ČSSD se nepokrytě sbližuje s KSČM. Utvoří-li tyto dvě strany vládu (jakkoliv), k jakým levicovým opatřením až zajdou? Co zruší z reforem, jak vysoké sazby daně napálí, jak otočí kormidlem toku peněz státu, co udělají ve státních podnicích…? Co se zkrátka stane, pokud za rok a půl budou spolu vládnout?

Co je to „nepokrytě“? Znamená to „neskrývaně“ – tedy veřejně. To v době opoziční smlouvy dělala ČSSD s ODS. „Nepokrytě“ v české politické praxi znamená „účelově“, nikoliv programově. Záleží na výsledku voleb, s kým se sociální demokraté spojí. Hlubší propojení by ovšem vyžadovalo společnou vizi budoucnosti a hlavně, vzájemné porozumění vůdců. A o schopnosti vedení sociální demokracie povznést se nad osobní nelásky, předsudky a ctižádostivost svědčí například postoj k Miloši Zemanovi.

Co udělají, když se sociální demokraté a komunisté dohodnou na společném vládnutí? Pokusí se ochránit zbytky sociálního státu. Což je s prázdnou státní pokladnou téměř nemožné. Mají jen několik rezerv: radikální boj proti korupci, likvidaci daňových rájů a zdanění šedé i černé ekonomiky. Prostředí, které jim nabízí Evropská unie, zatím nakloněno radikální politice tohoto typu není. Takže – peníze nebudou…

Na druhou stranu, není pravděpodobnější, že ČSSD použije před volbami KSČM jako „užitečného idiota“, a pak se k ní otočí zády, například v koalici  ČSSD - lidovci - zelení - SPOZ, v jakékoliv kombinaci?

KSČM je „dospělá“ strana, takže jistě počítá i s variantou, že se o něco podobného vedení sociální demokracie pokusí. I takové jednání ovšem může KSČM využít v soutěži o levicové voliče.

Co se skrývá v hloubi členské základny KSČM? Je členstvo i díky svému věkovému průměru naladěno myslet moderně, levicově, reformně… Nebo uvízlo myšlením před rokem 1989?

V každé politické straně existují názorové proudy, v některých i organizované platformy či dokonce frakce. Samozřejmě že i v KSČM jsou různě naladění lidé. Skupiny, které by věřily v možnost návratu před rok 1989, jsou tam ale malé a bez velkého vlivu. Nostalgickou připomínkou je spíše urážlivé chování některých politických uskupení, která pěstují vulgární antikomunismus a šíření tupé nenávisti, které se stalo nevysloveným posláním veřejnoprávních médií, zvláště pak České televize. Nostalgie je daleko více obranným reflexem než politickým programem.

Specifickým jevem v KSČM není prosté stárnutí, ale příliv nových členů. Jak se polarizuje sociální svět, polarizuje se i politika – to znamená, že pluralismus dostává v krizi bipolární podobu. Přihlouplá veřejnoprávní propaganda komunistům navíc pomáhá. Do KSČM se hlásí mladí lidé a zdá se, že i tady, stejně jako v Číně, brzy začne výměna generací. Ta rozhodne o osudu KSČM.