Dezinformace jsou všechno, co nebylo Fialovou vládou schváleno jako pravda.

Bývalá šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková, několik let účelově a neprávem stíhaná kvůli nevyhovění solárním baronům, a další, kteří se ocitli na seznamu proruské, protivládní, protiunijní, protiukrajinské „dezinformační scény“, vypracované „analytiky“ americké vlivové neziskové organizace PSSI, se veřejně ozvali a tváří se uraženě. Co čekali? Co čekali od politických aktivistů, vlivových agentů a jejich sponzorů, když se začali vymezovat proti zlodějskému kapitalistickému systému a vládám ODS?

První díl analýzy Štěpána Kotrby ZDE

Klíčové slovo všech analýz je termín, o kterém jeho autoři nepřemýšlejí jako by jim byl jasný a který přitom nemá žádný právní ani věcný obsah: „dezinformace“ či „dezinformační diskurz“. Zákon nezná vymezení tohoto pojmu, a pokud se někde objeví nějaká definice, je oktrojována zoufalým snažením bývalé bruselské komisařky Jourové vytvořit v souladu s americkými zájmy celounijní bič na poměrně bouřlivou mediálně-politickou diskusi o krocích Evropské komise či Evropského parlamentu zejména v zahraniční, obranné či ekologické politice. Případně při prosazování woke témat.

Samy autorky v první větě úvodu své „analýzy“ přiznávají, že „Problematický obsah jako dezinformace je obtížné adresovat v právním prostoru, kde takový obsah není definován.“ To je alibi.

Povšimněme si té věty, jejíž stavba i užité pojmy musejí být ihned důvodem ke zbystření pozornosti a k tvrdé polemice o akademické či mediální etice.

Kodex médií veřejné služby, který je v českém kontextu nejpřísnější etickou normou a zároveň je podzákonnou normou, schválenou parlamentem, a o jehož znění se opírají při svém rozhodování soudy, říká, že u promluvy redaktora (poučeného profesionála, interního pracovníka) zvláště není přípustné směšovat zprávu (informaci) a hodnoticí soud v jedné větě.

Zprávou se rozumí informace o určitém ději nebo stavu. Není dovoleno vydávat za zprávy pouhé domněnky. Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Tím je určena povinnost zajistit a čtenářům či posluchačům zprostředkovat věcně správný obraz skutečnosti. V případech, kdy to není beze zbytku uskutečnitelné pro nemožnost opatřit si všechny informace, musí se postupovat tak, aby se pravdě dalo maximálně přiblížit. Nelze umožnit zveřejnění nepravdivé nebo částečně pravdivé informace. Zamlčení důležité informace nebo potlačení jejího podstatného aspektu je vždy hrubým porušením této povinnosti. Není také možné zveřejnit informaci, jejíž původ není znám. Tento požadavek je shodný s akademickými pravidly striktního citování zdrojů informací.

Hodnoticí soud pak vyjadřuje názory, postoje nebo pocity. Hodnoticí soud je vždy subjektivní a není ze své povahy podrobitelný důkazu pravdy. To však nikoho nezbavuje povinnosti zařazovat do zveřejňovaného obsahu jen takové hodnoticí soudy, které jsou prezentovány čestně a bez klamavé manipulace s fakty, jimiž má být hodnocení odůvodněno[1].

Stejnou argumentaci používá i Evropský soud pro lidská práva[2]. Ten je nejvyšší instancí EU v hodnocení mediálních obsahů z titulu ochrany svobody slova dle článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech. Po něm český Ústavní soud, Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud, když se zabývají stejnou tematikou z pohledu článku 17 ústavní Listiny základních práv a svobod[3].

Základ této doktríny vznikl při definování postavení, úkolů, financování a managementu veřejnoprávních médií na 4. ministerské konferenci zemí Rady Evropy v Praze v roce 1994 a pak následně při formulaci desítek Doporučení a Rezolucí CoE a PACE. Například v Příloze k doporučení č. R(96)10[4] o záruce nezávislosti veřejnoprávního vysílání (1996).

