To, čemu se říká „transatlantické vztahy“, dostalo i v posledních dnech zabrat. Zejména na summitu G7, který si budeme pamatovat i díky ikonické fotografii „Donald J. Trump proti všem“, ale i proto, že to asi tak i reálně bylo. Co tento summit naznačil? Kam až se propadly vztahy mezi USA a zbytkem Západu? Jaké souvislosti bychom měli brát v potaz? A chechtá se Putin blahem?

Klasičtí „realisté“ americké zahraniční politiky, Henry Kissinger a Zbigniew Brzezinski, vždy říkávali, že pokud chce Západ udržet svou hegemonii ve světě, musí udržet Čínu a Rusko od sebe. Kissingerův prezident Richard Nixon se kvůli takovému vrážení klínů dokonce osobně vydal do Pekingu. O mnoho let později Západ „vyhrál“ studenou válku a cítil se naprosto neochvějným. Pak ale přišla tragicky „nevítězná“ agrese proti Iráku se všemi důsledky, finanční krize, načež zaslepená politika vůči Rusku a Číně dotlačila tyto dva státy takřka do aliance. Výsledkem je vznik eurasijských regionálních organizací typu Šanghajské organizace pro spolupráci, jejíž summit se teď konal současně s tím „našim“ G7. A na něm byly kromě Číny a Ruska a tradičních středoasijských členů už také Indie s Pákistánem, přistupují Írán, Turecko a další země. Zkrátka, Západ ztrácí Eurasii, z Brzezinského pohledu „centrum globální moci“. A co víc, po víkendovém summitu G7 přestal „Západ“ vlastně existovat, protože tento pojem už přesně nepopisuje situaci. Západ implodoval. A po velkém třesku zbyly USA a vedle šest vyspělých „západních“ ekonomik, které se musejí jako „sirotci“ rychle zorientovat v novém prostoru. 

Namísto racionálních stanovisek Evropy tu ale zatím máme spíše ublíženecké a kritické výkřiky na adresu Washingtonu, což značí, že „naši“ ještě k ničemu nedospěli. Zatím tu máme spíš teze na principu „nejsme jako oni“, což je sice v zásadě fajn, protože vymezování se proti jinakosti používá ke své identifikaci spousta lidských komunit, ale faktem zůstává, že tím ještě nevzniká nic pozitivního. „Vím, co nechci“ ještě vůbec nic nenapovídá o tom, „co vlastně chci“. 

Když tedy nyní Angela Merkelová volá po „evropské jednotě“, zní to prázdně, tím spíš, že vztah k USA není jedinou „prasklinou“, která Evropskou unii rozděluje. A teď, bez amerického „tmelu“, se naplno ukáže i nejednotnost – nebo naopak chatrnost -- evropské (nejen zahraniční) politiky. Jinými slovy, nyní se ukáže, jak nesmyslné bylo přibírat do EU všechny myslitelné státy mýrnyx dýrnyx, i když, kromě faktu, že jsou „také v Evropě“, nemají nic moc společného.

Nicméně, i tak – nebo spíš právě proto -- by se nyní v praxi mohly alespoň urychlit rozjednané obchodní dohody mezi EU a oblastmi mimo USA, například s latinskoamerickým Merkosurem. Japonskem, Singapurem či Vietnamem. Jasněji si přitom uvědomíme, že existuje i svět mimo naše „mezinárodní společenství“, a pokud se k němu budeme chovat jako rovný k rovnému, nemůžeme prodělat, jen získat. Čili, ti chytřejší z našich lídrů si uvědomí, že svět je už multipolární, a je třeba se v něm naučit adekvátně „chodit“. V politické rovině mě ale mezitím vcelku pobavil německý ministr zahraničí Heiko Maas, který vyzval Evropu, aby se především sjednotila proti Rusku i Americe. Ti první prý „útočí na mezinárodní právo a ohrožují svrchovanost států“, ti druzí jsou zas „egoisté“. Jistě, i ti druzí samozřejmě po celém světě také „útočí na mezinárodní právo a ohrožují svrchovanost států“, ale protože v tom Evropa začasté „jede“ s nimi, tak se to nepočítá… Zkrátka, s takovým přístupem si na nějakou reálnou a seriózní „cestovní mapu“ pro budoucí Evropu bez amerického „guida“ ještě budeme muset počkat. Dlouho, obávám se, i když ve skutečnosti kdovíkolik času nemáme.  

