Americký prezident Donald J. Trump chce odstoupit od smlouvy INF, která reguluje raketový arzenál Spojených států a Ruska. Je to vážný problém? Do jaké míry jsou tyto rakety nátlakovým prostředkem, jak moc jde o reálného „strašáka“?

Já myslím, že to je vážný problém. Ta smlouva poměrně zásadně snížila napětí, protože ty rakety středního doletu jsou zbraně, u nichž je varovací doba poměrně krátká. To samozřejmě také znemožňuje jakékoli vysvětlení či reakci, kdyby došlo k nějakému omylu. Je to něco jiného než mezikontinentální rakety, které jsou samozřejmě podstatně ničivější, ale jsou také umístěny velmi daleko od území Ruska a Spojených států. Napětí také zvyšuje přítomnost raket Iskander v Kaliningradu.

Ikonická smlouva INF, podepsaná Reaganem a Gorbačovem, vydržela světu 30 let. Po jejím podpisu se zničilo do začátku 90. let několik tisíc raket. Lze říci, že tato smlouva pomohla zastavit závody ve zbrojení, případně že přinesla světu mír?

To není poprvé, kdy se tlačilo na amerického prezidenta, aby tuto smlouvu vypověděl. Mluvil o tom už Barack Obama, ale na nátlak evropských spojenců tu smlouvu nevypověděl. Krátce řečeno, pokud ta smlouva skutečně vezme za své a Američané i Rusové začnou znovu vyrábět tento typ raket, tak se samozřejmě nebývale zvýší napětí v Evropě, o tom není pochyb.

Ruský prezident Vladimir Putin se již v roce 2007 vyjádřil ve smyslu, že smlouva INF již nadále neslouží ruským zájmům. Je možné, že Rusko reálně od tohoto momentu změnilo svůj přístup ke smlouvě?

Těmito raketami si Rusko může kompenzovat jistý nedostatek adekvátní konvenční síly. To znamená, že může tyto rakety budovat a nemusí navyšovat počty pozemních sil, které koneckonců v tom strategickém poměru sil mezi NATO a Ruskem vyznívají ve značný neprospěch Ruska. Takže tyto prostředky, obzvláště pokud je Rusové mohou umístit do Kaliningradu, by zvyšovaly sílu, a to i útočnou, armády Ruské federace. Co tím přesně tehdy Putin myslel, to nevím a také nevím, zda následovalo další budování těchto raket.

Faktem je, že k tomuto postoji došlo v době, kdy Putin přestal ustupovat plánům NATO na další rozšiřování, což za Borise Jelcina probíhalo celkem bez problémů. Putin se tímto krokem snažil vybalancovat přibližování se NATO směrem k hranicím Ruska. Do jaké míry a kolik těch zbraní Rusko vyrobilo, to už samozřejmě můžeme těžko odhadnout. Ta smlouva kryje jen Rusko a USA, ale jsou i jiné země, které ve svém arzenálu mají rakety středního doletu, ať je to Izrael, Írán, nebo třeba Čína. Ty v tomto rámci nejsou vůbec obsaženy. Samozřejmě, v roce 1987 byla jiná situace a to hlavní se odehrávalo mezi USA a Sovětským svazem. Dnes je vše ale jinak, aktérů, kteří těmito střelami schopnými nést i jaderné zbraně disponují, je mnoho. To mění situaci. Zda se podaří uzavřít smlouvu, která by zahrnovala všechny možné aktéry vlastnící tyto prostředky, si nejsem v této chvíli jist. Určitě by to nebyla otázka jednoho roku.

Jak by měla Evropa na Trumpovo odstoupení od smlouvy reagovat? Jsme de facto ve studené válce s Ruskem?

