Zdá se, že legrace končí. Američané se chystají udeřit na Sýrii a Donald J. Trump trousí perly typu „naše rakety jsou krásné, nové, chytré“. Experti očekávají rozsáhlejší operaci, která poškodí Asadovy vojenské kapacity. Rusové dali najevo, že by mohli sestřelovat nejen rakety, ale ničit i jejich zdroje. Čili americká plavidla. Analytici mluví o tom, že jde o nejnebezpečnější situaci od karibské krize v roce 1962. Tak tedy naprosto natvrdo: Na co se máme připravit? Blíží se něco skutečně ošklivého?

Začnu trochu oklikou. Donald Trump včera v jednom svém tvítu oznámil Rusku, že má v Sýrii čekat „krásné, nové a chytré“ rakety, ale že by současně bylo fajn zlepšit vzájemné vztahy, které jsou opravdu špatné, a o 40 minut později už v dalším tvítu „mírově“ horoval pro konec závodů ve zbrojení. Jak kdosi cynicky poznamenal, stali jsme se tak svědky nejkratší americké války v dějinách…

Čili, netuším sice, co – potažmo jaká diagnóza – se Donaldu Trumpovi prohání hlavou, ale už jen z tohoto myšlenkového „těkání“ mám pocit, že budeme svědky jakési varianty „kárného útoku“ z loňského dubna. Pro připomenutí: tehdy v Idlíbu přišel „chemický útok“, který podle všeho vůbec nebyl, po němž se Washington rozhodl Sýrii „ztrestat“, a tak Američané zavolali Rusům, že zaútočí na tu a tu základnu, Rusové informaci předali Syřanům, ti ze základny stáhli stíhačky a nechali na ní jen stroje letu neschopné, z amerických křižníků ve Středomoří vylétlo několik desítek raket, z nichž půlka zabloudila v písečné bouři, zbytek dopadl na šrot a všichni byli spokojení. Trump mohl doma vykázat, že není slaboch, který by nechal bez povšimnutí „chemické útoky“, situace v Sýrii se nijak nezměnila a USA se nedostaly do války s Ruskem. A z napadené základny už odpoledne znovu startovaly stíhačky směr Dejrizor…

Dnes je přitom situace podobná, přinejmenším v tom, že se ve Středozemním moři objevila ta samá útočná plavidla. A i dnes Trump sice znovu potřebuje odvést pozornost od svých domácích problémů, takže se mu „velké silácké gesto“ jistě bude hodit, ale nesmí to být gesto příliš silné, protože jeho voličská základna pořád ještě věří v „Ameriku především“, z čehož plyne, že počítají s tím, že se USA „nepotopí“ do žádné další velké války a soustředí se na problémy doma. A že by nějaký razantnější postup k takové válce vést mohl, je vcelku jasné – Rusko varuje, že sestřelí všechny americké rakety mířící na Sýrii, Írán jasně slibuje, že je součástí obrany Damašku a před válkou Američany varuje i Čína. A i dnes nebyla přerušena komunikační linka mezi armádami USA a Ruska, aby se mohly domlouvat a předcházet střetům, i dnes se velvyslanci obou zemí při OSN, Haleyová s Nebenzjou, nejprve polévají kýbly špíny, a vzápětí se pusinkují jako staří přátelé, kteří do vzájemné války rozhodně nejdou…

K tomu nesmíme zapomínat na Francii a Británii, které by také nutně potřebovaly odvést pozornost – tu od vlny stávek, které ochromují zemi, tu od kauzy Skripal nebo marnosti brexitu. Jenže Francie by sice „útočila až by brečela“, ale dopředu ujišťuje, že „netouží po eskalaci“ a že nechce nijak ohrozit plánovanou květnovou Macronovu cestu do Moskvy, zatímco už i Londýn zprvu odmítl útočit na Sýrii bez důkazů, že k nějakému „chemickému útoku“ v Dumě opravdu došlo. U Theresy Mayové s jejím „Skřípalem“ to byla až neuvěřitelná proměna, i když trvala jen krátce, protože už se „vzpamatovala“ a je připravená nařídit útok na Sýrii i bez souhlasu svého parlamentu, o nějaké OSN ani nemluvě. Mimochodem, není zvláštní, jak už je západním lídrům v poslední době všechno jedno, žádná fakta, žádné domácí nebo mezinárodní právo je už ani nezajímají a „po nás potopa“? To je fakt šílené.

