Ne pokaždé je to zákonitě nepříjemné. Náhodně posbíranými i dobře placenými lidskými zdroji se mi jeví některé bezbarvé tváře vládní strany Věci veřejné (VV). Dohromady dané (nakřivo stojícím) Centrálním mozkem lidstva Vítem Bártou (CML-VB), popřípadě někdejším vězeňským psychologem a následně personalistou bezpečnostní agentury ABL. Aktuálně prý nejlepším ministrem školství po roce 1989.

Kdo byl svého času ochoten se učit, třeba nafotit lechtivý předvolební kalendář, dostal snadno protihodnotu v podobě místa na kandidátce politické akciovky na doručitele. Odbornost nebyla podstatná, klíčovou naopak loajalita. Jenže spoléhat, že každý se nechá zkorumpovat, je samo o sobě primitivismem.

Ztělesněním osobitě motivované, nemorální vzpoury se stala „blonďatá bestie“, mladá poslankyně Kateřina Kočí. V záchvatu kariéristického velikášství si „střihla“ pokus o vnitrostranický puč, aby následně udala svého chlebodárce, CML-VB, veřejné bezpečnosti. Pardon, policii.

Pro pravděpodobné úplatkářství se proto zodpovídá svého času div ne ministr vnitra, teď „toliko“ předseda poslaneckého klubu Bárta. Ale žádný strach, jeho „Věci výdělečné“ umějí směňovat z ručky do ručky.

Zatím naposledy šlo o změnu postoje k plánu předat nemovité majetky a vyplácet vysoké renty církvím či náboženským společnostem. Na Slovensku podobnou záležitost řešil už levicový národovec Vladimír Mečiar, zde se nějaké rozuzlení problému pořád oddaluje. Stávající přístup je však krajně sporný, zejména v těžké hospodářské situaci.I když nelze popřít, že by se skrze něj některým obcím usnadnil dosud majetkovými spory brzděný rozvoj.   

Podstatnější je teď však průběh trojkoaličního sporu. Byl standardní. Bártovci po tisící hrozili kolegům z ODS a TOP 09 odchodem z vlády, smlouvali – a nakonec se samozřejmě domluvili. Asi se tím nejspíš znovu před voličem shodili (dnes mají kolem tří procent podpory), ale jejich vedení může být, myslím, klidné. Ruce si nejspíš umylo ve svěcené vodě.