Víte ale, co bylo na summitu G7 dokonalým důkazem západní „mimoňovosti“? Trump chtěl, aby bylo zpět přijato Rusko, Merkelová to odmítla, a Rusko mezitím hodilo celé to G7 za hlavu a Putin si s čínským prezidentem Sim připíjel v Pekingu vodkou. Pro G7 a celý „Západ“ se „Rusko“ stalo „zásadním tématem“, ale ti dva (se spoustou dalších) na celou tu hádku na G7 – i na celé G7 -- prostě už kašlali. Svůj summit svolali na stejnou dobu, jako byl ten „náš“. Okatěji už nezájem projevit nemohli. 

Je až neuvěřitelné, jak hluboko se dá propadnout pocitu vlastní výjimečnosti, aniž by si někdo všiml, že se mezitím stal postradatelným… 

DJT odletěl ze summitu G7 spěšně za Kim Čong-unem. I to je samo o sobě legrační. Každopádně, jednání probíhalo až nečekaně vřele. Co jste si pomyslela, když jste viděla, jak vřele se ti dva mají k sobě? Stačilo tak málo, aby se nukleární problém KLDR vyřešil? A co říci na ten skepticismus, který zaznívá od „moudrých hlav“?

Začnu trochu oklikou. Trump před pár týdny zrušil jadernou dohodu s Íránem, i když byla ve své logice prakticky totožná s tím, o čem nyní jednal s Kimem – výměnou za ukončení jaderného programu mělo následovat zrušení amerických sankcí a normalizace vztahů se Západem. Nicméně, sponzoři americké politiky na Blízkém východě, tedy Izrael a Saúdská Arábie, dávají před mírem s Íránem očividně přednost konfliktu, a tak Trump splnil přání jejich lobbistických skupin a darovaných miliard petrodolarů, a dohodu vypověděl. A nyní vlastně tutéž dohodu navrhuje Severní Koreji? 

Zásadní rozdíl je ovšem v tom, že dohodu o Korejském poloostrově podporují Jižní Korea, Čína i Rusko, jimž Kim beztak už někdy v dubnu jaderné odzbrojení v zásadě slíbil, protože na těchto státech – a nikoli na USA – je životně závislý. A dokonce už dopředu a za přítomnosti televizních kamer nechal zavřít i svůj jaderný polygon, takže by dnes výsledek byl zhruba stejný, i kdyby se summit s Trumpem nekonal. A platí to i pro situaci, kdy jen opravdový bláha bude věřit Trumpovi, protože Washington je, obecně vzato, na dohody a jejich dodržování jaksi „chabr“. 

Chci říci, že se Trump s Kimem ve skutečnosti prakticky na ničem nedohodli. A vlastně ani nemuseli, protože „korejský“ proces běží a Trump do rozjetého vlaku jen přiskočil, pár týdnů poté, co oznámil, že žádný summit nebude. Čeho v Singapuru ve výsledku dosáhli? Severní Korea bude „směřovat“ k jadernému odzbrojení, ale Američanům nenabídla žádný časový horizont, a protože to Washingtonu najednou připadá hloupé, tak s dvoudenním zpožděním zahovořil o horizontu dvou a půl let. A sám prý „zmrazí“ vojenské manévry s Jižní Koreou, protože jsou „nákladné“, ale současně platí, že Jižní Korea tyto manévry beztak čím dál hlasitěji vnímá jako nutné zlo, se kterým je třeba skončit obecně. A přitom Trump nenabídl ani zrušení sankcí, ani normalizaci vztahů, místo toho létají vzduchem vzájemné pozvánky do Bílého domu a do Pchjongjangu, aby bylo o čem mluvit… 

Zkrátka, podle mého to byla jalová, píárová monstrzáležitost a teprve čas ukáže, jaký smysl měla. Tedy jiný smysl, než aby se ti dva milovníci selfie mohli setkat a pochlubit se potom skutečně unikátními snímky. Ale pozor, nad tím vším samozřejmě ční skutečnost, že i píárová šou je mnohem lepší než válka. I když, Čína řekla, že útok na Severní Koreu nedopustí, takže možná ani žádná válka do úvahy nikdy nepřicházela, to jen Čína s Ruskem a Jižní Koreou „řídí šou“ amerického prezidenta… Zvykejme si na nový svět. Rychle. 

