Přes 70 procent lidí si myslí, že vláda lidem dostatečně nepomáhá s následky inflace. Vyplynulo to z aktuálního průzkumu, který pro televizi CNN Prima News vypracovala agentura STEM/MARK.

„Nevím, jak tato agentura komentovala výsledky svého zkoumání, ale neměli bychom zapomínat, jak si stále opakujeme (a nechceme tomu věřit), že tyto ‚průzkumy‘ nemusí vypovídat o mínění, ale že také veřejné mínění vytvářejí,“ konstatuje politolog Zdeněk Zbořil. „A hlavně, mínění není vědění! A to i přesto, že ti, kteří z těchto dat mají radost, jim věří, ti druzí, pro které jsou zklamáním, jsou k nim kritičtí. Těch 70 % by mělo být číslo pro vládu varující, ale co když ve skutečnosti těch ‚nevěřících‘ je mnohem víc?“ dodává.

Sledujeme „cenovou pandemii“, jak se vyjádřil Josef Středula v Otázkách Václava Moravce. Zazněly i výzvy k sociálními dialogu. Jenže, jak by měl takový dialog vypadat?
„Zcela náhodou jsem pana Středulu a tuto diskusi viděl. A slyšel, jak její účastníci s tímto jeho názorem souhlasili a pokoušeli se na podobnou otázku, jako je vaše, odpovědět. Jediný, kdo trval na tom, že je třeba hledat, najít a soudit toho, kdo za to všechno může, byl moderátor, kterého diskutující museli občas ‚moderovat‘. Určitě by sociální dialog neměl probíhat na intelektuální úrovni a vyjadřování pana Moravce. Měly by jej moderovat osobnosti, které mají odpovědnost za stav věcí a nedívají se na věci zatemněným zrakem své domnělé důležitosti,“ podotýká Zbořil.

Mohl by být Středula prezidentem?

Josef Středula bude kandidovat na prezidenta. Má šanci? „Nejsem si jistý, podle jakých kritérií posoudit míru nadějí pana Středuly na zvolení prezidentem. Snad jen když přehlédnu seznam kandidátů, kteří již jednou neúspěšně kandidovali a občas se prořeknou, že by se chtěli ucházet o úřad prezidenta v příštích volbách znova, a nezapomenu ani na jména těch, kteří se do těchto voleb chystají napoprvé; dovolím si tvrdit, že by mezi nimi neměl mít konkurenci. Ale protože předpokládám nadcházející politické a ekonomické změny u nás doma i v zahraničí, a vznik jiných zájmových a nátlakových skupin, než jsou ty, které se stále ještě tak trochu bezstarostně procházejí po českém i evropském jevišti, nedovolím si jednoznačně tvrdit, že pan Středula by mohl být zvolen prezidentem,“ komentuje Zbořil. „Prezident Zeman ukázal a stále ukazuje, že postavení prezidenta republiky je významné a jako hlavy státu nezrušitelné, ani podle přání některých senátorů nebo polozapomenutých politiků, takže se bude muset pravděpodobně objevit nějaká ‚těžká váha‘ na jeho úrovni a nehledat jen způsobem: ‚Mezi náma klucí, co spolu chodíme‘,“ dodává.

„Může dojít i na převážení emocionálních přístupů nad racionálními“

Guvernér České národní banky Jiří Rusnok uklidňoval v Otázkách Václava Moravce, že nepředpokládá stagflaci, při které by došlo k tomu, že máme dvacet procent lidí nezaměstnaných. „Viděl jsem a slyšel pana Rusnoka, který velmi opatrně volil slova, jako kdyby věděl, že jeho funkce, stejně jako úřad jeho nástupce má význam, o kterém, zdá se, současní antibabišovští politici (a možná ani Andrej Babiš a jeho spolustraníci) ani nevěděli. A že cokoliv řekne, může být při sčítání a rozdělování dobrého a zlého použito proti nim. A nejen to, ale může dojít i na převážení emocionálních přístupů nad racionálními a ‚uklidňovat‘ už zdaleka nebude stačit,“ podotýká Zbořil.

Stát má pro případ nouze uloženo ve skladech třináct milionů denních dávek potravin, které by pokryly spotřebu zhruba na 1,3 dne. Zaznívají úvahy o možnosti vykrýt patnáct dnů.

„Předpokládám, že je to zpráva o stavu hmotných rezerv ČR a k tomuto problému si nedovolím vyjadřovat jinak než laicky. Byl jsem sice jako voják základní služby skladníkem proviantu a pamatuji, jak úzkostlivě se dodržovaly normy množství, kvality a skladby vojenských zásob,“ předesílá Zbořil. „To, nač se ptáte, je jistě mnohem složitější, ale ani účastník této zřejmě vámi vzpomínané ČT diskuse na toto téma mi nedokázal vysvětlit, jak to s tímto problémem je. Mluvil sice o spoustě dodržovaných a nedodržovaných norem, ale že by tyto zásoby měly být v objemu potřeby jednoho, dvou, deseti nebo sto dnů se z jeho řečí nedalo ani odhadnout. Dokonce nezmínil ani to, že v případě vojenských akcí, kterými si dnešní politici vyhrožují, by takové zásoby mohly stačit jen na několik hodin nebo minut,“ dodal.