Neřekl bych, že jsme úplně ve studené válce, ale nejsme v žádném vřelém objetí. Jestli se Západ rozhodne udělat to samé, co udělal vůči Baracku Obamovi, kdy se jim podařilo amerického prezidenta přesvědčit, aby od smlouvy neodstupoval, neumím v této situaci, kdy se vztahy podstatně více vyhrocují, vůbec odhadnout. Ona také Evropa sice neodstoupila od té smlouvy s Íránem a dodržuje ji, ale do jaké míry bude hrát nějakou aktivní roli a zda ta role se promění v to, že by Donald Trump od svého úmyslu odstoupil, to v tuto chvíli nevím a ani si nejsem úplně jistý, že toho bude schopna. Zvláště poté, jak přispívá do NATO a jak pečuje o své ozbrojené síly, které by měly být příspěvkem a nikoli tím, co vidíme například u Bundeswehru.

Měla by Evropa začít investovat do závodů ve zbrojení, uvalit na Rusko embarga?

Nechtěl bych to stavět tak, že by mělo začít nové kolo zbrojení. Domnívám se, že zbraní je setsakra hodně a jejich úroveň je veliká. Řešit to navyšováním počtu zbraní není cesta. Na druhou stranu vidíte, že není cesta se dohodnout na nějaké společné zahraniční a bezpečnostní politice na úrovni EU. Ano, něco máme na papíře, ale v praxi to v žádném případě nefunguje. Není ani stejný názor na to, jak s Ruskem dál, jestli sankce prohlubovat, nebo je zrušit. V tom je Západ nejednotný, neboť jeho ekonomické zájmy k Rusku jsou rozdílné.

Jinak se na věc dívá Pobaltí a Polsko a jinak se na to dívá Španělsko, Itálie a další země. V tuto chvíli nevidím možnost se dohodnout na něčem společném a zároveň smysluplném. Myslím si, že ideální by byl návrat k nějaké politice dohody, kdy spolu budeme mluvit a jednat a snažit se potíže, které nás rozdělují, odstraňovat, nikoli prohlubovat. Ani si nejsem jist, že pro nějaké závody ve zbrojení je v Evropě nálada. Podívejte se, jakým způsobem své ozbrojené síly, Bundeswehr, zanedbalo Německo, největší členská země EU. Německo ani není ochotno platit, jasně prohlašuje, že žádná dvě procenta HDP dávat nebude.

Odchází nám z EU Velká Británie, řekněme, že jde o jednu ze zemí, která má skutečně schopnou armádu, vlastní jaderné zbraně, reaguje na zahraniční problémy. To oslabuje Evropu jako takovou. Nejsem si jist, že situace je nakloněna tomu, aby Evropa dosáhla nějaké společné bezpečnostní a obranné politiky. Osobně jsem ale přesvědčen, že nejlepší je vyjednávat, neprohlubovat příkopy, nevracet se ke studené válce.

Rusové tvrdí, že Američané vyvíjejí protiraketový systém v Rumunsku a v Polsku a že tyto protiraketové střely mohou být v rámci toho systému okamžitě zaměněny za střely středního doletu. Má taková argumentace Ruska smysl? Mají Američané tyto kapacity?

Nevím úplně přesně, co ten systém AEGIS umí a zda je možné jej přestavět na útočnou střelu krátkého či středního doletu. Je to nejspíše námitka ne úplně bez opodstatnění, ale že by ten systém byl budován jako útočný, o tom nevím. Dnes lze ale argumentovat čímkoliv, protože když se ta střela odpálí, tak v konečném důsledku je pro ten samotný odpal jedno, zda to bylo v rámci obranného, nebo útočného systému.

Když porovnáme argumenty obou stran, jak to lze technicky vysvětlit? Která z těch hrozeb je více opodstatněná?

Těžko říci. Myslím si, že ani jedna strana nemá úplně čisté svědomí, to jsem si téměř jist. Nejsem si ale úplně jist, zda je to o tom, kdo je hodný a kdo je zlý. Není úplně doba, abychom to vyhrocovali a vraceli se zpátky do doby osmdesátých let, kdy jsme stáli na prahu ozbrojené konfrontace. Do jaké míry je to nátlak Donalda Trumpa, který to pronesl v sobotu někde na předvolebním mítinku a vzápětí vyslal Johna Boltona, svého bezpečnostního poradce, do Moskvy, kde ho přijal Putin. Donald Trump vykopl míč, v Moskvě to zaregistrovali a John Bolton jde hovořit s Rusy.