Důvody, pro něž lze zákonem omezit svobodu slova, určuje česká Listina taxativním výčtem v odst. 4 § 17: ochrana práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejná bezpečnost či ochrana veřejného zdraví a mravnosti.

Fotogalerie: - Výstava o Lichtenštejnech

Musí se tak ale stát vždy zákonem, ne pouhým uvážením exekutivního, soudního nebo donucovacího orgánu státu. A už vůbec ne rozhodnutím čerstvě dostudovaných či dokonce nedostudovaných „analytiků“ jakési neziskovky či redaktorů nějakých novin.

Nejzajímavější jsou hned první čtyři slova věty: „Problematický obsah jako dezinformace…“

Tak zaprvé stále nevíme, co je to dezinformace.

Zadruhé netušíme, proč je „obsah jako dezinformace“ „problematický“.

Za třetí jsme se nedozvěděli, pro koho je obsah „dezinformace“ problematický.

No a naposled netušíme, v čem je problém problematičnosti.

To vše je třeba vědět, abychom pochopili, zda obavy autorek sledují veřejný zájem ospravedlňující u jimi inkriminovaných osob omezení jejich svobody slova či jiné sankce a jestli náhodou autorky nesledují jen lobbistický, skupinový nebo individuální politický či dokonce mocenský nebo ziskuchtivý zájem, zejména, když „v právním prostoru takový obsah není definován“. Případně, zda se za činností autorek neskrývá špionáž a nelze uplatnit ústavní hledisko bezpečnost státu na ně. Ale pokud jsme součástí NATO a naše kontrarozvědka má zakázáno špehovat spojence, Američany především, tak asi ne.

Český „právní prostor“ přitom s nepravdou pracovat umí, protože vychází z židovsko-křesťanských kořenů, které definovaly Desatero. Pravidlo vyloučeného třetího, (latinsky principium tertii exclusi, či tertium non datur – třetí není dán) je logický princip, který říká, že každý výrok je buď pravdivý, nebo je nepravdivý; neexistuje třetí možnost. Polopravda není pravda, ale nepravda. V souladu s biblickým Matoušem, jehož evangelium (Mat 5,37) říká „Vaše slovo budiž ano, ano – ne, ne; co je nad to, je ze zlého.“ Zákony ale rozlišují jemněji – uvádějí vedle pojmu „nepravdivý“ nebo „lživý“ pojem „hrubě zkreslený“, případně „klamavý“[5].

Trestní zákoník ovšem vyžaduje u trestného činu podvod uvedením někoho v omyl úmysl něčího obohacení a způsobení škody nikoliv nepatrné.

„Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou…“ [6]

Neříkáte-li pravdu umírajícímu ze soucitu a nikoliv proto, aby vám odkázal majetek, nepřiznáte-li nevěru či nesdělíte-li manželce výši svého příjmu, zákon neřeší. Ponechává to na vašem svědomí či na manželce. Dokonce i státní orgán může lhát. Agent policie či zpravodajské služby může klamat o své totožnosti či činnosti. Obviněný může lhát téměř neomezeně a obžaloba mu musí pravdu dokázat, zatímco svědek nesmí lhát vůbec. Pokud někdo věří a v souladu se svým přesvědčením i říká, že Země je placatá, trestné to není. Stejně tak přesvědčení, že Ukrajina za naší vydatné pomoci porazí vojensky Rusko. Trestné ani není, věříte-li, že sodovkový plyn produkovaný evropskými automobilkami oteplí zeměkouli. Sankcionovatelné ale je se kvůli tomu lepit k silnici nebo v galerii polévat cenné obrazy rajskou polévkou.

