. Státníci by o tom měli rozhodnout velice koncepčně, a toto zatím na naší scéně chybí a domnívám se, že je to strategické zpoždění v úsudku, které není možné jinak nazvat. Zpoždění ve strategickém úsudku a to je nutné zdůraznit a kritizovat,“ pokračuje Jan Petránek pro ParlamentníListy.cz.

Důležitá schůzka Putina a Erdogana

Přitom, jak dále Petránek připomíná, se Erdogan chystá do ruského Petrohradu na setkání s Vladimirem Putinem. „Ruský prezident bude hrát velice jemnou hru, kdy naprosto nebude souhlasit s Erdoganem, pokud jde třeba o trest smrti, to je nepřijatelné. Jenže Putinovi v téhle situaci stačí, aby k této otázce mlčel a jednal hlavně o tureckých okurkách, rajčatech a plážích, na které můžou přijet ruští turisté,“ myslí si.

„Erdoganova pozice ve spojení s Putinem může pomoct posílit ruskou pozici v jednáních o Ukrajině, což se zatím drží pod pokličkou, protože Západ není ochoten tlačit na Ukrajinu, aby se v minských dohodách vůbec pokročilo,“ tvrdí světaznalý novinář.

Zajímavé bude také sledovat, nakolik může sbližování Turecka s Ruskem promíchat karty ve věci Sýrie. „V téhle věci bude podle mě Putin především v telefonickém styku s Hollandem a možná i s Merkelovou a také Obamou, protože hlavně s Amerikou bude chtít Putin řešit, jak to v Sýrii bude. Nezapomeňte na tajnou americko-ruskou dohodu, kdy se štěpí rusko-americké zájmy podle řeky Eufrat, který teče těsně pod Rakkou. Od Eufratu a města Rakka na západ je to ruská zóna a od Eufratu a Rakky na východ je to americká zóna. To je nejdůležitější. A jediné, čeho by mohl Erdogan dosáhnout, je, aby Rusové nepodporovali Kurdy, kterým jde o Mosul. To je taková trojúhelníková situace, je ostrá na všechny strany a velice jemně tady jednají americký ministr zahraničí Kerry i jeho ruský protějšek Lavrov,“ připomíná Jan Petránek.