MOHOU BARBAŘI ZACHRÁNIT CIVILIZACI?

Západní „aliance ke všemu ochotných“, USA, Velká Británie a Francie, vyslala na syrské území přes sto raket, a to v odplatě na cosi, co i moderátor české televize nazval „údajným chemickým útokem“.

Důkazně je situace podobně pofidérní, jako v kauze Skripalových, od jejíhož fiaska asi má tato teatrální avantýra odvést pozornost. Naštěstí měla za následky škody pouze materiální, nikoliv lidské.

POCHYBNOSTI Z TERÉNU

Nikdo neví, jestli se letos 7. dubna v Dúmá vůbec něco stalo, a když ano, co to bylo. Dokonce i server novinky.cz přinesl informaci, že syrská armáda objevila ve Východní Ghútě protivládními teroristy opuštěnou chemickou laboratoř, vybavenou technologicky i materiálně vším potřebným pro výrobu chemických zbraní. V laboratoři byl údajně nalezen i chlór, který tam měl být použit.

Situaci v Dúmá zkoumali ruští vojáci s negativním výsledkem. Někteří hybridní bojovníci se však snaží umanutě kontrovat dosti slabomyslným tvrzením, že ruští vojáci se bezpochyby snaží odstranit stopy po použití chemické zbraně syrskou vládou. O ruských vojácích nemusíme mít podřadné mínění, ale z tohoto vyjádření protiruských propagandistů nepřímo vyplývá, že ruským vojákům přisuzují schopnost činit zázraky, protože jinak by se všechny stopy po použité chemické látce odstranit nedaly.

Nadto experti OPCW byli již v Libanonu, s tím, že syrské úřady jim dají víza bez prodlení na hranicích, aby mohli dojet do Dúmá a kvalifikovaně vyšetřit místo údajného útoku. Místo toho je „koalice všeho schopných“ předešla s raketovým útokem, který lživě odůvodnila tím, že expertům OPCW bylo prý znemožněno vstoupit do Sýrie.

DŮVODNÉ POCHYBNOSTI O INTELIGENCI

Pokud jde o časté tvrzení některých politiků, že si chemický útok nedovedou vysvětlit jinak, než ho připsat na vrub Asadova režimu, musíme připomenout dosti zásadní věc.

V květnu 2014 byla zveřejněna (ČTK, Reuters, ct24.cz) stížnost Sigrid Kaagové, vedoucí mise Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), která dohlížela na proces likvidace syrských chemických zbraní, zahájený v září 2013. Stížnost se týkala faktu, že syrská vláda nedodržela další posunutý termín pro ukončení odvozu chemických zbraní ze syrského území. Nejzajímavější na tom byl důvod zdržení: onen zbytek syrských chemických zbraní se totiž nacházel v oblasti, obsazené protivládními silami a syrské orgány nebyly podle Kaagové schopny sjednat příměří. Takže osm procent zásob chemických zbraní, které Sýrie ohlásila a které měly být zlikvidovány, byly tehdy prokazatelně v držení protivládních sil.

V srpnu 2015 technický sekretariát OPCW potvrdil ukončení procesu likvidace syrských chemických zbraní, které byly za účasti mezinárodního společenství zlikvidovány mimo syrské území, přestože se celý proces zpozdil kvůli četným obtížím bezpečnostního, logistického i politického charakteru.

Avšak již v září 2015 napsaly Lidové noviny, že „islamisté zaútočili yperitem“, který ukořistil ze skladů syrských vládních sil. S odvoláním na americké vládní zdroje to uvedla BBC, která o jednom z údajných čtyř incidentů získala důkazy. O použití yperitu Islámským státem proti kurdským bojovníkům psal také The Wall Street Journal, což potvrdilo i německé ministerstvo obrany, které Kurdům pomáhalo s výcvikem. Ačkoliv se objevily spekulace, že by mohlo jít o bojový plyn, pocházející z Američany neobjevených skladů bývalého iráckého diktátora Saddáma Husajna, nejmenovaní činitelé americké vlády uvedli, že Islámský stát si yperit nejspíš vyrobil sám.

Takže jestli si ani po této rekapitulaci nebudou umět politici „vysvětlit věci jinak“, než protiasadovsky, můžeme jim doporučit, aby zanechali marného úsilí, nás netrápili a sobě dopřáli kvalifikované péče.