DJT určitě nemá Arabelin kouzelný prsten, aby snadno vyřešil problém, který trvá desítky let. Ale když tak koukáte na summit v Singapuru: Co kdyby se DJT pokusil dát dohromady Netanjahua a lídra Palestinců Abbáse? Nebo co kdyby se sešel s Bašárem Asadem? Je to možná napůl legrace, ale co se týče těchto dvou věcí: Kdyby někdo chtěl „odblokovat“ Palestinu a Sýrii, co by musel „zázračně“ zařídit?

No, v případě Sýrie je „odblokování“ prosté – bohatě pro začátek postačí, kdyby se USA ze Sýrie, kde jsou naprosto v rozporu s mezinárodním právem, stáhly a k tomu ještě přestaly podporovat různé džihádisty a možná i některé radikálnější kurdské síly. A kdyby si s sebou vzali britské, francouzské a italské vojáky, kteří jsou v Sýrii taky zcela ilegálně, tak jedině dobře.

A Netanjahua a Abbáse nikdo dávat dohromady nemusí, protože Abbás je palestinským šéfem jen díky izraelskému požehnání – nikoho, kdo by nebyl povolný, by Izrael v takové pozici nestrpěl. Pák, jak rozhodovat o tom, kdo bude v „Palestině“ vládnout, má hodně – počínaje zbraněmi přes finanční kohoutky až po kohoutky vodovodní. Kdysi jsem se v Ramalláhu na západním břehu Jordánu vyptávala místních, proč v Palestině nepropuklo „arabské jaro“, a všichni mi unisono odpovídali, že je to těžké, protože by museli povstat hned proti dvěma silám, nejprve proti palestinské „protektorátní“ vládě a potom proti té izraelské okupační. Z jejich pohledu to jedno je. Mimochodem, včera Abbásovi vojáci na západním břehu slzným plynem zasáhli proti demonstrantům, kteří chtěli podpořit své krajany v Gaze… 

A co víc, kdyby chtěl někdo opravdu „odblokovat“ Palestinu, musel by opětovně obnovit území, na nichž by palestinský stát mohl existovat. V praxi to znamená vysídlit stovky tisíc židovských kolonistů z palestinských území zpět na území Izraele. A to si neumím vůbec představit. Nyní onu „Palestinu“ tvoří tři navzájem nepropojené ostrůvky mezi židovským osídlením a Trump má prý připravený „konečný mírový plán“, podle něhož by Palestinci měli do budoucna kývnout na to, že jejich „stát“ bude právě na těchto – a podle všeho na ještě menších – ostrůvcích, jejichž hranice bude vojensky ovládat Izrael, a „hlavní město“, poté, co USA „předaly“ Jeruzalém Izraeli, prý vyroste z jakýchsi vesnic poblíž… Plán sice nebyl oficiálně zveřejněný, ale dokumenty s těmito „návrhy“ Palestinci dostali od Saúdů, kteří s Washingtonem a jeho plánem souhlasí. Nevím, připadá mi nepravděpodobné, že by Palestinci na takový nesmysl kývli, ale pořád je tu ten Abbás, který vždy pronese tunu plamenných slov plných vzdoru a pak před Izraelem a USA skloní hlavu…

Pokud jde o Rusko, tak tam začíná mistrovství světa ve fotbale. A v tisku jsme se dočetli, že Putin to chce zneužít k propagaci Ruska! Skutečně? A také jsme se dočetli, že zlý Putin nechal v městech zápasů vymlátit potulné psy. Co s tím?