Do party pak Trumpovi ještě zbývá Saúdská Arábie, která se topí v domácích i zahraničních problémech, tápe v pokračující agresi proti Jemenu a v Sýrii, právě v Dumě přišla o své poslední džihádisty; a k tomu ještě (asi) Izrael. Na to, aby změnil situaci „v terénu“, je to žalostně málo.

Možná i proto včera šéf Pentagonu Jim Mattis poněkud překvapivě prohlásil, že stále zkoumají informace o „chemickém útoku“, jako by tím přiznával, že ani po pěti dnech netuší, „která bije“. Jako by tím přiznával, že s tím údajným chemickým útokem je „něco špatně“. A současně tím jako by nabízel skulinku, jejímž prostřednictvím lze z té krize ještě vyjít ven bez větších škod. Uplynula už snad všechna Trumpova ultimáta – 24, 48 i 72 hodin – a útok se nekoná. Prý jsou ale dál „všechny varianty na stole“. Tak uvidíme. Mimochodem, ten samý Mattis před časem, po americkém osvobození Mosulu, při němž zahynulo na 10 tisíc civilistů, konstatoval, že ve válce proti terorismu jsou civilní oběti prostě „součástí života“. Tedy, jen když útočí Amerika, samozřejmě…

Ale zpět k Sýrii. Faktem zůstává, že „trestné útoky“ v praxi nic nezmění na tom, že Bašár Asad v sedmileté válce kráčí k vítězství. Na to, aby jeho režim svrhl třebas podle „libyjského modelu“, musel by Západ v rámci masivní intervence, k níž se neodhodlal sedm uplynulých let, do Sýrie vyslat i početné pozemní jednotky, což ale přinejmenším z pohledu evropských i saúdských „koaličníků“ nevypadá nijak pravděpodobně. Takže razantní útok by ve finále nedosáhl ničeho důležitého, zato ale jen většího a nepředvídatelnějšího chaosu. A to zase není v zájmu Trumpovy „Ameriky především“, nemluvě o tom, že už vede „obchodní válku“ s Čínou, balancuje na hraně jaderné války s Kimem, pokračuje v nekonečné válce v Afghánistánu, pomáhá Saúdům vracet Jemen bombardováním do středověku…

Čili to jsou moje důvody, proč si myslím, že případný americký útok – pokud k němu dojde a až se kouř nad ním poněkud rozptýlí – nebude nijak dramatický, ale spíš na efekt.

Celé toto nové kolo syrské tragédie začalo kvůli chemickému útoku ve městě Duma. V TV vidíme záběry dětí, které zdravotníci omývají vodou. O útoku informovala organizace Bílé přilby a novináři, například Markéta Kutilová, uvádějí, že Dumu nedrží žádní mírumilovní demokraté, ale kovaní džihádisté. Český generál Andor Šándor zatím dává najevo, že solidní důkaz o vině Asada nevidí a že Asad je sice brutální vládce, ale nikoliv blázen. Co spolehlivě víme? Jaké jsou šance na skutečné vyšetření?

No, spolehlivě odsud na dálku, z Prahy, nevíme vůbec nic, ale Syřané, třebas z Damašku, zcela jasně vědí, že k žádnému chemickému útoku nedošlo. Samozřejmě, ti, kteří stále věří v existenci iráckých zbraní hromadného ničení nebo třebas ve Skripalovic otravu bojovou látkou, proti níž prý neexistuje protilék, se jistě budou do roztrhání těla dojímat nad filmíky a fotografiemi údajně přiotrávených nebo rovnou otrávených dětí, které do světa vysílají píárové Bílé přilby, placené vesměs z Británie a USA. Možná to bylo jen kouzlo nechtěného, že americká velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová při své plamenné tirádě obvinila to „monstrum Asada“ z toho, že ho „nešokují ani snímky dětí“. Každého přece ty fotky šokovat musejí! Kvůli tomu vznikly, ne?