PROPAGANDA MÍSTO ANALÝZY

České ministerstvo zahraničních věcí „ostře odsoudilo barbarský útok proti civilnímu obyvatelstvu v Dúmá a vyzvalo k jeho okamžitému a nezávislému vyšetření,“ což je v pořádku. Okamžitě však zlehčilo své slova na pavlačovou úroveň, když bez důkladného a nezávislého vyšetření, po němž volalo, dodalo, že pokládá „vojenský zásah USA a spojenců jako jasný vzkaz komukoli, kdo by chtěl v chemických útocích v Sýrii pokračovat“. Útokem na Sýrii je tedy dán „jasný vzkaz komukoliv“? Důvodně se obávám, že české ministerstvo zahraničí nahradilo diplomatickou gracióznost a respekt k civilizační zásadě řešení sporů třetí stranou heslem pouličních gangů „osoč a udeř“.

Ministr Stropnický připustil, že zásah neměl mandát od Rady bezpečnosti (RB) OSN, avšak legitimitu útoku na Sýrii klopotně odvozuje od toho, že prý RB nebyla schopná přijmout žádné rozhodnutí, žádné usnesení k Sýrii už řadu měsíců, protože „jakákoliv usnesení jsou vetována Ruskem“, a že kdyby mezinárodní společenství čekalo se zásahem v Sýrii na mandát RB OSN, stalo by se pasivním svědkem až spolupachatelem chemických útoků.

Stropnický si zřejmě byl vědom toho, že nemá pod nohama ani pevnou půdu, ba ani tenký led, a nenaučí-li se chodit po vodě, bude zle. Proto preventivně varoval před tím, že se v nejbližší době může objevit dezinformační kampaň s cílem zpochybnit informace o chemickém útoku.

Doufejme, že nezpochybní fakta, která ho usvědčují z nehorázné lži. O zasedání RB OSN 10. dubna 2018 se v tiskovém výstupu SC/13288 dočteme, že Rusko sice vetovalo americký návrh rezoluce, poté však nebyly přijaty dva ruské návrhy rezoluce k témuž tématu!

Stropnický tedy deformuje výstupy ministerstva zahraničních věcí, placeného českými občany, aby byli informováni, a ne masírováni hybridní propagandou. Povinností ministerstva je zveřejnit důvody, které vedly RB k nepřijetí či vetování rezolucí, když už se jimi argumentuje.

V případě Ruska by totiž musel Stropnického rezort uvést, že veto použilo kvůli nesouhlasu s tím, že vyšetřování by mělo být podle návrhu Spojených států vedeno způsobem, který nedosahuje standardů, požadovaných konvencí o chemických zbraních. Ruský návrh byl naopak odmítnut proto, že navrhoval zavést přísné vyšetřování podle trestněprávních standardů.

Potom by si český občan mohl udělat obrázek sám, kdo požaduje solidní vyšetřování, a kdo by radši vyšetřoval jen tak zlehýnka, aby se to pak dalo propagandisticky ohnout.

Ministr zahraničí má velmi dobré důvody okamžitě odstoupit, protože vyjádření jeho rezortu je schizofrenní a on sám se přiznává, že koná nikoliv na základě faktů, ale podle toho, co se mu zdá, čemu pevně věří a co je „vysoce pravděpodobné“.

K reflexi jeho konání by mu možná pomohla ilustrace, protože v dnešní době mnozí lépe porozumí obrázkům než písmenkům. Vztah koalice všeho schopných k mezinárodnímu právu lze přirovnat k hypotetickému případu, kdy by byl Stropnický osočen, že je násilný deviant. Ti, co by jej osočili, by sice volali po náležitém vyšetření, ale pro případ, aby nebyli považováni za spolupachatele dalších případných Stropnického zločinů, by nečekali na soud a vykastrovali by ho ... až po nějaké době by se zjistilo, že vlastně Stropnický takto znám byl, ale z nějakých filmových rolí .... sorry, jako, Martine.

DOMÁCÍ TRAPASY

Premiér Babiš hraje tragikomickou roli. Jako nezkušený v zahraniční politice se zřejmě snaží nevyčnívat, zaujímá „nízký profil“, řadí se do houfu, nečůrá proti větru a dělá, co doba a mocní žádají, aby si uhájil energii a prostor pro dělání byznysu. Vzhledem k jeho osobní situaci by však pro něj bylo mnohem prozíravější, kdyby se důrazně projevil jako zastánce důsledně legálních postupů, kdy trest nepředchází řádnému soudu, což by posílilo jeho pozici a ukázalo jeho osobnost jako integrovanou.

