Jak se dívat s několikadenním odstupem na výsledky krajských voleb? Hnutí ANO vyhrálo v deseti krajích, zhruba v půlce z nich ale vládnout nebude. Je to „spiknutí nenávisti“, jak říká Andrej Babiš?

Je spíš spiknutá závist. Představte si, že jste, třeba jako ODS nebo lidovci, na politické scéně v podstatě permanentně od roku plus minus 1990.  Vytváříte na vládní úrovni opozice i koalice pořád dokola.  Lidovci tedy většinou spíš ty koalice… Víte, jak je to se zakázkami, kdo má na co vliv, jak se to celé dělá… a najednou přijde Babiš.  Podnikatel. Prozatím nedělal nic jiného než ti podnikatelé z ODS nebo od lidovců.   Teď založí stranu. Tedy… hnutí. A to vyletí jako raketa. Všechny dosavadní jistoty hochů, kteří spolu mluví,  jdou do háje.  A ve chvíli, kdy mají možnost vítěze, který je přece jejich společným nepřítelem, vyšťouchnout z první příčky, udělají to. Na krajích nejde přece o ideje. Na krajích šlo vždycky o peníze. O velké peníze, o nichž se rozhoduje.  „Sleduj peníze“, to je shrnutá podstata komunální politiky. 

Premiér mluví o tom, že „při té mediální masáži“ je volební výsledek ANO vlastně zázrak. 

No to má pravdu.

Na druhou stranu, nezačíná se ukazovat, jak míní někteří, že s voličskou podporou narazil na strop, nemá kde brát hlasy a pravicové volební koalice z některých krajů naznačují možný vývoj ve sněmovních volbách?

S mediální masáží určitě pravdu má. Bohužel, novináři zcela manipulují.  Stejně jako dříve manipulovali proti sociální demokracii. Demokracie je, když zvolí toho, koho chceme „my“, samozvaná elita. To není jen rys Česka. Lid si ale myslí pořád něco jiného. Samozřejmě je otázka, jak budou vypadat sněmovní volby po koronaviru, jaký vliv budou mít všichni ti „obránci demokracie“, kterým vadí epidemiologická opatření, přičemž zatajují, že tato opatření jsou všude, a to mnohem a mnohde drakoničtější. Jestliže voliči dali hlasy už i fialové ODS, ANO si musí získat nové voliče. To nebude snadné. A taky si musí vypěstovat nějakou novou koaliční stranu, protože tu, se kterou vládne nyní, prakticky kanibalizovalo. A ona se nechala. 

Mimochodem ta tvrdost vůči partnerům a podporovatelům se Babišovi vymstila. Soutěživost by měla někdy ustoupit předvídavosti. Nyní má dvě různé sociální demokracie: Hamáčkovu pragmaticky spolupracující, ale už váhající či dokonce zuby zatínající. Pak Netolickou, houfující mu stávající i budoucí opozici. Stejně tak má komunisty Filipovy poražené těsně před sjezdem voliči, kteří se nedobelhali k urnám, a komunisty v nesmiřitelné třídní opozici, kteří čekají na svou příležitost. Pak mu zůstali protivníci daleko mocnější a bohatší, které nestihl v tom vládním frmolu připravit o jejich moc – jsou to všichni doposud přeživší miliardáři, kteří si také koupili média. Konkurenční.

Nevzpamatuje-li se ČSSD a KSČM z volebního výprasku, nemusí mít Andrej Babiš s kým sestavovat vládu. Rok do sněmovních voleb není zas tak dlouhá doba. Udělali někde sociální demokraté a komunisté chybu? Kde hledat příčiny jejich debaklu?

Sociální demokraté a  komunisté jsou programovou, ideologickou levicí devatenáctého a první půle dvacátého století.  Jako by stále žili v době průmyslové revoluce.  Jejich recepty řešily postupnou monopolizaci národního kapitálu, ne decentralizované rozprostírání kapitálu v dnešní době. Jsou to strany tripartity. Jsou to strany pro zaměstnance. Jsou to strany pro odboráře. Komunisté vymírají. Chcete se o svůj vlastní majetek podělit s potřebnými? Ne? Sžírá vás třídní nenávist k těm, co něco mají? Pokud ne, nemají vám komunisté co nabídnout. Nemají co nabídnout zejména mladé generaci, která nemá důvod si vážit automatické pračky, teplé vody v koupelně, plynového sporáku či ústředního topení. A už vůbec nerozumí, jaký problém bylo zasíťovat všechny obce v celé republice či co práce daly stavby přehrad vltavské kaskády. Tůně pro čolky velkou vodu nezastaví. Pokud ovšem někdy vstoupíte do sídla KSČM, vstoupíte do stroje času, který vás odnese o sto let zpět. Stejné fráze, stejná estetika.   

Sociální demokraté ve chvíli, kdy jim začali odcházet voliči, zpanikařili a Bohuslav Sobotka pád urychlil. Místo toho, aby začali debatovat s různými názorovými proudy uprostřed strany, nechali si Sobotkovou klakou dehonestovat a vyštvávat své názorové odpůrce – kolotoč kolem Lánského puče byl předznamenáním pádu. Vzniklo několik sociálních demokracií: Starostové nejsou nic jiného než komunální mix sociální a křesťanské demokracie. Vznikli Piráti jako volba mladých urban intelectuals, hráčů počítačových her a vyznavačů kultury techno, které nechal kdysi Paroubek zmlátit policajty na louce u Mlýnce. To všechno jsou zmařené hlasy.  Nedávno odešel z ČSSD ústecký poslanec Jaroslav Foldyna – vstoupil do SPD. Ústecká SPD získala 9 %, sociální demokraie 3 %. Kdyby Sobotka nebyl ješitný a hysterický, mohla dnes sociální demokracie vypadat jinak.  Možná by se za něj nepořádaly demonstrace, které organizovala Kalouskova TOPka.  V hysterii se Sobotka rozhodl, že chce oslovit mladé zelené, městské liberály a vykrást je Pirátům. Což byl nesmysl už ve chvíli, kdy to řekl. Stačí vedle sebe postavit Sobotku a Bartoše. A srovnat drajv obou těch stran.  Jak mohl dopustit předseda ČSSD, aby v partaji byla  křesťanská platforma, aktivně lobbující za církevní restituce?  Všechny tyhle nesmysly jen ukazovaly na neschopnost  vnitřní debaty a výměny idejí, na neschopnost strategie „kam dál“ v postfaktické, postkapitalistické době 4.0.