No nevím, obecně platí, že každá podobná akce, ať už je to mistrovství světa ve fotbale, který je nejoblíbenější hrou na planetě, nebo třebas olympiáda, hostitelské zemi slouží k tomu, aby se „ukázala“. Platí to pro Británii, Ameriku nebo i pro Čínu, stejně jako to nyní bude platit pro Rusko. A když pak naše propaganda vyčítá Rusku, že šampionátu propagandisticky využije, je to už bizarní propaganda na entou. Zkrátka, naše média si na tom mistrovství, podle všeho, náležitě „smlsnou“, čímž jen ukážou míru svého ponoru do propagandy. 

A s těmi toulavými psy? Nevím, nečetla jsem to, ale odpovím tak, jak by se asi mělo: My máme psy rádi, zatímco ti zlí Rusové očividně ne, a kdo nemá rád zvířátka, nemá rád ani lidi, a tak jsme lepší lidi a oni horší lidi… Prošla jsem?

Mimochodem, když jsme u těch zvířátek, loňský německý průzkum zjistil, že 59 procent všech ruských domácností má kočku, což z Rusů dělá největší „kočkaře“ na světě…

Stále nám dělá starosti Erdogan. Když Sebastian Kurz nechal zavřít podezřelé mešity, nechal se v rámci volební kampaně turecký lídr slyšet, že Kurz je mladý a nezkušený a Merkelová by ho měla postavit do latě. Je tohle normální chování? 

Už minule jsme si řekli, že v Turecku je před volbami, a tak je třeba spoustu Erdoganových prohlášení vnímat coby součást předvolební kampaně, tím spíš, že se turecký prezident rád staví do role světového ochránce muslimů. Na jedné straně tím třeba pomohl tomu, že se začalo alespoň mluvit o šíleném osudu barmských Rohingyů, ale současně platí, že tím především hází rukavici Saúdům, kteří se snaží tvářit, že „vůdci a ochránci“ muslimského světa jsou oni. Čili, Erdogan má své důvody, proč brojí za islám, a umí to fakt i zajímavě. Tuhle třeba konstatoval, že růst turecké ekonomiky – konkrétně meziročně o 7,4 procenta – není „díky Sorosovi, ale Alláhovi“. Pro cyniky dobrej fór.

Ale k těm zavíraným mešitám v Rakousku. Myslím, že je dobré připomenout, že hodně podobně se k otázce radikálního islámu staví třeba Egypt – vydává licence prověřeným imámům, určuje témata modliteb, v případě jakýchkoli radikálních bohoslužeb nemilosrdně zavírá imámy i mešity. A totéž platí pro Sýrii, kde vám spousta mladých po sedmi letech války s džihádem rovnou řekne „fuck islam“. Když mohou proti radikálnímu islámu vystupovat v Káhiře nebo Damašku, proč ne ve Vídni, proboha? Připadá mi jen logické, že se nějaký evropský stát rozhodl potlačit islamismus nebo spíš rovnou wahhábismus, i když je – předpokládám – podporovaný bohatými fondy ze Saúdské Arábie, Kataru nebo Emirátů. Prostě, peníze, i když skončí v kapsách politiků, nemohou být všechno. A to říkám jako někdo, kdo obecně proti „obyčejnému“ islámu fakt nic nemá. 

Když už je řeč o Merkelové, tak ta má dost problémů. Skandál s udělováním azylu v Brémách bují a vyšlo najevo, že Merkelová byla jasně varována, že v udělování azylu je bordel. Takhle mohly proklouznout do Německa desítky teroristů. Kde Němci nechali svou pověstnou pečlivost a preciznost? Kromě toho, kancléřka sama uznala, že uprchlické kvóty byly nesmysl. Cítíte jako Češka pocit vítězství? A jinak, jak může Merkelovou ohrozit Horst Seehofer, který je vůči migraci velmi tvrdý?

Už v minulé odpovědi jsem zmínila peníze, a jádrem zmíněného skandálu je uplácení. Na tom mi nepřipadá nic divného, korupce je všude. I v Německu. A je jasné, že pod vlnou migrantů, o nichž se ve většině případů ani neví, kdo jsou a odkud jsou, musela i vyhlášená německá byrokracie „kleknout“. Znáte to: mnoho psů, zajícova smrt. 