V situaci, kdy americký prezident zveřejnil úmysl stáhnout americká vojska ze Sýrie, je odborníky všeobecně pokládána za vysoce nepravděpodobnou možnost, že by Bašar Asad použil chemické zbraně. Zde přichází komická etuda pirátského politika Mikuláše Peksy, který zřejmě ještě dočítá romány o pirátech, protože údajný Asadův motiv pro použití chemických zbraní popsal následovně: „Třeba jako odstrašující případ. Zhruba ze stejných důvodů, jako středověcí králové napichovali hlavy na kůly před hradbami. Prostě aby ukázal ‚hele, můžu vás zplynovat a nikdo s tím nic neudělá, třeste se přede mnou a poslouchejte mě‘.“

K tomu je dobré připomenout dojem z prezidenta Bašára Asada, který měl zkušený zpravodaj ČT Michal Kubal, když s ním v roce 2015 dělal v Damašku exkluzivní rozhovor. Otevřený, až milý, spíš zakřiknutý, nesmělý člověk. „Z mého osobního pohledu neodpovídá té nálepce brutálního krvavého diktátora. Kdybych si měl vybrat z charakteristik ,řezník z Damašku' a ,britský oční lékař', tak jednoznačně zvolím druhou možnost,“ prohlásil tehdy Kubal.

ZAHRANIČNÍ TRAPASY

Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Heather Nauertová tvrdí, že Spojené státy mají „důkazy a mnoho upřesňujících údajů“ o tom, že použití chemických zbraní v Dúmá jde na konto syrské vlády. Jsou však v režimu „přísně tajné“ a proto je nelze zveřejnit. Spojené státy však „vědí, že jen některé země, jako je Sýrie, mají přiměřené prostředky a tyto druhy zbraní,“ dodala. Zapomněla vypočítat, které „některé země“ to jsou, včetně protisyrských povstalců, podporovaných Spojenými státy.

I podle mluvčí Bílého domu Sarah Sandersová jsou USA „hluboce přesvědčeny“ o tom, kdo je odpovědný za útok v Dúmá. K tomu je dobře připomenout nedávný průzkum, kolik Američanů je „hluboce přesvědčeno“, že Země je placatá. Nebo něco o „hlubokém přesvědčení“ Spojených států, že Saddám Husajn měl v roce 2003 zbraně hromadného ničení, a jak to dopadlo.

Podle Sandersové je také součástí celého problému to, že Rusko nedokázalo syrskému režimu zabránit v tom, aby chemický útok provedl. To už není tvrzení absurdní, ale čistě hybridní!

To ale není všechno. Podle generála Kennetha McKenzie USA bombardovaly – prý s podporou RB OSN – mimo jiné bunkr, kde byly skladovány chemické zbraně!

Tak za prvé, generál lže, jako když tiskne. Žádnou podporu agresi proti Sýrii RB OSN nevyslovila! Jsem zvědav, jestli se na tuto a další prokázané lži ozvou naši hlídací psi manipulací .... Každopádně bude lež i to, že by v bombardovaném bunkru byly chemické zbraně, protože by nastala katastrofa.

GEOPOLITICKÉ SOUVISLOSTI A VÝHLEDY

Naprosto nelegitimní reakce Spojených států na údajný chemický útok ve vzdálené zemi, v níž  americké ozbrojené síly pobývají naprosto nelegálně, a jsou vlastně okupační, připomíná rok 1986. Tehdy Václav Havel, ikona současných válečných štváčů, vyjevil své tehdejší značně odlišné duševní rozpoložení, když v rámci své teze, že „politika, která se odchýlí morálky, je prostě špatná,“ odsoudil Reaganovo „odvetné“ bombardování Libye coby „podmíněný reflex fyziologicky reagujícího primitiva“!!

Ano, bombardování Sýrie na chvíli odvrátilo pozornost od podivného vývoje v kauze otce a dcery Skripalových, kterým je důsledně bráněno setkat se s médii, ani příbuzné k nim nechtějí pustit. Nezapomeňme na to. V této souvislosti se nabízí logická otázka: Čím USA překryjí agresi proti Sýrii?

Prezident Trump řekl pozoruhodnou věc, že prý Spojené státy nezničily všechny chemické zbraně v Sýrii! Proč ta nedůslednost? Nechávají si verbální záminku pro další agresivní kroky?  Avšak jestli vědí o dalších skladech chemických zbraní v Sýrii, a nezničily je, naplňují se obavy zatímního ministra zahraničí Stropnického! Spojené státy se stávají spolupachateli dalších chemických útoků v Sýrii!

Vypadá to, že do těch – Trumpovými slovy – krásných a chytrých amerických raket byla zřejmě vložena veškerá americká krása a chytrost. Je neštěstím pro celý svět, že teď bude muset svět jednat s tím, co Americe zbylo.

Trump se snaží dokázat, že je silný a protiruský, přitom však ví, že největšího nepřítele má doma. Spojené státy si tak řeší své vnitropolitické problémy na účet cizích zemí. Možná by bylo nejefektivnější, kdyby své skutečné nepřátele Trump vybombardoval doma.