„Vypadá to, že na Slovensku může být zvolen člověk bez politického CV,“ reaguje na zvolení Zuzany Čaputové slovenskou prezidentkou politolog Zdeněk Zbořil. Vyhrála s 58,4 procenta hlasů. „Někteří tvrdí, že to může být každý, koho voliči považují za symbol změny, anebo jen možnosti oslabení vlivu Roberta Fica nebo strany SMER-SD. Žádná revoluce to tedy není, a až budeme znát analýzy elektorátu paní prezidentky Čaputové, asi uvidíme, že se téměř shoduje s elektorátem a jeho místopisem jako u Andreje Kisky. Dosavadní napjaté vztahy mezi prezidentem a vládou se asi příliš nezmění, jen místo duelu Kiska – Fico budeme sledovat diskuse a polemiky na úrovni Čaputová – Pellegrini. Přejme jim oběma, aby se jim splnil sen o ‚slušnějším Slovensku‘, ale také si nedělejme iluze o tom, že k tomu musí opravdu dojít,“ dodal.

Ve veřejném prostoru zaznívala v souvislosti s hlasováním na Slovensku srovnání Zuzany Čaputové s českým prezidentem. „Myslím, že ti vámi vzpomínaní ‚srovnávači‘ jsou trochu upřílišnění. S ohledem na životní a politické zkušenosti, rozdílné vzdělání a společenské aktivity, o tom, že je něco jiného být pro Západ a dělat ‚východní politiku‘, bychom se neměli ve svých hodnoceních unáhlit,“ uvedl politolog. Hlavně bychom neměli hledat rozdíly, které bychom si mohli vykládat, jako že ten nebo onen je lepší nebo horší. „Miloš Zeman se pohybuje v politice skoro třicet let, paní Čaputová jeden a půl roku. Český prezident má okolo sebe dlouhodobě vytvářený poradní tým a velké kontakty doma i v zahraničí, paní Zuzana v tomto ohledu pracuje zatím spíše jen s lidmi ve stínu. To se bude jistě rychle měnit, ale znamená to také, že dynamika její politiky může být zásadně odlišná od aktivit českého prezidenta,“ doplnil.

Známý komentátor Alexandr Mitrofanov zahájil svou sérii tweetů hned při uzavření volebních místností úderně: „Slováci volí Čaputovou, Češi volí Čapák.“ Pak se vysmál poraženému Maroši Šefčovičovi, který byl před druhým kolem na návštěvě u českého prezidenta Miloše Zemana: „Lánský puč známe. Stejně známé začínají být lánské polibky smrti,“ napsal. A pak se začal dovolávat Boha, i když v něj prý nevěří. Teď ale nejvyššího oslovil s dotazem, proč pořád zvýhodňuje Slováky. Během nedělního dopoledne reagoval politolog, někdejší poradce Václava Havla, Jiří Pehe. Ten z volby Zuzany Čaputové po Andreji Kiskovi odvodil vznik tradice zásadně odlišující někdejší federální partnery. „Slovensko volí do funkce prezidenta energické představitele občanské společnosti, ČR politicky vyšinuté matadory stranické politiky, kteří mají to nejlepší dávno za sebou,“ popsal. Obecně znělo, že lidé závidí Slovensku a že je vidět, že Slováci jsou větší eurooptimisté a větší demokraté než Češi.

„Pan Mitrofanov se vysmívá místopředsedovi Evropské komise Šefčovičovi trochu neslušně a neprávem. Tzv. lánský puč, jemuž dominovali rozhádaní sociální demokraté a uzavřelo ho salto mortale Milana Chovance, není podle mého názoru vhodným srovnáním. Je to trochu unáhlená ‚novinařina‘ a dovolil bych si tvrdit, že spíše oplývá city než ostrovtipem,“ komentuje Zbořil. Zajímavější je podle něj pokus o srovnání z pera Jiřího Peheho, ale i ten má svá bílá místa. „Pokud si bývalý poradce VH myslí, že Andrej Kiska byl energickým představitelem ‚graždanskovo obščestva‘, jak se o něm mluvilo po ruských revolucích v roce 1917, pak se trochu mýlí. Právě Kiskovy reakce ve dnech zjitření po vraždě novináře Kuciaka ukázaly, že mu k rozhodnosti velkého politika ještě něco chybí. Nemluvě už o Peheho ‚kolektivním obviňování Čechů‘, zřejmě jen etnických, nebo i těch s americkým pasem, které patří také spíše k těm unáhleným než chytrým,“ dodal.