Faktem ovšem je, že kromě slepé víry v ony fotky žádné důkazy po ruce nejsou. Dumou už několik dní jezdí ruská vojenská policie a ani v tamních nemocnicích nemůže najít žádné otrávené z „chemického útoku“, což asi nepřekvapí, ale totéž přitom říká i Červený půlměsíc nebo OSN. Výjimkou je Světová zdravotnická organizace WHO, která oznámila, že v Dumě symptomy otravy vykazuje na 500 lidí, ale agentury jako třeba Reuters současně připomněly, že WHO nemá v oblasti žádné své lidi, a tak přebírá informace zase jen od „aktivistů“ typu Bílých přileb.

Čili nula od nuly pošla. Je zvláštní, že zatímco se Západ chystá odpalovat rakety kvůli „chemickému útoku“, který ani nebyl, samotní džihádisté z Dumy pokračují v poklidu v evakuaci, zapalují své štáby a úřadovny a ničí tak veškeré důkazy o své činnosti a propojení na Západ a Saúdy, nasedají do autobusů a podle všeho i s Bílými přilbami mizejí ze scény, směr Džarábulus u tureckých hranic. Jinými slovy, ani ten „chemický útok“ a všechen povyk kolem něj nakonec nezabránil tomu, aby režim ovládl jednu z posledních džihádstických enkláv přímo u Damašku a zmenšil tak Západu a Saúdům jejich manévrovací prostor v Sýrii.

Množí se hlasy, že DJT jako prezident, který sliboval změnu přístupu USA k řešení světových konfliktů, selhal. Někteří jeho zklamaní čeští stoupenci si to vysvětlují tak, že politice prostě nerozumí. Jiní mají strach, že tradiční republikánské kruhy ho drží za varlata, slušně řečeno. Případně, že po odchodu Steva Bannona ho zcela obklíčily „staré kádry“ typu Jima Mattise či Johna Boltona. Ostatně, opět se ozývá senátor Lindsey Graham, který by rád válčil s kýmkoliv, s kým se USA nepohodnou. Jak si vysvětlujete politické a duševní pochody amerického prezidenta v posledních dnech?

Pravdou je, že Trump ještě minulý týden mluvil o odchodu ze Sýrie, zatímco dnes hrozí raketovým útoky, a vzápětí touží po ukončení závodů ve zbrojení. Myslím, že je to dokonalá ukázka „těkavosti“ amerického prezidenta, který během svého prvního roku v Bílém domě nejspíš už prokázal, že ho nějaká zásadní strategie moc nezajímá, na vedení dlouhodobé politiky nemá trpělivost, mnohdy reaguje především podle toho, co viděl či slyšel v televizi, a navrch se má ještě hrozně rád, má rád svou důležitost… Současně ale platí, že se ve finále nechal obklopit, a možná rovnou obklíčit, vyhlášenými jestřáby, kteří jsou s to dokonale potlačit jeho „byznys přístup“ ke světu, v němž se dá vždy a vše nějak vyhandlovat. Nevím, jestli raketovými útoky proti Sýrii hrozí pod tlakem svých nejbližších „rádců“, nebo mu stačilo předhodit v televizi něco „dusících se dětí z Dumy“, ale možná, že stačila ta televize. Vždyť už loni, když rozhodl o tom svém teatrálním kárném útoku na prázdnou syrskou základnu, doslova lkal, že tehdy byla při „barbarském útoku dokonce krutě zavražděna i krásná miminka“. Ale možná až takový poděs není a „jen“ ho baví být pro ostatní nevypočitatelným…
Fakt nevím, vaše otázka by měla směřovat spíš na nějakého psychiatra.

Pokud jde o další zdroj napětí mezi Ruskem a Západem, tedy kauzu Skripal, tak se zdá, že oběťmi na životech nebudou někdejší plukovník GRU a jeho dcera, ale kočka a morčata, které Skripal choval. Julia Skripalová už je pryč z nemocnice, Skripalovi se prý daří čím dál lépe. Britská média přinášejí svědectví vysoce postavených zdrojů či expertů ve výslužbě, že důkazy jsou naprosto jasné a že Britové v minulosti zjistili, že Rusové vyrábějí chemické zbraně na základně Šichany. Jak se na tuto mediální aktivitu díváte? Přesvědčila vás?

Už minule jsem upozorňovala, že se vynoří spousta informačního balastu, jehož účelem bude jen zakrýt ten původní vylhaný příběh, který se „oživnutím“ Skripalů celý sesypal. Ale ruku na srdce, v každé správné pohádce někdo prostě oživnout musí, ne?

Nemá smysl jednotlivé bláboly komentovat, i když musím přiznat, že nový „objev“ – tedy, že zmíněný Novičok nezabíjel do několika vteřin, jak měl, protože byl namíchán tak, aby zabil až za čtyři hodiny – mě fakt pobavil. A když k tomu ještě navíc v salibsurské nemocnici měli „shodou náhod“ službu dva doktoři, co mají bojový výcvik, takže hnedka věděli, jaký protijed použít proti látce, proti níž protijedy neexistují, tak to bylo až takové montypythonovské. Naštěstí vím, jak to všechno vnímat uvědoměle a demokraticky, protože si v duchu neustále opakuju Schwarzenbergovo „skřípalovské“: „Vražda je vražda, přes to nejede vlak“ a „Britové mají dostatek důkazů“…   

Důležitější je, že Skripalova dcera byla „odvezena do bezpečí před dalším ruským chemickým útokem“ kamsi na jakousi vojenskou základnu; a nejspíš za ní zamíří i její otec. A je hodně pravděpodobné, že oba „undergroundově“ skončí s novou identitou a pod dohledem někde v Americe, aniž by bylo stoprocentně jisté, že si takový osud opravdu dobrovolně vybrali. A možná, že posléze Skripalovi, kteří osobně k mání nebudou a Skripal otec už západním tajným službám jistě řekl vše, co věděl, a další cenu pro ně nemá, začnou přinášet nějaká „zásadní odhalení“, třebas o Putinovi. To bude bžunda. Ostatně, už včera Julie Skripalová – prostřednictvím britské policie, tedy nikoli osobně – vzkázala, že nepotřebuje ruské konzulární služby, a vyzvala svou ruskou sestřenici, aby jí už nevolala… Dobré.

Viktor Orbán drtivě vyhrál volby v Maďarsku. Zatímco Babiš a Zeman mu blahopřejí, zejména v Německu z toho radost nemají. Že prý se pod vlivem takových odbojných politiků Evropská unie zredukuje na pouhý diskusní klub. Sdílíte takové obavy?

V zásadě takové obavy sdílím, i když si myslím, že EU je diskusním klubem už delší dobu. Po volbách v Itálii a Maďarsku, které oboje v posledních týdnech nedopadly k bruselské radosti, se tento fakt jen zvýrazní. Ovšem, kdyby to byl alespoň diskusní klub, který hledá řešení akutních problémů, tak by to bylo ještě dobré, ale diskuse je už v mnoha ohledech tabu a je nahrazována direktivami a hrozbami trestů a pokut z centra. Takže je situace možná ještě horší. Škoda. Pokud by se EU opravdu měla rozpadnout a každý v Evropě si musel hrát sám za sebe, bylo by vše citelně horší, obzvlášť v době, kdy Čína nastupuje a Západ je v křeči.

Snad se ani nechceme ptát, co bychom měli v příštích dnech sledovat... No, dodejme si odvahy a zeptejme se.

Vyberte si, zajímavostí je spousta…