Fotogalerie: - Kulhánek za Bartoše

Trestné je nemocnému tvrdit, že placebo ho vyléčí, protože takto „léčenému“ hrozí zdravotní komplikace, ne-li smrt a VZP zvýšené náklady. Jak ovšem posuzovat státem legalizovanou homeopatii, předepisovanou lékařem, na to trestní zákoník nezná odpověď, i když jejím užíváním, resp. neužíváním opravdu účinných léků hrozí nemocnému zdravotní komplikace, ne-li smrt také.

Problém je ovšem, ale ani ten nehrozí autorkám analýzy, § 345 trestního zákona, nazvaný křivé obvinění. Protože za trestné se považuje jen „kdo jiného lživě obviní z trestného činu...“, ve druhém odstavci pak „Kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání…“.[7] Obvinění z tvorby či šíření dezinformací trestné není, protože trestní zákon slovo dezinformace nezná. Opačně: Není ani trestné šíření dezinformací… Ze stejného důvodu, pokud se nechcete obohatit (jako skoro všichni potulní bardové s nataženou dlaní).

Stejně tak český i evropský právní řád daný judikaturou soudů respektuje svobodu slova a svobodné sdělování nejen „informací“ nebo „myšlenek“, které jsou příznivě přijímány nebo považovány za neškodné nebo lhostejné, ale také těch, které urážejí, šokují nebo znepokojují. Takové jsou požadavky onoho pluralismu, tolerance a velkorysosti, bez nichž neexistuje „demokratická společnost“[8]. Soud ale vždy pečlivě zkoumá úmysl. Je-li potměšilým úmyslem zneužívat pluralismu, tolerance a velkorysosti k potlačení nebo likvidaci demokratického charakteru společnosti, garantovaných práv a svobod, soud nezná slitování. To je považováno za svobodu projevu uplatňovanou nezodpovědným způsobem[9]. Odpovědnost je založena na znalosti nepravdy nebo na bezohledném ignorování pravdy[10]. Evropský soud pro lidská práva nepřiznal autorovi neonacistického pamfletu právo šířit své názory, protože „využil svého práva na svobodu projevu k účelům, které jsou v rozporu s literou a duchem Úmluvy. Pokud by byly takové konce připuštěny, přispěly by ke zničení práv a svobod zaručených Úmluvou[11].“ Má ale seznam šiřitelů dezinformací sílu neonacistického pamfletu, popírání holocaustu a sympatií s nacismem? V testu proporcionality určitě nemá.

Je obsah hodnocení „dezinformačních aktérů“ pravdivý, nebo lživý?

Věcná tvrzení je nutno dokázat. Důkazy pravdy chybí. Hodnoticí soud je ale názor, ze své povahy subjektivní, jehož pravdivost dokázat nelze. Má představa o demokracii nemusí být shodná s představami autorek analýzy. Je někde exaktní definice demokracie, se kterou by ten či onen filozof nepolemizoval? Ne. Může existovat definice opaku pojmu („nedemokratický, protidemokratický“), když neexistuje definice primárního pojmu? Ne.

Existuje definice pro nebo proti -ruskosti, -americkosti, -čínskosti…? Krčím rameny.

Mám rád Bulgakova, mám rád Tarkovského. Mám rád tklivého Okudžavu a filmy jako Moskva slzám nevěří, Sedmnáct zastavení jara. Nesnáším naturalistické peredvižniky, miluji židovský konstruktivismus, nápaditý funkcionalismus a imaginaci prvních třiceti let umění v SSSR. Oceňuji ruskou, resp. sovětskou zbrojní a raketovou konstrukční školu pro její striktní funkcionalismus, konstrukční, výrobní a užitnou elementárnost, typizaci a z ní vyplývající nekonkurenční interoperabilitu. Mám rád zadumaný zmrzlý carský Leningrad s architekturou, respektující Viturviova pravidla města s plícemi, ale nesnáším nafoukané Moskvičky a zapadniky v jejich offroadech. Miluji ovšem vznešené moskevské metro. Oceňuji asketickou strohost, pevné nervy a bezohlednou racionalitu činů Putina při správě státu ve prospěch většiny jeho občanů. Vnímám 80% důvěru Rusů v něj vloženou jako oprávněnou a jeho činy za logické, i když kruté a nesmiřitelné. Přesto bych nechtěl v Rusku žít. Ne kvůli děsu z možnosti vlády Jelcina, vodce a mafiánské korupci, ale kvůli setrvalé bídě mnohých, tupé lhostejnosti většiny a agresivitě některých. O čem to svědčí?

