Tento týden v rámci Sýrie řešíme hru „ty uličníku, cos to udělal, omluv se“. Nejprve Američané pomlátili stovku syrských vojáků a následně se omluvili, že prý nechtěli. Chtěli, nechtěli? Uváděla jste, že nakonec se k účasti přiznaly i další státy, aby to nebylo jen na USA. To může být přiznání viny... A jak v kontextu divadla jménem Rada bezpečnosti OSN chápat výkřik paní Powerové, že Asad páchá zvěrstev mnohem víc a neomlouvá se? Jde o znak stupňujícího se tlaku na Rusko, ve smyslu „zase takoví kamarádi nejsme“?
Chtěli, nechtěli? Nevím, proč by po pěti letech syrské války, do níž Barack Obama důsledně odmítal vstoupit přímo, zničehonic změnil názor a snažil se rozpoutat konflikt se syrským režimem, a tím pádem i s Ruskem, Íránem a tak dál. Podle mého – a hysterická reakce paní Powerové v Radě bezpečnosti OSN by tomu napovídala – se USA prostě nechaly nachytat svými „umírněnými“ teroristy. Nějaký jejich návodčí, který zcela jistě prošel kurzy CIA, nahlásil jakési parametry a americké letectvo zaútočilo. Fakt, že pozabíjeli stovku syrských vojáků, a nikoli bojovníků Daeše, je pro džihád vítězstvím. Podařilo se jim Ameriku, která se z pohledu džihádu „paktuje s Ruskem, a tím pádem i Asadem“, totálně zdiskreditovat a současně prokázali, že je Pentagon v Sýrii zcela „slepý“ a lze ho vést „za ručičku“. Pro „supervelmoc“ je to ostuda.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml