Michal Šmarda vzdal svoji kandidaturu na post ministra kultury. Nově navrženým je Lubomír Zaorálek. Jak se díváte na celou situaci?

Jmenování ministra a jeho návrh má většinou v rukách příslušný předseda strany a premiér. V tomto případě jsou to dva lidé. Takže když se zřejmě sociální demokraté, nebo spíše předseda Jan Hamáček, ocitli v kleštích, ze kterých se těžko vystupuje, protože preference nejsou tak významné, a zcela jistě přemýšlejí o tom, že v těch vládních funkcích získá větší známost a možnost mít lepší volební výsledek, pak holt museli Šmardu obětovat. Protože ten, kdo by měl případně podat ústavní žalobu, je pochopitelně premiér, a to by mu nevyšlo.

Byl by Zaorálek dobrým ministrem kultury?

Nedokážu říci. Zcela jistě má velkou výhodu v tom, že zná vládní agendu, a protože nastupuje do rozjetého vlaku, tak jmenovat člověka, který má vládní zkušenost a ví, o co jde, je samozřejmě jednodušší.

Prezident Miloš Zeman uspěl ve svém postoji, že Šmardu jmenovat nebude, a ČSSD musela navrhnout nového kandidáta. Může se to stát v české politice obvyklé?

Určitě to tak obvyklé nebude. To je právě ona pozice současného premiéra, který je trestně stíhán. Všichni asi vědí, že celé obvinění před volbami kritizuji, protože se jedná o vstup policie do politiky. Nicméně je tím zcela jistě premiér velmi oslaben a myslím si, že by jeho kroky vůči prezidentovi byly zcela jiné, než jsou nyní. Jde o velmi nepříjemné postavení a já bych v kůži premiéra být nechtěl. Je to velmi těžká pozice, kterou policejní vyšetřování a průtahy jenom ztěžují.

Prezident by si to nemohl dovolit, kdyby premiér nebyl takto oslaben. Jsem přesvědčen, že kdyby za sebou Andrej Babiš neměl vyšetřování a nebyl v ohromném tlaku, v němž je, tak by si takové chování možná prezident ani nedovolil. A pokud by si ho dovolil, tak by premiér měl nástroje, jak si vynutit – řekněme – svoji vůli při jmenování ministra.

Rozumím, ale jde mi o kritiku směrem k Miloši Zemanovi s tím, že odmítá dodržovat ústavu, ale také o zavádění nebezpečného precedentu, který by se mohl stát zvykem, a premiér ztratí absolutní vliv na sestavování vlády. Jak se na to díváte?

Tohle je výrok akademický, ale pravdivý. Ano, je to tak, že smyslem ústavy dnes je, že odpovědnost za vládu má premiér, to znamená lidé, které navrhuje. Prezident by měl zasáhnout pouze, řekněme, ve výjimečných a vážných případech, mluvit s těmi lidmi, ale tu hlavní odpovědnost má, ano, premiér. A pokud by prezident chtěl svým konáním dosáhnout něčeho jiného, pak si myslím, že bychom museli pozměnit ústavu. To znamená, že by tam byly významně vyšší prezidentské pravomoci, které by potom mohly jít do napodobeniny francouzské či ruské politiky...

Objevují se dohady, že Miloš Zeman dělá tohle všechno účelně, aby donutil ČSSD opustit vládní koalici. Je to možné?

Je to spekulace. Faktem je, že tohle je disciplína, kterou prezident ovládá. Jak se ukázalo, většinou nějaký čin sleduje a nějak postupuje. To znamená, že jeho konání není ad hoc, ale něco tím sleduje. Ale skutečně nevím co.

Jak by se podle vás ČSSD měla zachovat, když není respektován její kandidát na ministra?

Myslím, že v politickém světě nefunguje činit náhlé kroky, jako odchod z vlády a podobně. Měla by s prezidentem jednat a přesvědčovat ho s premiérem o tom, že způsob, který volí, není už teď správný.