Česko začalo EU předsedat 1. července, štafetu převzalo od Francie. Má pravdu premiér, když říká, že přebíráme předsednictví v době, která patří k nejtěžším za několik posledních desetiletí?

Nejsem si jistý, zda pan předseda vlády nepřeceňuje svoje subjektivní hodnocení doby, „kterou žijeme“. Asi by mu to nemuseli věřit nejen pánové Nečas a Topolánek, ale dokonce ani třeba Vladimír Špidla nebo Miloš Zeman, kteří předsedali českým vládám v letech bombardování Bělehradu nebo Iráku, útoku na  „dvojčata v New Yorku“, po kterých všichni tvrdili, že svět už nikdy nebude takový jako „předtím“. Když mluví jako historik „o několika desetiletích“, snad by si mohl vzpomenout alespoň na všechny ty války, které se vedly proti „darebným státům“ ve jménu demokracie a lidských práv a ve kterých nám v nich měli k slavným vítězstvím „dopomáhat Bůh a američtí prezidenti“. Doba, ve které budeme jen šest měsíců „předsedat EU“, což je událost spíše ornamentální než fakticky významná, je, samozřejmě jako vždy, těžká, ale nejen pro nás, ale i pro všechny, kteří ji prožívají s námi. V případě České republiky k tomu přispívají nejen problémy globální, ale i ty na naší domácí zahrádce. A skoro se mi zdá, že právě ty nechce pan předseda vlády vidět na plně osvětlené scéně.

Dorazila do české politiky s Fialovou vládou změna, která byla slibována? Mohla se vláda navzdory extrémně obtížné situaci projevit lépe?