Gentlemanské gesto v politice, kdy kandidát po posouzení svých reálných šancí vzdá svou cestu ve prospěch silnějšího, názorově blízkého soupeře, aby zbytečně netříštil hlasy, je typické například během prezidentských primárek v USA. V srdci Evropy ale svědky něčeho podobného asi nebudeme. Minimálně na pravé části politického spektra, kde se to lidmi toužícími po funkci na Pražském hradě jen hemží. Těžit z toho bude pravděpodobně Miloš Zeman, který v průzkumech dotahuje na expremiéra Jana Fischera.

Proč ale vyloženě slabí kandidáti své úsilí nevzdají, aby zbytečně netříštili pravicové hlasy? Podle politologa Rudolfa Kučery k tomu nedostanou povolení shora. "Vzájemná podpora během prezidentské volby v Česku? To asi nebude moc fungovat. Každý z kandidátů má svého sponzora. Sponzor jim dá miliony a očekává od nich, že za jeho peníze budou bojovat naplno. Oni totiž nejsou úplně svobodní. Ten někdo, kdo jim platí kampaň, od nich očekává určité chování po volbách a do toho investuje své peníze," vysvětluje pro ParlamentníListy.cz budoucí lítý boj každého s každým Kučera. Podpora jiného kandidáta po zvážení svých mizerných šancí by tak byla podle něj nedobrovolnou finanční podporou konkurenční lobbistické skupiny. A to investor nedovolí.

Prezident je dobrá investice

Nasazení člověka, který bude mít v prezidentské volbě úspěch, je totiž podle zkušeného politologa docela dobrou investicí. Prezidentský úřad totiž nelze vnímat jen z pohledu Ústavy, podle níž jde o funkci víceméně formální i přesto, že se Václav Klaus snažil přesvědčit českou veřejnost během uplynulých let o opaku.