Největší demonstrace za posledních 30 let, odhady mluví o 200-300 tisích lidí. Ti všichni požadovali konec premiéra Andreje Babiše. Není to už jasný vzkaz? Neměl by se premiér vážně zamyslet, odejít a nechat funkci někomu jinému z ANO?

Jak chce. Zamyslet se může. Může si i čapnout na bobek a může se podělat jako Adamec před Havlem před třiceti lety. Nebo nemusí. Nechápete? Takže prosím zpět ke kalkulačce. 250 000 lidí bylo na Letné. Dejme tomu pro zjednodušení, že to jsou všichni rozzlobení. Tak to jsou 3 %, neboť podle posledních voleb (do EP) máme 8 316 737 oprávněných voličů. Anebo 5,01 % při obvyklé 60% volební účasti. Čili na státní podporu pro politické vyžírky to stačí. Možná i na několik poslanců by to bylo. Ale to je tak všechno.  

Kdyby ovšem byly volby, je nutno odečíst tyto voliče od voličů všech stran, které tvoří takzvaný „demoblok“, což kupodivu není od slova demonstrace, ale od slova demokratický, které je vztaženo k politickým stranám, které, držíce se za ruce, se takhle nazvaly. Samy. V první řadě je to fialová ODS, o jejíž modré minulosti snad mluvit nemusím. Jim líbá lemrouch strana šlechty, Kalouska a církevních restitucí TOP-09. Na ně se usmívají Starostové skauta Gazdíka objímajícího lidovce Bělobrádka. No a ti všichni se plaví na pirátské lodi nadšeného kapitána Ivana Bartoše. 

Z trpaslíků obr české politiky nevznikne. Přestože demonstrace organizuje hlavně spolek Milion chvilek, účastní se jich lidé ze všech stran a skupin. Demonstrovat se naučili mladí i staří, studenti i důchodci, levičáci i pravičáci, liberálové i konzervativci.

Jak pravil pirátský poslanec Ondřej "Kedrigern" Profant, syn bývalého asistenta Petry Buzkové, na facebooku: 

„Protivládní demonstrace mají smysl. A ve středu bude Poslanecká sněmovna hlasovat o důvěře vládě. A já opět řeknu vládě Andreje Babiše jasné NE.“ A já mu pod to napsal komentář: „A většina poslanců řekne své jasné ANO…“

Jde o VĚTŠINU poslanců, kteří řeknou NE.

Organizátoři vyzvali lidi, aby diskutovali se svým okolím, vysvětlovali své názory a získávali další lidi pro svou věc. 

Opakuje se nám tu scénář nedávno zesnulého profesora Gene Sharpa, nazvaný „From Dictatorship to Democracy, A Conceptual Framework for Liberation“, který američtí demokraté rádi používají na rozklad cizích režimů a který byl použit v prerelease verzi už pro sametovou revoluci. „Bible aktivistů od Bělehradu po Rangún“ ho nazval recenzent ve Financial Times. Těsně po plyšáku herci a zpěváci pořádali spanilé jízdy po venkově, kde dojičkám v JZD a lesákům na samotách vysvětlovali podstatu demokracie. A oni říkali: „Vy tam v tý Praze blbnete lidem hlavu, ale my tady máme jiný starosti ...“ Tehdy vznikl onen nesoulad mezi volbami v Praze a volbami na venkově, tehdy vznikl potenciál pro volby levicové ČSSD Miloše Zemana v roce 1992 (7,7 %) a 1996 (26,44 %) i pro volby Andreje Babiše v roce 2013 (18,65 %).

Sharp spolu s norským sociologem Johanem Galtungem, klíčovou postavou Nové levice, promýšlel svůj manuál nenásilné revoluce podle Gándhího desítky let – pod krytím Centra mezinárodních záležitostí Harvardské univerzity, Institutu pro výzkum míru v Oslo, univerztiy v Massachusetts, za peníze republikánů i demokratů – Fordovy nadace, Mezinárodního republikánského institutu, National Endowment for Democracy, RAND Corporation... Byl autorem konceptu „transarmamentu“ – náhrady vojenských prostředků za účelem zajištění obrany civilní infrastrukturou na podporu nenásilného odporu a teorie měkké síly v diplomacii. 

