O co přichází Česká republika úmrtím předsedy Senátu a občanského demokrata Jaroslava Kubery?

Přichází o politika, který se dokázal udržet v politice – ať už komunální nebo celostátní – celých třicet let, aniž za ním zůstala nějaká aféra, kauza nebo skandál. Navíc přichází o politika, který se vypracoval skoro učebnicově od píky – od komunální politiky, kdy byl tajemníkem teplické radnice, pak teplickým starostou a primátorem, až do funkce předsedy Senátu, což je vzorová politická kariéra, kterou mohou Kuberovi jeho kolegové jen závidět.

Přichází o něco Česká republika z pohledu jeho politických názorů?

U Kubery bylo zajímavé, že nikdy nepojímal politické diskuse konfrontačně. Nikdy neviděl v člověku na druhém konci stolu nepřítele, ale viděl v něm někoho, s kým si chce vyměnit své názory, přesvědčit ho o své pravdě, případně si něco vzít od druhé strany. Navíc dokázal i při těch vrcholných politických jednáních s humorem a nadhledem odlehčit i mnohá velmi vážná témata.

Druhá věc je, že s ním člověk ne vždy musel souhlasit, protože často dokázal v několika málo větách pokrýt několik témat, několik pravd, polopravd i nepravd. Ale to už k politice patří. Jen je možná smůla, že na jednu takovou nepravdu bohužel Jaroslav Kubera doplatil životem, když se nás snažil přesvědčovat, že lze vyžít jen z cigaret a kávy.

Nedávno se také nechal slyšet, že si ordinuje polovinu prášků z těch, které mu lékař předepsal.

Ano. Prohlašoval, že nejí a jeho jídlo je cigareta a kafe. Zdá se, že jeho tělo na to mělo jiný názor.

Po jeho smrti se sešla dlouhá řada úctyhodných komentářů, vzpomínek a pochvalných zpráv, a to nejen od kolegů, ale i od politických oponentů. Šéf ČSSD Jan Hamáček začal slovy: „Skoro nikdy jsem s ním nesouhlasil…,“ a pak pokračoval velmi pozitivně. Byl to tedy Kuberův humor a přímost v jednání, čím si respekt získal?

Ano, Jaroslav Kubera působil přímě, nezáludně a dokázal se chovat přátelsky i ke svým názorovým oponentům. Ti, kdo mají srdce na svém místě, ho museli přirozeně ocenit.

Čím to je, že si důvěru udržel celých třicet let u voličů?

Jednu věc jsem už zmínil – nikdy se do ničeho skandálního nenamočil, což není v české politice bohužel úplně pravidlem. Dále mohli lidé ocenit jeho pracovitost a učenlivost. Ta pracovitost je viditelná nejvíce na Teplicích, které se rozvinuly v moderní a úspěšné město za dlouhá léta, co stál Kubera v jeho čele. Tepličané vědí a sami říkají, že byl člověkem, který nesnášel byrokracii, řešil věci pokud možno rychle, napřímo, bez nějakých vytáček.

Jako předseda Senátu zmínil i v posledních dnech života, jak jej nová role zaskočila a co nového se v ní dozvídá o domácí, ale především o zahraniční politice, o diplomacii, a jak ho to velmi baví. Nasávat nové poznatky a zpracovávat, prostě byl homo politicus. Člověk, který věděl, že pokud chce být v politice, tak se nějakým způsobem musí rozvíjet a nesmí ustrnout.