A právě ona „zajícova smrt“ aktuálně nastává. Německo se topí v „migračních“ problémech, které není s to řešit, pokud se nepromění v policejní stát, a tak se najednou – najednou, po letech, kdy byla už spousta věci jasná – kancléřka snaží hodit zpátečku. Pro mě osobně je to trochu trapné gesto, ale na druhé straně je vždy lepší, když se uzná chyba později, než nikdy. Co to v praxi bude znamenat, to ale není jasné, protože „zpětný vývoz“ těch nových migrantů je prakticky neproveditelný. A kdyby Merkelovou opravdu sesadil Seehofer? Tak co? Jak on se s těmi migranty asi tak popasuje? Fakt by mě to zajímalo. To jsme řešili už minule, že mnoho praktických a realizovatelných způsobů neexistuje. Vlastně žádný. A tak si myslím, že Seehofer Merkelovou nevystřídá, protože by byl politický sebevrah. A Německo by se tím k řešení nezvladatelného problému beztak nijak nepřiblížilo. 

Pro mě jako Češku to žádný pocit vítězství není. Na jedné straně chápu, že migrace z čím dál víc – a z různých důvodů – neobyvatelného „Jihu“ na stále ještě obyvatelný „Sever“ je veletok, který jen tak nezastavíme, a současně je mi jasné, že jsme k Německu ekonomicky přilepení, a tak jsme s nimi v jejich kaši, ať u nás ti migranti jsou, nebo ne. 

Matteo Salvini se s migrací ne... nemaže, slušně řečeno. Jak sledujete jeho boj o to, aby lodě s migranty prostě v Itálii nepřistávaly? Co říkáte na to, jak na něj prskají Macron a Španělé? Jak to s těmi opatřeními Italů vlastně dopadne? A co je humorné... v Bruselu už si nikdo ani nedovoluje mluvit o nelidskosti, extremistickém postoji nebo krutosti či o něčem podobném. Jako by Evropská komise dostala z vlády Itálie strach. Má proč? Anebo už je to jen únava materiálu, protože Komise už jen dosluhuje a za rok přijde jiná?

Všiml jste si, že EU zprovoznila „evropský mírový fond“ pro subsaharskou Afriku? Je v něm přes 10 miliard eur, mimo jiné i na to, aby si Somálsko, Mali a Středoafrická republika mohly nakoupit (naše) zbraně a bránit s nimi migraci do Evropy. Jinými slovy, dali jsme tamním režimům další prachy na to, aby zarazili migrační vlnu a vraždili za nás. Už dneska se mi díky té představě bude líp spát… 

Čili, na jednu stranu by Brusel měl oficiálně Italy peskovat, na straně druhé ale sahá k mnohem radikálnějším prostředkům, takže jeho výsledné mlčení – znásobené „berlínským veletočem“ – vcelku chápu. Když jste v koutě se staženými kalhotami, tak od vás nikdo žádný skvělý projev očekávat ani nemůže. A to, že se hádají Macron se Salvinim a navzájem si povolávají velvyslance k demarším? Zvykejme si na to, mám silný pocit, že v bortící se Evropské unii bude podobných výjevů jen přibývat. Jen nevím, kdo bude tím posledním, kdo zhasne… 

Co bychom měli v příštích dnech sledovat?

No jasně, že politiku, protože náš svět se mění. Ale já si k tomu ještě přidám Brazilce na mistrovství, protože těm fandím odjakživa. A Egypťany, protože Mohammad Salah je fakt skvělý a já Káhiru považuju za svůj druhý domov. 

Mimochodem, včera Americe, Mexiku a Kanadě přiklepli společné mistrovství světa ve fotbale v roce 2026. Třeba by toho Trump mohl využít jako skvělého alibi, aby si 15. července zaletěl do Moskvy podívat se na finále, samozřejmě že s Putinem. Oficiálně by takový summit mohl zdůvodnit snahou zjistit, o čem ten fotbal vlastně je a jak vypadá…