Obdivuji ale i americkou zbrojní konstrukční školu – z dob druhé světové války. Džíp Willys, bombardéry B-52, výsadkové čluny a kluzáky, tanky M-4 Sherman. Je podobná té ruské. Asketicky minimalizovala náklady na výrobu i složitost oprav, vše uzpůsobila výrobní produktivitě a uživatelské funkčnosti. Obdivuji odvahu, ambicióznost a inženýrskou vynalézavost programu Apollo. A Muska. Považuji za tristní následných sedmdesát let amerického designu, dekorativistického a plného samoúčelné módnosti. Přitom mě fascinuje doba chicagského civilismu svou životní kulturou, swingem rezonujícím ve snýtovaných konstrukcích. Řízenou životnost a marketingem vnucovanou „spotřebnost“ výrobků považuji za mrhání lidskou prací i surovinami. Oceňuji Kennedyho chladnou hlavu a odhodlání během Kubánské krize a při likvidaci nerovnosti, Carterovu odvahu při zastavení vývoje neutronové bomby a pak při jednání v Camp Davidu. Děsím se náboženských blouznivců, gospelů, vše pohlcující špíny, drog a zombie lidí. Woke blouznivek. O čem to svědčí?

Fotogalerie: - Zemanova osmdesátka

Má subjektivní odpověď na otázku pravdivosti hodnocení autorek je: Jak kdy, jak u koho, jak co. Ale to nezakládá trestnost, to zakládá pouze můj postoj k tomu, s kým bych já šel na pivo.

Autorky „analýz“ a seznamu šiřitelů dezinformací tak nejspíš nelze postihnout občanskoprávně, ani trestněprávně, protože využívají svého hodnocení činnosti druhých ve veřejném prostoru na základě jim vštěpovaného vzdělání k prosazování svého politického přesvědčení. Činí tak podle, zákeřně, ale v mezích práva. Ale to je v české společnosti legitimní. Stejně jako mé hodnocení jejich hodnocení. Ty analýzy nejsou svými nálepkami schopny potlačit či sankcionovat názorovou pluralitu. Zastraší jen hlupáky. Osloví jen hlupáky. Analýzy „dezinformací“ pouze vymezují pro stejně názorově spřízněné, s kým nedoporučují jít na pivo. Je na každém, jestli je poslechne, nebo ne. A to je zájem, který není vyjmenovaný mezi těmi, kvůli kterým se omezuje svoboda slova. Bude-li ovšem někdo na základě těchto analýz někoho diskriminovat s prokazatelnými následky, nejspíš prohraje u soudu i kalhoty. Protože i když máme svoje Foltýny a Fialy, i když máme americké agenty popíjející plzeň v předražených hospůdkách na Hradčanech, žijeme stále ještě v právním státě.

Odmysleme si Nejedlovy „narativy“, ale zaměřme se na to, jací lidé a jaké subjekty stojí za analýzami „dezinformační scény“, protože to vypovídá mnoho o naší benevolenci a jejich „svobodném“ myšlení.

Bývalá asistentka slovenského europoslance Vladimíra Bilčíka Kristína Šefčíková, Natália Tkáčová z německé liberální Friedrich Naumann Foundation, přidružená ke straně Svobodných (FDP) a dálková studentka oboru American Journalism na New York University Anna Dohnalová.

