Václav Klaus se v těchto dnech polským čtenářům odhalil jako přinejmenším rozporuplná osobnost. V rozhovoru pro polský týdeník Do Rzeczi se totiž obul do ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Ušetřen nezůstal ani jeho předchůdce v prezidentském postu Václav Havel.

„Václav Havel (a jeho specifická ideologie, pro kterou nemám lepší název než havlismus) byl absolutně jiný svět. Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu. Bylo to extrémní levičáctví... Byl to také výbojný zahraničně-politický intervencionismus (a humanitární bombardování) místo respektu ke kterékoli zemi světa,“ uvedl Klaus pro Do Rzeczi.

Na konto Karla Schwarzenberga pak prezident řekl: „Zpochybnění Benešových dekretů v prezidentské kampani jedním z kandidátů považuji za skandální a ničím neomluvitelné. Jasně tím demonstroval, že není autentickým Čechem.“

Po Klausově vyjádření se ale okamžitě rozjel mediální humbuk. Třeba předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů Petr Gazdík řekl, že Klaus by se spíše měl soustředit na to, aby vysvětlil amnestii, neboť pořád čelí podezření z toho, že amnestie byla ušitá na míru a má korupční podtext. Kritikou vůči prezidentovi nešetřil ani exministr obrany Alexandr Vondra (ODS), či další politici a zastánci Havla.

Proč to ale vše Klaus říkal, to se snažili rozebrat politologové Lukáš Jelínek z Masarykovy dělnické akademie a Zdeněk Zbořil.