Autor studií Zkoumání nenásilných alternativ (1970), Politika nenásilného jednání (1973-1985), Sociální moc a politická svoboda a dalších... se podílel svými návody na překonání a eliminaci Galtungem definovaného strukturálního násilí. Svou teorií rozbil nevyhnutelnost bipolárního konfliktu a pomohl k rozvratu bipolárního světa. Přesvědčil myšlenkové zázemí americké zahraniční politiky, že nejlépe investované peníze jsou do disidentů a jejich cílů...

Myslíte, že tentokrát půjde skutečně o vzedmutí podpory pro jasný cíl – odchod Andreje Babiše?

Jde sice o vzedmutí, ale nevzedmeme se. Snad. Doufám. Věřím. Myslím... Nevím.

Kdyby za vámi někdo přišel a chtěl vás pro tento cíl „získávat“, co byste mu řekl?

Že už jsem jeden pokus o rozkradení státu zažil. A už tehdy jsem byl proti. Těm dneska věřím poctivé úmysly ještě méně, než těm před třiceti lety. To jsem byl mladý a nadšený gorbačovskou perestrojkou. Novým myšlením. Lidé chtěli více demokracie, více socialistické samosprávy, méně senilních a neschopných komunistů v čele. S čímž nebylo možno polemizovat. Nikdo si nepřál vracet velkostatky, zámky a továrny. Havlovi a jeho kamarádům se podařilo rozkrást a do zahraničí vyvést dodnes zhruba několik tisíc miliard korun a zničit desetkrát víc. Zničili i to, co přežilo 40 let vlády KSČ – továrny v pohraničí, které lidem dávaly práci ještě za první republiky a tvořily tamní ekonomické zázemí osídlení. Teď je snaha rozšířit rámec církevních restitucí, zvrátit Benešovy dekrety a restitucemi šlechtě zadlužit zemi na desítky let dopředu. Ojezdit dosud rovné zbytky silnic a nechat zreznout infrastrukturu železnice. A na místo pustých vesnic se prodere příroda a nesmyslné rezervace Natura 2000. Z Česka zbyde území kopírující hranice protektorátu.

„Aby někdo veřejně ponižoval paní, které je 71 let a je odbornicí na právo, respektovanou jejími kolegy a celou justicí, to zažívám fakt poprvé. A to jsem na světě 64 let,“ nechal se slyšet Babiš. Domníváte se, že protestující Marii Benešovou ponižují? 

Berou si ji do huby. Na transparentech o ní hovoří jako o „Rudé Marii“, ačkoliv ona nikdy, na rozdíl od jiných „demokratů“ v justici, jako třeba i předsedy Ústavního soudce Pavla Rychetského, nebyla v KSČ. 

„Když jsem uviděl na fotkách z demonstrací plakát ‚Rudá Marie‘, uvědomil jsem si, jak strašně moc je ve vzduchu nenávisti. Pravda už je úplně mimo hledáček některých lidí. Stačí vylepit fotku člověka, kterého vůbec neznáte, na kus kartonu, ten přinést na demonstraci – a má to spočítané! Strašné. Nedemokratické. Proti zdravému rozumu i proti citu. Lynčování za bílého dne,“ zhnusil se předseda vlády na svém facebookovém profilu, který olajkovalo na 9 tisíc lidí a sdílelo více než tisíc lidí. Místopředseda Ústavního soudu Jaroslav Fenyk se ptá naprosto zřetelně: Kdo se bojí Marie Benešové? A já bych věděl, co mu odpovědět: 

Bakala. Bakala má strach. Ano, „ten“ Bakala, jehož investiční společnost Patria Finance sponzorovala kdysi Klausovu ODS, TOP-09 i Věci veřejné a který dnes sponzoruje Havlovy pohrobky a knížete. Ten Bakala, který rozkradl a vytuneloval doly OKD. Ten Bakala, který zprivatizoval 45 tisíc hornických bytů. Ten Bakala, který ovládá Respekt, Hospodářské noviny a je společníkem České tiskové kanceláře, sponzoruje středo- a východoevropskou pobočku amerického think-tanku Aspen Institute, kde je mimo jiné členem i ministr vnitra Hamáček... Ten Bakala se bojí Marie Benešové. Další miliardáři, kteří platí daně v daňových rájích, také.