Všechny jsou z nenápadné, Washingtonem D. C. řízené neziskovky Prague Security Studies Institute. Všechny oddány základní filozofii PSSI „Mír skrze sílu“.

Zajímavý ovšem je životopis muže, který stojí v pozadí tohoto příběhu. To pro dokreslení kontextu a způsobu jemných i tvrdých manipulací, které mohou stát za přesvědčením o následování amerického snu skrze sílu. Které ukazují moc „soft power“ na konání státních i nestátních aktérů, národních průmyslových podniků a nadnárodních korporací, společenských vědců i celých univerzit. Vítejte ve Škole Amerik (School of the Americas) pro 21. století. Vítejte ve studené válce v. 2.0. Jde stále o to samé jako za Brezinského. O vládu nad světem.

Roger Wolcott ROBINSON jr., nar. 1951. Syn specialisty na kontrašpionáž, zvláštního agenta FBI Rogera „Robbie“ W. Robinsona.

Označuje se za hlavního architekta tajné ekonomické a finanční strategie pro odstranění Sovětského svazu. Možná tomu tak je. Je také (prokazatelně) spoluautorem strategie „Putinův reset: Medvěd je zpět a jak musí Amerika reagovat“[12]. V rámci PSSI je gestorem Doporučení pro účinné sankce proti Ruské federaci, Doporučení k posílení implementace sankcí proti Rusku (PSSI spolu s Dow Jones a Royal United Services Institute), či komunikačních doporučení pro přijetí Istanbulské úmluvy v České republice.

Je zakladatel a předseda pražského PSSI na Pohořelci a jeho washingtonské pobočky.

Spoluzakladatelem a výkonným ředitelem Pražského institutu bezpečnostních studií byl od roku 2002 Oldřich Černý, bývalý poradce prezidenta Václava Havla pro bezpečnostní otázky a bývalý šéf české civilní rozvědky UZSI. Takhle se dělá americká zahraniční politika.

Fotogalerie: - Na vládě ještě s Bartošem

Robinson byl zároveň CEO RWR Advisory Group, malé, takřka domácí „konzultační“, ve skutečnosti open source zpravodajské a ekonomicko-analytické firmičky (OSINT) ve Washingtonu D. C., která se specializovala na výzkum a analýzy globálních obchodních aktivit zahraničních společností, zejména hodnocení čínských a ruských politických a ekonomických rizik s ohledem na přítomnost firem z těchto zemí na kapitálových trzích v USA a navrhovala vůči těmto zemím a firmám ekonomické sankce.

V roce 1998 založil spolu s Colinem Dominickem Clarkem jako „Roger Walcott Robinson“ pobočku RWR CZ v Praze, kterou nakonec zlikvidoval v roce 2006. Jednatelem byl Petr Vančura. Hádejte, kde je Vančura teď… V té době Robinson s Vančurou pořádali konference NATO a středoevropská bezpečnost ve 21. století, Hodnocení středoevropských svobod k desátému výročí PSSI a Transatlantická protiraketová obrana a bezpečnostní spolupráce. Tehdy poprvé šlo o radar v Brdech. Čínskou agendu pro Robinsona tehdy ve Washingtonu zpracovával čerstvý absolvent Pekingské univerzity Ricardo Iztaccihuatl Barrios. V březnu 2022 Robinson RWR Advisory Group prodal Janes, agentuře pro obranné zpravodajství.