Občanský aktivista Jakub Pitron měl na svém facebooku nápis s tímto textem: „Křesťanské Slovensko uvěřilo ve slušnost, ateistické Česko si rozumově zdůvodní, proč je dobré mít na Hradě prase.“ Zbořil k tomu dodává: „Snad si mohu dovolit ve svém věku nereagovat na hlupáka, který je navíc ještě těžkotonážní hulvát.“

Boj proti tomu, čemu tam říkají „mafie“, je možná beznadějnější

Komentátor Petr Kamberský upozornil na facebooku na sílu nebo spíš slabost slovenského prezidenta. „Vzpomínáte na tu radost po zvolení Andreje Kisky? No a moc to Slovensku nepomohlo, že. Mafie, místní i italská, si dělá v některých koutech země úplně, co chce. A to je ostatně důvod, proč většina národa nešla volit. A jen z toho zbytku si většina zvolila Zuzanu Čaputovou,“ uvedl Kamberský. „To je jiná, pan Kamberský se snaží staronovou situaci na Slovensku popsat, analyzovat a hodnotit. Jako jeden z mála rychlokomentátorů si všímá volební účasti, která tak vzrušovala v ČR po duelu Zeman – Drahoš, a také toho, že paní Čaputová bude mít proti sobě, nebo i vedle sebe, jiné zájmové skupiny a osoby než nějaké citově pozitivně zaujaté neziskovky,“ uvedl Zbořil. „Všímá si toho, že i na Slovensku se sice o demokracii a slušnosti hodně mluví a demonstruje, ale boj proti tomu, čemu tam říkají ‚mafie‘, je možná ještě mnohem beznadějnější než v ČR,“ dodal.

Otázkou také je, do jaké míry se establishment kolem bývalého premiéra Roberta Fica tak zdiskreditoval, že lidé raději volili úplně novou, do jisté doby velmi málo známou osobnost. „To je na velkou analýzu, kterou se nepodařilo slovenským politologům zatím vytvořit ani za úplatu. Většinou se o tom jen píše v různorodých politických komentářích, ve kterých lze najít mnoho zajímavých názorů, ale nemají vždy jednoznačnou vypovídací hodnotu. Jistě sehrálo roli morální opotřebení strany SMER-SD, obviňování vedení strany, předsedy vlády, ministra vnitra z nepřímého podílu na vraždě dvou mladých lidí. A také mediální ofenzíva proti celé vládě, dramatický konflikt mezi prezidentem a předsedou vlády, o jehož pozadí stále ještě mnoho nevíme,“ komentuje Zbořil. „Nezapomínejme také na otravu jedem politiky, což je veličina, která se špatně měří, protože je nahodilá a určovaná emocemi, ale může v některých situacích být katalyzátorem nejrůznějších změn. A ty se mohou zdát naléhavě potřebné, stejně jako za několik měsíců zavrženíhodné. Pro studenty politiky je ale zajímavé, že na Slovensku je to už druhý pokus zvolit si hlavou státu osobu, která se bude politice ‚učit za chodu‘. Ale jak víme i z jiných zemí, nemusí to být neúspěšné,“ dodal.

Občanské sdružení Via Iuris, kde Čaputová působila, podporovaly i nadace Open Society Foundation finančníka George Sorose a americké velvyslanectví na Slovensku. „Toho využívali odpůrci Čaputové a označovali ji za člověka ‚placeného zvenčí‘, který podporuje migraci a propaguje liberální cíle na úkor tradičních hodnot,“ připomíná iDNES.cz. „Myslím si, že jednoduché ‚vyhrožování Sorosem‘, ačkoli jeho kontext se může jevit podobně jako v Maďarsku, může zvyšovat hladinu adrenalinu, ale jako nástroj politické soutěže na Slovensku nepřinesl očekávaný vliv na celou společnost. A tam, kde to hrálo nějakou roli (Bratislava a západní Slovensko), to spíše odpuzovalo. Podobně jako odkazy na diabolizované ‚neziskovky‘, ačkoliv si neděláme iluze o penězovodech, které existují v celé střední a východní Evropě,“ uvedl politolog. „Dokonce to vypadá, že americká dichotomie z dovozu – liberální demokracie či liberalismus versus konzervativní hodnoty – nebyla použitelná jinde než v politologických seminářích nebo redakcích politických žurnálů. Byla to pro přímou volbu prezidenta příliš nedůležitá vyprávění, zatímco voliči chtěli jednoduchá hesla,“ dodal.