Pane doktore, veřejnost se dozvěděla, že kancléřka Vohralíková končí na Hradě. To se stává. Neoficiálně však končí kvůli sporům s Petrem Kolářem a nahradil ji šéf Aspen Institutu. Je to na povytažení obočí?

Myslím, že se nejedná o nic neobvyklého. Prezidentská povolební euforie už má za sebou rok a všichni víme, že nemůže trvat celé období, jak si to možná někteří členové „vítězného“ volebního štábu představovali. Není to nic neobvyklého ani na Pražském hradu, ani v podhradí. Vyhrát volby je něco jiného než se zabývat každodenní agendou prezidentského úřadu, i když je třeba ocenit ty, kteří pomáhali, odměnit ty, kteří by ještě chtěli dále pomáhat. A postarat se o ty, kteří by si mohli myslet, že jsou zavrženi. Kdysi se tomu říkalo udělovat obročí a záleželo na moudrosti a obratnosti panovníka, jak tento někdy dost složitý problém vyřeší. Není to snadné, ale také to není nic neobvyklého. Dokonce ani tehdy, byla-li důvodem této, nemýlím-li se, už druhá malá rošáda a výměna dam v okolí krále.

A pokud by se opravdu jednalo o spor okolo „prověrky“ Petra Koláře, ani to by nás nemuselo nijak vzrušovat. Původně ruská slova prověrka, prověřovat, jsou odvozena ze slovního základu věřit, důvěřovat a mělo by se s jejich téměř pandemickým šířením šetřit. A hlavně jde o to, aby těm novým věřil pan prezident a aby mu důvěru k jeho spolupracovníkům nenařizoval někdo, kdo by měl raději mlčet.

Snad proto se odchod paní Vohralíkové dává do souvislosti s tím, že nový kancléř je zadobře s Aspen Institutem, a že bude typem jiného státního úředníka než bývali jeho předchůdci. Přemyslem Šamalem počínaje a Vratislavem Mynářem konče. Navíc, okolí československých a českých prezidentů bylo vždy pod kontrolou někoho odněkud. A tak se nemusíme obávat, že to bude tentokrát jinak. Hlavně že se ví, odkud přichází a kam se půjde poradit, když bude třeba.

Ústavní soud přijal vládní argumentaci, že vyšší valorizací důchodů by nastala hospodářská škoda. Přijímáte daný argument?

V zemi, kde se kupují armádě hračky, o jejich potřebě a účelnosti se uvažuje v třiceti až padesátiletých lhůtách, kdy se vychází ze stavu vojenského uvažování, které bude moci být už za deset let (a možná ještě dříve) zapomenuto, je trochu morbidní vysvětlovat dnešním důchodcům, že by mohli výběrem peněz ze státní kasy, do které celý život odevzdávali své peníze, a které stát, ať už se jmenoval jakkoli, dokázal prošustrovat, by mohla vzniknout hospodářská škoda. Navíc, když se vyplácejí důchody a zisky z majetků vyvážených do zahraničí v pravidelných vlnách. A neustále za standing ovations...