Před založením RWR v roce 1985 byl Roger Robinson vrchním ředitelem odboru mezinárodních ekonomických záležitostí v Reaganově Národní bezpečnostní radě (NSC). V Bílém domě pracoval od března 1982 do září 1985. Národní bezpečnostní rada Spojených států je hlavním poradním orgánem prezidenta pro projednávání záležitostí národní bezpečnosti, armády a zahraniční politiky. Mezi lednem 1984 a dubnem 1985 sloužil také jako výkonný tajemník Senior Interdepartmental Group on International Economic Policy (SIG-IEP), což je orgán na úrovni vlády, který prostřednictvím NSC podává zprávy prezidentovi a o některých věcech informuje CIA a MMF. CIA eviduje zápisy z různých jednání a Robinsonova doporučení vůči zahraničním dluhům Polska, Mexika, Brazílie, Argentiny a dalších zemí. Reaganův prezidentský archiv má celou bednu Robinsonovy ekonomicko-analytické korespondence. [13]

Fotogalerie: - Pátek třináctého

Po většinu let 2001–2006 Robinson sloužil jako předseda kongresové Americko-čínské ekonomické a bezpečnostní revizní komise. Před nástupem do NSC byl viceprezidentem mezinárodního oddělení Chase Manhattan Bank v New Yorku. Jako bankéř měl pět let odpovědnost za úvěrové portfolio Chase v SSSR, východní Evropě a Jugoslávii. Sloužil také asi dva a půl roku jako osobní asistent bývalého předsedy Chase Davida Rockefellera.

Prague Security Studies Institute, propojený v rámci Beacon Project s Mezinárodním republikánským institutem (IRI), má 25 zaměstnanců. Jeho partnerem v Praze je AMO, ale i Evropské hodnoty. Síť „majáků“ IRI má ale v každé zemi střední a východní Evropy svá tykadla. [14]

Od MZv dostal během své existence v Česku 45 dotací v celkové hodnotě pouze něco přes 13 milionů Kč. Z hlediska výdajů PSSI a v Česku investovaných prostředků se jeví tato částka naprosto nedostatečná, hlavní zdroje a stipendia jsou poskytovány ze zahraničí. PSSI kofinancují vedle International Republican Institute a National Endowment for Democracy Velvyslanectví USA v Praze, Divize veřejné diplomacie NATO, Britské velvyslanectví v Praze, Velvyslanectví Norského království. Dalšími, daleko neprůhlednějšími investory jsou Calouste Gulbenkian Foundation a její European Media And Information Fund, propojený s Googlem, financující iniciativy pro ověřování faktů a boj proti on-line dezinformacím v Evropě; Drei Schwestern Foundation; Donors Trust Foundation (fond anonymních dárců, charakterizován jako „bankomat temných peněz“ americké konzervativní pravice); Europium; GLOBSEC, které Fico vyhnal z Bratislavy; ale i nadnárodní firemní subjekty jako KPMG Česká republika a další.

Z českých veřejných zdrojů je institut už dvacet let živen výhradně Ministerstvem zahraničních věcí.

V roce 2009 zpracovával PSSI pro MZv dokument Očekávání mezi obyvateli Západního břehu a Gazy. Za 76 tisíc… Za 362 tisíc Kč vypracoval spolek v roce 2014 Reformu a demokratickou kontrolu bezpečnostního sektoru na Ukrajině. To bylo přesně v době, kdy došlo k převratu v Kyjevě v důsledku hnutí „Euromajdan“, střelbě do lidí najatými ostřelovači, byl obsazen Krym a začala válka o Doněck, Luhansk a Charkov.

Největší dotaci MZv získal tento „zapsaný spolek“ v roce 2016 na Přenos transformační zkušenosti pro zavedení systému vysílání civilních expertů do zahraničních misí Srbska 5 395 398 Kč prostřednictvím České rozvojové agentury.

PSSI monitoruje řadu témat veřejné komunikace, např. o Evropské zelené dohodě, změně klimatu a otázkách souvisejících s energetikou. Při té příležitosti stojí za to podotknout, že americké podílové fondy American Funds a Vanguard jsou menšinovými akcionáři ČEZ.

„Dezinformace“ začal spolek hodnotit v roce 2020, v roce 2023 také na zakázku Ministerstva zahraničních věcí ČR, které schovalo dotaci pod program „Česko-polské fórum“. Dnes výzkumníci PSSI pravidelně informují vládní úředníky o dezinformačním portfoliu, včetně Úřadu vlády, Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva obrany, zejména informují jejich odbory strategické komunikace. Tým také pravidelně informuje diplomatické delegace při návštěvě Prahy. PSSI si dle vlastních prohlášení pro zahraniční klienty „zajistila stabilní přítomnost v českých médiích s komentáři k tomuto tématu“.