A jak hodnotit způsob, jakým kabinet komunikuje s lidmi energetickou a uprchlickou krizi? „To je také odpověď pro mediálního mága, který je přesvědčen o své důležitosti a nepostradatelnosti. Jak může ‚kabinet komunikovat‘, když lidem zakazuje mluvit, psát a učitele, kteří přísahali, že budou celý život hledat pravdu, nic než pravdu a držet se jí až do smrti, jak činil svým příkladem snad i našim současníkům stále ještě známý Mistr Pražského vysokého učení už na začátku 15. století? Asi si někteří členové vlády myslí, že komunikace je jednosměrná a hodně úzká ulice, do které mohou vstoupit jen ‚nenahlásitelní‘. Ale možná, že se mýlím, a že je u nás víc těch, kteří vědí, co si vláda myslí a jak to říká, a kteří nepotřebují, aby jim někdo něco vysvětloval. Pak bude stačit slovům vlády věřit a poslouchat je do té doby, jak říkali staří zkušení politici, ‚až konečně vrazí hlavou do zdi a rozsvítí se jim v ní‘,“ dodal.  

V čem tedy dělá kabinet chyby a co lze považovat za plusové body? „To je seznam, který by byl pro toto interview také příliš dlouhý. Ale snad jen co nejstručněji. Vláda až příliš spoléhá na svou převahu v Poslanecké sněmovně a jistotu, že, pokud poslanci SPD a části ANO 2011 neztratí hlas, nedojdou jim nápady a vydrží bez konce řečnit, prosadí vše, co se jí zlíbí a nač nebude potřebovat ústavní většinu. To, že neotřesitelná vládní většina může být zrádná, i na bitevním poli, za které Poslaneckou sněmovnu považují, a že opozice na to reaguje ‚nekonstruktivně‘ a bez snahy o dosažení konsenzu v závažných věcech, je asi chybou největší,“ komentuje Zbořil.

„Za jednu z těch menších považuji, že ve vládě není silná osobnost národohospodáře, který má plnou zodpovědnost za výkon své funkce a není jen dočasně ‚uložen‘ ve sboru poradců ve mzdě nebo odměňován v naturáliích. Na to dobré si nevzpomínám, ale i tak se obávám, aby na mne někdo něco, jak říká lidová moudrost, nenaprášil,“ dodává.

Biden rekordně pomáhá. „Nezajímá mě to“

Americký prezident Joe Biden podepsal zákon o poskytnutí pomoci Ukrajině v objemu téměř 40 miliard dolarů. Jde o největší balík americké zahraniční pomoci za posledních alespoň 20 let. „Dovolil bych si docela cynicky tvrdit, že mne to nezajímá. A to proto, že to dnes nemohu ani ovlivnit, ani kritizovat, abych nebyl vypnut. Je to jistě dílo nejen prezidenta Bidena, navazujícího na starodávnou Trumanovu doktrínu zadržování komunismu, ale je to také součást politické ekonomie země, která investuje nejen do dnes nejistě definovaného prostoru Ukrajiny, ale i do několika budoucích válečných let. Ale také do rozvoje vlastní ekonomiky, i když jen do vojensko-průmyslového komplexu, jak o něm mluvil už na konci osmdesátých let 20. stol. Ronald Reagan. Zda lze o těchto penězích mluvit jako o metamorfóze poválečného Marshallova plánu si jistý nejsem, spíše mi to připomíná  miliardy nalité do transformace ekonomiky NDR, které se rychle přesunuly do SRN a jedna část dnešního Německa na tento ‚průtokový ohřívač‘ stále vzpomíná,“ komentuje politolog.

„Spíše mne v této souvislosti zaujala symbolická cesta amerického prezidenta na Dálný východ, jeho slova o ‚odstrašování‘ Číny a snaze změnit velikost a povahu integrovaných celků v Asii (v Bidenově slovníku ‚Indo-pacifiku‘). Jeden z jeho vysokých námořních velitelů to dokonce doplnil prorockou úvahou, přednesenou a palubě nějaké letadlové lodi – ‚Budeme odstrašovat, odstrašovat, a když neodstrašíme, budeme bojovat!‘ Snad to nebylo rovnou vyhlášení války Číně a Číňanům, anebo ani jen začátek začátku, ale trochu z toho mrazí. Abychom jednou nevzpomínali na ten čtyřicetimiliardový příspěvek Ukrajině a ukrajinizaci Evropy jako na jeden z mnoha neúspěchů Spojených států zase jednou změnit svět. Třeba až k hořkému konci,“ dodává.

Na závěr, v médiích čteme čím dál více doporučení a rad, jak předejít v dnešních mnoha krizích psychickým problémům. Lidé se prý nemají dívat na televizi, číst zprávy, ale věnovat se zahrádce. Jenže, co s těmi, kteří nevlastní zahrádku? „Hlavně, myslím si, neposlouchat tato doporučení, i když vím, že se jejich objevitelé něčím živit musí. Ale nápad je to hodný pop-psychologů nebo pop-psychiatrů z České televize. Z mnoha historických příkladů víme, že se tomu lidé nejen bez zahrádky brání a bránili tradičně vyzkoušenými omamnými a opojnými látkami, a za posledních sedm tisíc let se to nezměnilo,“ vrací posuzování doby do reality Zbořil.

„Rozjímání v přírodě je dnes už u nás také obtížné, ale třeba v Číně, Japonsku, v Koreji je takových míst stále ještě dost. V překladu Bohuslava Mathesia doporučoval starý čínský básník už před staletími – ‚V jasmínu loubí sedět u vína, zve dobré druhy dobrá hodina.‘ Tak doufejme, že jej a nás zase nějaký admirál nezastraší,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.