Od založení institutu v roce 2002 má PSSI z různých vzdělávacích iniciativ více než 1 200 absolventů, „informovaných a bezpečnostně smýšlejících politiků a expertů“. PSSI pronikla i na Karlovu univerzitu, kde se podílí na organizaci přednášek a kurzů projekce měkké síly či ekonomické a finanční války v magisterském studiu bezpečnostních studií, mezinárodních bezpečnostních studií či mezinárodní politiky.

PSSI zřídil Robinson-Martin Security Scholars Academy, jejíž absolventy jsou mimo jiné ministr zahraničních věcí Bc. Jan Lipavský; zástupce vedoucího mise českého velvyslanectví v USA a bývalý náměstek ministra pro obrannou politiku a strategii Ministerstva obrany ČR Jan Havránek a vládní zmocněnec pro obnovu Ukrajiny a bývalý náměstek ministra obrany Tomáš Kopečný. Jedním z přednášejících v roce 2023 byl i plukovník Otakar Foltýn, tehdy ještě z Vojenské kanceláře prezidenta. Mezi absolventy by mělo patřit „mnoho vysokých vládních úředníků v České republice“.

PSSI zřídil také ve spolupráci s americkou Národní agenturou pro kybernetickou a informační bezpečnost (NCISA) a NÚKIB Cyber Security Academy, spolu s Divizí veřejné diplomacie NATO a Ministerstvem zahraničních věcí ČR pak NATO Summer School. V červenci 2023 PSSI organizovala letní školu s hlavním úkolem Porazit Rusko, odstrašit Čínu.

Mezi absolventy těchto vzdělávacích aktivit PSSI patří i náměstek ministra zahraničních věcí Jan Marián, náměstek ministra zahraničních věcí Eduard Hulicius, ředitel odboru analýz a plánování zahraničí politiky na Ministerstvu zahraničních věcí Jan Šnaidauf, zvláštní vyslanec pro koordinaci politiky vůči Rusku na ministerstvu zahraničí Luboš Veselý, výkonná ředitelka Česko-tchajwanské obchodní komory Alice Rezková, zástupce vedoucího mise na velvyslanectví České republiky ve Washingtonu a bývalý náměstek ministra obrany Jan Havránek, zástupce politického a bezpečnostního výboru v Stálé delegaci ČR při NATO Tomáš Šindelář, poslankyně Evropského parlamentu Markéta Gregorová (Piráti), pracovník pro koordinaci a spolupráci v Poradní misi EU na Ukrajině Ondřej Vosátka, český velvyslanec při OSN a bývalý ministr zahraničních věcí a náměstek ministra vnitra a obrany Jakub Kulhánek, ředitel American Center Vít Nejedlo...

Dá se říci, že prostřednictvím absolventů bezpečnostních a mezinárodních studií na Karlově univerzitě, kterým zařídil různé stáže a programy v USA, si Robinson za ta léta vybudoval docela slušnou zpravodajskou agenturní síť.

Nezbývá než s trochou škodolibosti popřát PSSI to, co mají vyvěšeno v pražské kanceláři na zdi „Zachovejte klid a pokračujte.“

Psali jsme:

Zahraniční agenti. Alena Vitásková závažně k novému „seznamu nepohodlných“

„Neověřili, jen opsali.“ Neziskovka dala seznam „dezinformátorů“, redakce šíří. Zpochybněno

Kdo to objednal? Hon na „dezinformátory“ má trhlinu, přišla reakce

Proč to ČR dovolí? „Seznam nepohodlných“ i v rozhlasu. Zlo nad tím, kdo to zaplatil